Dělnické hnutí: kůl v plotě českého muzejnictví?
5. ledna 2022
Nová budova Národního muzea hostí výstavu Zneužitá muzea dokumentující režimní muzejnictví před rokem 1989. Přináší exponáty, které ležely dlouhá léta v zapomnění muzejních depozitářů. Expozice však nepředstavuje jen silně ideologizující formu utváření společenské paměti, ale i řadu dalších, možná podstatnějších témat, která po rozpadu státního socialismu stála stranou. Historií práce a odborů počínaje a širším rámcem dějin emancipace konče.
V roce 2018 získaly projektové týmy Národního muzea a Ústavu pro studium totalitních režimů grant Ministerstva kultury ČR na projekt Muzea dělnického hnutí v 21. století. Základem nové muzejní instituce mají být pozapomenuté a v depozitářích odložené sbírky stranických muzeí, která vznikala v Československu před rokem 1989 a jejichž úlohou bylo prezentovat vládnoucí komunistickou ideologii. „Zapomenutí těchto sbírek či zavírání kapitol jistých částí historie je nesmyslné a jejich reflexe usnadňuje, nikoliv devastuje historické poznání a vyrovnávání se s minulostí. Naopak na jejich základě lze demokratičtější společnost stavět,“ stojí na začátku výstavy Zneužitá muzea v prostorách Národního muzea, která je jedním z hlavních výstupů celého projektu.
Zapomenuté exponáty
Replika sochy partyzána, milicionář pózující pod dohledem husitského bojovníka, pověstná čepice prezidenta Antonína Zápotockého. Tyto a mnoho dalších exponátů využili autoři výstavy Jolana Tothová a Tomáš Kavka k tematizaci fenoménu stranického muzejnictví. Stranické muzejní instituce, jako například Muzeum dělnického hnutí, záhy přejmenované na Muzeum Klementa Gottwalda, nebo Muzeum V. I. Lenina v Praze, vznikaly v 50. letech 20. století po celém Československu. Během několika let se zformovala rozsáhlá regionální síť stranických muzeí, které prezentovaly nejrůznější témata: příběh a legendu Julia Fučíka, život a dílo Karla Marxe (Karlovy Vary), Sbor národní bezpečnosti (Terezín), Slovenské národné povstanie (Banská Bystrica), revoluční tisk (Vrútky) nebo dělnické revoluční hnutí Jižních Čech (České Budějovice).
Spolu s mnoha institucemi vznikaly i osobní fondy a sbírky věnující se významným členům komunistického hnutí, například Viliamu Širokému, Juliovi a Gustě Fučíkovým nebo Klementu Gottwaldovi. Další dokumentační fondy zase zpracovávaly materiály stranických a společenských organizací, jako Svazu socialistické mládeže nebo sbírku zdravic ke sjezdům KSČ. Současné muzejní instituce a galerie rovněž dostávají do sbírek mnoho „vyřazených“ pomníků a pamětních desek z dob před rokem 1989. Dochovaných exponátů a výstavních předmětů je tak celá řada a v uplynulých letech byly jakýmsi „kůlem v plotě“ českého muzejnictví. To by se mělo změnit.
Výstava Zneužitá muzea sice ve stávajícím stavu nenabízí nic víc než jen omezenou přehlídku možností, které práce s fondy a sbírkami stranických muzeí otevírají. Přesto se návštěvníkům nabídne fascinující pohled do dob, kdy byla historická paměť, ovšemže direktivně určeným směrem, aktivně kultivována a za pomoci značných prostředků performována a reprezentována ve veřejném prostoru. Své o tom dokládají absurdní počty dochovaných bust Karla Marxe, Josefa Stalina nebo Julia Fučíka. Na první pohled rovněž zarazí počet lidových a především husitských motivů, které jsou spojovány s prožitkem války. V rukách některých partyzánů se tak vedle samopalu Špagin objevují valašky a cepíny, na jednom z největších obrazů výstavy je vyobrazen milicionář a za ním v obrysech stojí bojovník s husitským štítem. Výstava tak zvýrazňuje rozhodující úlohu poválečné zkušenosti pro období po roce 1945 v Československu a rovněž pak i schopnost komunistické propagandy se na tuto zkušenost napojit a přesvědčivě ji formulovat v rámci svých mocenských aspirací. Stranou nezůstane ani normalizační podoba historické paměti, snad nejlépe reprezentovaná fiktivní nástěnkou z konce 80. let.
Muzeum emancipace
Prohlídka dvou menších místností osázených sochami partyzánů, Klementa Gottwalda, obrazy Julia Fučíka, družstevnice nebo Antonína Zápotockého působí dojmem návštěvy tak trochu jiného světa. Světa, pro který jsme často ochotni ztratit jen pohrdavý úsměv. Ideologizující prvek však není tím nejpodstatnějším, co ve výstavě nalezneme. Mnohem důležitější je, že expozice Zneužitá muzea, a především samotný projekt Muzea dělnického hnutí v 21. století navazuje na přerušenou kontinuitu institucí, které pečovaly a kultivovaly specifickou část společenské paměti, a sice paměť emancipace.
Jak upozorňuje i jeden z doprovodných textů, princip vystavování v levicových muzeích byl značně odlišný od principů stranického muzejnictví v sovětském bloku. Západoevropská muzea věnující se dějinám dělnictva, práce nebo životu a dílu Karla Marxe „se obvykle vydávaly cestou definování širší participace vrstev na demokracii“. I dnes se přední světové muzejní instituce vydávají touto cestou. Je jimi například People’s History Museum v Manchesteru nebo The Workers Museum v Kodani, které vedle minulosti dělnictva a jeho proměn vystavují i příběh emancipace LGBT+ komunit.
Ve sbírkách stranických muzeí se nachází řada předmětů, které by dovolily prezentovat nejen zbytnělé exponáty komunistické minulosti, ale i bohatou paměť emancipačních snah v československém levicovém prostředí. Kurátoři vyzdvihli z prachu depozitářů nejen busty Klementa Gottwalda, ale i repliku hostince U Kaštanu nebo plakáty z dob meziválečné republiky a s nimi i mnohem širší kontext historie dělnického hnutí v Československu.
Čtěte také:
Výstava Zneužitá muzea je jedním z důkazů, že zapomínání určitých částí společenské paměti, byť jakkoliv silně ideologizujících, nemusí a možná už ani nemůže být jedinou formou přístupu k minulosti před rokem 1989. To, že se například čepice Antonína Zápotockého v jisté části československé předlistopadové minulosti těšila statusu relikvie, neznamená, že nemůže být vystavena v poměrech jiných a že nemůže sloužit k formování a kultivaci současné společenské paměti. Například paměti toho, jak probíhalo organizování zaměstnaneckých kolektivů. Před českou muzejní obcí tak stojí nelehký úkol. A sice jak se vyrovnat s nepřeberným množstvím silně ideologizujících exponátů stranických muzeí a zároveň vyzdvihnout tu část paměti, která by neměla zůstat skrytá. Ať už pod nánosem hypertrofovaných reprezentací ideologie KSČ, tak i pod prachem muzejních skladů.
Zneužitá muzea. Autoři: Jolana Tothová a Tomáš Kavka. Národní muzeum. Od 4. listopadu 2022 do 30. dubna 2023.
Zdroj fotografií: Národní muzeum