Populismus, povrchnost a pokrytectví tvoří vrcholy Trojúhelníku smutku

Záhy po své české premiéře se Trojúhelník smutku stal miláčkem publika. Nadšené přijetí si vysloužil jako nekompromisní satira současného západního světa tepající zhýčkanost nejmajetnějších. Do jaké míry ale tyto floskule skutečně naplňuje?