Komiksový Dravec loví spíš na kvalitní kresbu než na příběh
2. června 2022
Dave McKean ve svém novém Komiksovém románu o sokolovi, který letos vydalo nakladatelství Argo, propojuje několik dějových linek i uměleckých stylů. Dravec sice nakonec nevyniká výřečnými textovými pasážemi ani dechberoucím příběhem, zato obrazem autor skvěle vytváří mystickou atmosféru fiktivní říše i svět plný smutku.
V Komiksovém románu o sokolovi se protínají dvě hlavní linie. V té první prochází Sokol, muž v masce s dravcem na rameni, temným mlžným světem, z jehož pološera sem tam zaslechne zvuk-nezvuk. Hledá v něm stíny a bojuje s obřími nestvůrami, které komplikují život místním vesničanům a které on dokáže porazit. Z příšer, vydávajících podivné zvukohluky (u jedné z nich je to mimochodem dokonce „covfefe“ pozpátku), vypadne po zabití mince, jež určuje dalšího starostu. A jak komiks ke konci naznačuje, cyklus se postupně opakuje – nový starosta, který minci převezme, je chamtivější a chamtivější, omámený mocí se postupně mění v další příšeru. Jen Sokol se pohybuje mezi vesnicemi, mimo politické pletichy, na okraji. „Nikdy nezůstávejte na jednom místě tak dlouho, abyste se tím místem sami stali,“ varuje a mizí zpět do stínů, hledat další příšeru, další vesnici, možná i náznak dalšího, jiného světa.
Sokolovu fantastickou krajinu průběžně střídá devatenácté století a sešeřelý byt spisovatele truchlícího po své nedávno zesnulé ženě. Arthur (jehož kreslený obličej připomíná Karla Čapka) smutně rozjímá ve vymyšlených příbězích, aby alespoň na chvíli zapomněl, ale bezvýsledně. Na naléhání přítele se nakonec zapojuje i do obřadu tajemného kultu, jenž by mu mohl umožnit setkat se s duchem jeho mrtvé manželky. V imaginovaných lesních stínech nicméně nezahlédne ženu, ale dravého ptáka.
Sokol v říši za zrcadlem
Oba muži, vyloučení na okraj společnosti – ať už svým smutkem, nebo udržovaným odstupem –, hledají cestu ze svého odloučení ve vlastní imaginaci, pátrají po odezvě z jiného světa, po zvuku-nezvuku stínu, obrysu či hlasu. Namísto odpovědi však nacházejí sebe navzájem.
Hranice mezi dvěma světy se postupně přibližuje, promíchává. Sokol se začítá do knihy, na níž pracuje spisovatel – a která do tohoto momentu vypadala, že je příběhem právě o bojovníkovi s příšerami. Stín dravce, kterého Arthur spatřil během kultického obřadu, se ve spisovatelově fantazii proměňuje v rozmazanou postavu zesnulé, již oslovuje „ptáčátko“. Vidina letícího ptáka se ale zároveň zřetelně promíchává se Sokolovým světem a s jeho vlastním dravcem. Právě magické promíchávání realit i určitý pocit nejistoty z toho, kde končí jeden příběh a začíná druhý, jsou pro McKeanův komiksový román klíčové.
Základní premisu dvou světů, jež od sebe dělí jen tenká hranice („Zrcadla jsou dveře a kniha je klíč“) a mezi nimiž je tedy možné při správném duchovním naladění komunikovat, předkládá autor čtenáři v podobě tří vzájemně se prolínajících stylů kresby. Sokolův snový svět zahalují mlhy, proplétající se kořeny, knihovna zpola zarostlá do tyrkysového lesa i vyzáblí a mocí posedlí vesničané. Spisovatelův dům i jeho okolí jsou pak načrtnuty pevnými, ostrými obrysy a stylizovány do vybledlých, sépiových barev, které prosvěcují jen zářivé vzpomínky na manželku a sem tam sklenka červeného vína (které tu očividně pije každý). Průnik realit, proplétání příběhů a vidin hlavních dvou hrdinů autor propojuje do polo-abstraktních, zjednodušených maleb. Samostatná komiksová okna jsou pečlivě propracovaná a už sama o sobě dostatečně vypovídající, aby zapůsobila klidně i zcela nezávisle na kontextu komiksu. Jejich sekvence v knize pak navíc propojuje jednotlivé významy ve snové vyprávění i záznam pocitů bez jediného slova.
Text jako ozdoba
Právě v pasážích téměř či zcela bez textu naplno vyniká autorův talent nejen kreslířský, ale i vypravěčský. Naopak text připojený k obrazu jako by – přestože je dílem stejného autora – s vizuálem dostatečně nekomunikoval. Zatímco kresby zřetelně budují děj, text často buď popisuje něco úplně jiného, nebo až zpětně dotvrzuje to, co už bylo čitelné z předešlých obrazů (například dialog o zemřelé manželce následuje až po několika stranách kreseb pohřbu a vzpomínek na mladou ženu).
Některé pasáže, kde se rozchází obraz a text nebo kde je text podivně okrasný, „vytváří“ sám komiksový spisovatel (chvilku dokonce Sokol, který svou literární neobratnost sám komentuje). Právě v těchto místech by bylo možné přijmout neshodu psaného příběhu a vizuálu jako autorský záměr. Vypravěčské snažení truchlícího spisovatele znázorňuje McKean pomocí extrémní snahy o popisnost, zdobného jazyku i nekonečně rozvětvených přívlastků. Přestože se však „čáry přílivu a oblohy krvácivě splývají[cí] do šeré šmouhy“, „rudé žíly řídkých usazenin“ či „myceliální struktura slov“ dají snadno vydržet (a identifikovat jako poněkud přehnané) na úvodních stranách komiksu, rychle se coby umělecký prostředek vyčerpají.
Čtěte také:
V úvodu tak textové „ozdoby“ fungují jako chytrý umělecký prvek, avšak v některých dalších částech je komiks textem vyloženě zpomalován. Zatímco samotný obraz úspěšně buduje protiklady dvou příběhů i světů a zároveň průběžně srozumitelně propojuje dějové linky, textové bloky zbytečně tlačí konkrétní významy rozmazaných stínových vidin či již zřejmé informace. Spisovatelovo hledání „ptáčátka“ (minimálně) v češtině vyznívá jako poněkud pochybná zdrobnělina pro manželku, která má nejspíš upozornit čtenáře na spojitost toho, co chce Arthur najít a co nachází. Několikeré opakování stejných úryvků o hledání znamení ve zvukohluku – asi jako návodný odkaz pro čtenáře, že tady se potkávají reality. Duchové! – zase obrazu nepřidává žádnou další významovou vrstvu, naopak mu zbytečně ubírá na síle. Jako by tak nakonec text v McKeanově komiksovém románu neměl za úkol informovat, ale jeho funkce byla čistě doplňková, estetická. Podobně jako když ilustrace v beletrii konkretizuje vzhled hlavního hrdiny nebo ozdobí přebal a okraje stránek.
Mezi lehkými a přesnými kresbami pohybů dravce i motivem destruktivní touhy po moci, ztělesněné v očích chamtivých vesničanů, vykresluje McKean především téma smutku, který je nezbytné si prožít. Zahajuje úvodním citátem z Dantova Pekla: „Kde v půli život je se svou poutí, procházet bylo mi tak temným lesem, že pravý směr jsem nemoh uhodnouti.“ Temný les smutku se pak proplétá i celým komiksovým románem a ukazuje, že lze nejen najít cestu ven, ale že ta cesta taky může vést úplně jinam, než by se dalo čekat. Sokol při bloudění za zvuky stínů objeví v lese knihu spisovatele, jež mu umožní spojit se s jinou realitou, a v lese také spisovatel, zoufale pátrající po duchovi své ženy, nachází Sokola. A nakonec i pro čtenáře je nejen nevyhnutelné, ale i žádoucí sestoupit do pomyslného temného lesa, který mu otevře cestu do dalšího života i dalších světů.
MCKEAN, Dean: Dravec. Komiksový román o sokolovi. Přel. Richard Podaný. Praha: Argo, 2022, 132 s.
