Ještě před pár lety to bylo poněkud k smíchu: všichni ti pravicoví komentátoři varující před doslovností politického nebo ideologického čtení. Ha. Ha. Ha. A kde to máte? To jste si museli splést dobu! Pak jsme se ale párkrát vyspali a doslovné čtení bylo tu.

Tři poetiky, svébytné, zcela nepodobné a každá si umanutě hledí svého. Zájem upřený zcela k hmotě básně, k materiálu poskytuje každému z vybraných autorů možnost vyvázat se z jakéhokoli nároku jednoznačnosti, svádění ke smyslu, pointy.

Debutová novela mladého publicisty a hudebníka Jakuba Šponera, nesoucí název Ekstase, vykresluje každodenní prožívání a osobní vzpomínky zhruba třicetiletého muže. Vyprávění předkládá rozvláčný příběh člověka, jehož prožívání reality se mísí se sny a představami.

V nakladatelství Viriditas vyšla druhá sbírka Alžběty Stančákové. Čačak je oproti autorčině debutu citelně sevřenější, přináší méně rozvolněné, strohé a brutalistní básně doplněné ilustracemi Antonína Handla.

Slibné premise románu Nejvyšší karta Petry Hůlové podráží nohy banálně cynický tón, který neumožňuje žádné z témat, které text otevírá, zkoumat s empatií či intelektuální poctivostí.

Výrazný porevoluční autor Václav Kahuda se vrací po pěti letech s románem Prám. Robustní román nechává čtenáře, aby se společně s protagonistou (i autorem) bořil do bažin spletitých myšlenek a ztrácel se v ponurých chodbách vědomí.

Ernaux si získala pozornost české literární scény až na podzim minulého roku – a to ničím menším než získáním Nobelovy ceny za literaturu. Souběžně vyšel v nakladatelství Host román Roky, autorčin opus magnum.

Publikace V chapadlech murmuru vychází ze stejnojmenného podcastu. Jan Bělíček zde pod pojmem globální literatura sdružuje současnou světovou prózu charakteristickou tím, že v ní rezonují krize a současná společenská témata.

Liliputin Jana Němce, pětice krátkých próz o dopadech ruské invaze na civilisty, trpí jak absencí hlubší zkušenosti autora s tématem, tak neobeznámeností s prostředím. V nejsilnějších momentech knihy nepředstavitelnost války aktivně tematizuje.

Moldavsko-rumunská spisovatelka a žurnalistka Tatiana Ţîbuleac svou třetí prózu zasazuje do Kišiněva, svého rodného města. Skrze vyprávění o dívce ze sirotčince reflektuje život v mnohonárodnostní metropoli během osmdesátých let a ohledává identitu skrze jazyk.

Hana Blažková se ve své monografii Literatura bez úvazků? zamýšlí nad situací devadesátých let v českém literárněvědném kontextu. Své politické čtení demonstruje na případu Michala Viewegha, spisovatelské celebrity nově se ustavujícího kapitalistického knižního trhu.

Leïla Slimani dává ženským hrdinkám prostor ve všech svých dílech a pokaždé k nim a jejich svobodě přistupuje z jiného úhlu. Argo letos vydalo její nejnovější komiks Ruční práce, v němž ohledává vnitřní svobodu pozapomenuté průkopnici plastické chirurgie Suzanne Noël.

Třetí próza amerického básníka Bena Lernera se vrací k postavě Adama Gordona, básníkova alter-ega. Zavádí nás do Adamova dospívání v konzervativním kansaském městečku Topeka a skrze hlasy Adamových rodičů pojednává o rodině, traumatu, maskulinitě, politickém pokrytectví, a především o jazyce.

Nová sbírka Zbyňka Fišera se pohybuje na pomezí. Odehrává se na hranici znepřátelených států, na pomezí života a smrti, osciluje mezi mýtem a realitou. K zachycení průniků tak komplikovaných volí autor značnou fragmentárnost a měnící se perspektivy.

Grandhotel nad propastí, kolektivní biografie představitelů frankfurtské školy Stuarta Jeffriese, vypráví příběh kritických teoretiků, zejména z řad židovských intelektuálů počátku 20. století, sdružujících se kolem Institutu pro sociální výzkum přezdívaného také Café Marx.

Novela s názvem Boje a proměny jedné ženy byla přeložena do češtiny necelý rok poté, co vyšla ve Francii. Louis pokračuje v mapování své rodiny – v předchozích textech se věnoval osudu vlastního otce či bratra, nová kniha je zasvěcena matce.

Poezie vyžadující spolupráci čtenáře, který se nezalekne výzev a proměn světla s možností sahat až ke tmě. Verše, které po vás budou chtít, ať se taky trochu snažíte. I tak by se dala charakterizovat Vackova sbírka Měňagon.

Pavel Barša v publikaci Román a dějiny pojednává vztah mezi teoriemi románu a myšlením o dějinách, jejich aktérech a smyslu. Na pozadí sporů o románovou formu autor formuluje svůj příspěvek do debaty o západních dějinách a propojení individuální a kolektivní temporality.

David Graeber a David Wengrow se ve své knize The Dawn of Everything ptají, proč si nedokážeme představit alternativu ke globálnímu kapitalismu. Za pomoci moderní antropologie a archeologie ničí staré miskoncepce, které nám v přemýšlení o alternativách brání.

Druhá próza Heleny Černohorské pojednává o osudech německé dívky, která je po válce poslána na nucené práce. Autorka opět tematizuje rovinu osobních vztahů, které jsou spoluutvářeny vnějšími historickými událostmi; ty však nejsou hlavním námětem a slouží spíše k dokreslení atmosféry a pozadí příběhu.