Viktor Strmiska: Tenhle meme má osm minut
24. listopadu 2022
Jedním z nejvtipnějších snímků letošního ročníku MFDF Ji.hlava je jednoznačně Nosičhoven In da Haus, který lze zhlédnout na Youtube. Natočil ho student filmové teorie v Brně Viktor Strmiska a v hlavní roli vystupuje režisérův bratr Ondřej Strmiska, umělec a výrobce debetních karet. Vystudovaný polygraf svoji estetiku označuje pojmem „hnus“ a své umění prezentuje na facebookové stránce Hnusné obrazy. Krátký dokument získal zvláštní uznání poroty My Street Films, a i když cenu nevyhrál, promítal se ve velkém sále Horáckého divadla před očekávanou premiérou Zkoušky umění, která zobrazuje přijímací zkoušky na pražskou AVU. Oba filmy spojuje jednoduše a účinně to, že si dělají legraci z umění.
Protagonistou Nosičehoven In da Haus je tvůj brácha. Proč sis vybral jeho?
Hlavně proto, že má hodně ironický přístup k umění, trochu se mu i vysmívá. Ale to neznamená, že to nebere vážně, což máme stejně. A taky je vtipný, že si z toho, co dělá, i ze sebe dokáže udělat srandu. Já si z lidí taky rád dělám srandu, a protože je to můj brácha, tak chápe, že se mu nevysmívám, ale že se smějeme spolu. Není to hnusná sranda a myslím si, že i ti lidi v kině to pochopili. Smáli se jemu, smáli se těm ostatním i mně, ale tu srandu jsme si ze sebe udělali společně.
Proč by o tvým bráchovi měl vědět svět?
Tak to fakt nevím. Asi kvůli tomu, že propaguje hnusné umění. To znamená neseriózní. Protože mě fakt štve, když lidi sami sebe a to, co dělají, berou vážně. Na jednu stranu je to vtipné a na druhou strašně smutné.
Co pro bráchu znamená malovat obrazy? Říkal jsi, že je dává i zadarmo.
To je složitá otázka. Do toho jsem právě nechtěl moc zabrušovat. Ale jestli se chcete podívat na nějaký seriózní dokument, tak se můžete podívat na Hnusný portrét.
Jakej je tvůj vztah k jeho umění?
Mně se to strašně líbí. Je to vstřícné k lidem, co se na to dívají. Některé obrazy jsou abstraktní, ale většina jsou prostě memy nebo slovní hříčky.
Ty už za sebou taky máš nějakou audiovizuální tvorbu na YouTube, čím je tenhle film jinej?
To není ani tvorba. To jsou prostě zas jenom memy. Jde hlavně o videa, na kterých jsem se učil stříhat. Vždycky tam byl nějaký nápad, ale hlavně jsem se chtěl naučit technické věci. Liší se to asi v tom, že ten meme [Nosičhoven In da Haus] má osm minut. I když se to tak netváří, je to asi nejvíc seriózní dokument, co jsem kdy dělal. Ještě jsem točil asi čtrnáctiminutový film o procesu natáčení jednoho filmu a to je popravdě sestříhané docela podobně. Můj způsob střihu se spojil s jeho obrazy a vznikla mezi tím synergie.
I když je to vtip, tak to bereme vážně
No a jak se ten film dostal na tu Jihlavu?
Mně přišlo, že natočit takovou vernisáž je dobrý nápad. A ten film jsem původně chtěl dát na filmový festival Fakulty informatiky Masarykovy univerzity, na kterém jsem dělal jeden předmět, kde jsem si trochu vyzkoušel kameru, střih nebo práci se zvukem. Proto to má taky osm minut, tam delší filmy nedávají. Ale tenhle festival je až za rok. Tak jsem si říkal, že si najdu něco jiného a přihlásil jsem to do soutěže My Street Films. Nečekal jsem, že z toho něco bude. A i když to nezískalo žádnou cenu, tak to vyhrálo zvláštní uznání poroty a s promítáním udělali vlastně výjimku.
Jihlava je docela úspěch, co to pro tebe s bráchou znamená? Je to taky součást nějakýho memu, nebo je to reálnej úspěch v oboru?
Já nevím, ale není to performance. Pro mě to byla hodně velká věc a myslím si, že pro Ondřeje taky. Jakože sice to je od začátku vtip, i to, že jsem ho sestříhal a někam přihlásil. A v něčem i to, že se tam ten film dostal. Naštěstí se tomu diváci smáli. Nečekal jsem, že to někdo pochopí. Ale jak říkám, i když je to vtip, tak to bereme vážně. Když se píšou vtipné filmy ve writers roomu, tak se nikdo nesměje, jenom si řeknou: to je dobrý. Oni to berou všichni vážně. Pošlou to pak někomu, kdo to řekne divákům, a ti se pak smějou.
Takže tebe překvapilo, že se tomu ti diváci smáli?
Mě spíš překvapilo, jak moc se tomu smáli. Všechno jsem to koncipoval jako vtipné. Ale smáli se i tomu setupu, té situaci, která ten vtip teprve vystaví. Smích tak nějak proplouval všude. To bylo fakt super.
Babičce se to nelíbilo
Tys to někomu předtím promítal?
Jo, babičce. Té se to nelíbilo. Mamce jo, ale mamce se líbí všechno. Prostě rodině, kámošům… A když se smáli, tak jenom tam, kde jsem to čekal.
Takže jihlavský publikum bylo fakt jiný.
Jojo. Bylo tam strašně moc lidí a byli to ti správní lidi.
A kolik toho humoru mohlo vzniknout až tím, že ten meme byl uvedenej na tomhle festivalu? Kolik vtipu vytvářel ten kontext?
To udělalo hodně. I ten úvod, i když to byl strašný úvod, představil to, že jsme bráchové a že si ze sebe děláme prdel. Hodně to pomohlo atmosféře, protože diváci věděli, že se tomu můžou smát. A tak se tomu smáli.
A jak spolu na tom promítání komunikoval tvůj film se Zkouškou umění?
Je dobře, že můj film byl první, protože lidi samozřejmě šli na Zkoušku umění. Ale tonální nastavení filmů je stejné, takže už věděli, čemu se budou smát u obou dokumentů.
A čemu se chtěli smát?
Chtěli se smát umění. Ale nevysmívat se.
Co z těch filmů teda vlastně dělá dokument?
Asi na tom je dokumentární to, že natáčíme situace, které jsou doopravdické. Protagonisti ale samozřejmě věděli, že tam je ta kamera. Nosičhoven je dokumentární taky tím, že jsem točil na mobil a že jsem si nic nepřipravoval a nešel jsem tam s žádným scénářem. Točím na svůj Samsung, na tom taky záleží, jaký máš telefon. Banger bych s tím nenatočil. Ale, a to samozřejmě platí pro všechny dokumenty, potom, co jsem to natočil, jsem z toho vytvořil konstrukt reality.
Meme neotevře nic
Studuješ filmovou teorii, jak tenhle zážitek vlastní tvorby ovlivňuje tvůj vztah k ní?
Já nevím, jestli to, že točím, nějak ovlivňuje to, čím se zabývám v té teorii, spíš naopak. Když jsem stříhal, tak jsem něco udělal intuitivně, a pak jsem si říkal, že to ale taky musím zanalyzovat. Ne jako Ondřej, kterého něco napadne, a tak to prostě nakreslí. Já to asi mám jinak, protože to sestříhám a pak nad tím ještě přemýšlím.
A čím se inspiruješ? Na co koukáš?
Ve věci humoru je pro mě formativní Divadlo Járy Cimrmana, tomu se smějeme s bráchou i s celou rodinou. Nevím ale, jestli to jde nějak poznat v Nosičihoven.
Fakt se mi líbil dokument Jak na… s Johnem Wilsonem. A taky mockumenty, Kancl, Parks and Recreation. Sleduju i komiky a standupy. Můj nejoblíbenější je talkshow host Conan O'Brien, a ještě Norm Macdonald. Ten bohužel už umřel. Sorry, že se směju. O Macdonaldovi je i jeden scénář, který jsem napsal.
Viktor a Ondřej Strmiskovi
Plánuješ další film? A o čem bude?
Nevím. Rozhodně to nebude nic seriózního. Asi to bude dokument, protože nic jiného dělat neumím. A protože s mobilem se asi nic jiného dělat ani nedá. Nejspíš zase něco s uměním, to mě baví.
Přinesl vám s bráchou úspěch na Ji.hlavě kontakty nebo příležitosti v oboru? Tím nemyslíme tenhle rozhovor, ale skutečný kulturní kapitál.
Nevím, jestli takový kapitál, který bych mohl nějak využít. Ale potkal jsem lidi ze Zkoušky umění, s Adélou Komrzý jsem si hezky podal ruku a producenti říkali, že Nosičhoven byl super. Možná kdybyste se zeptaly Ondřeje! Tomáš Bojar si od něj vzal ten jediný obraz, co tam nabízel. Ale Ondřej vám nic neřekne, protože si z toho večera nic nepamatuje. Takže všechny kontakty, které si udělal, stejně nemá.
Já jsem si ani nemyslel, že mi ten film někam otevře dveře. Ale jsem rád, že to viděli lidi z oboru, a říkali, že je to super. I lidem z FAMU se to prý líbilo, a to jsem si myslel, že tam se točí seriózní věci. Ale jako… je to meme. To neotevře nic.