Youtubeři, vzhůru do boje!

21. listopadu 2019

Zdroj: Printscreen z YouTube

Není pochyb o tom, že se internetové platformy a sociální sítě v dnešní době staly nositeli kultury, zejména té populární. Produkty této kultury jsou sdílené do velké míry anonymními konzumenty, vytváří se kolem nich komunikační síť a v jejím rámci komunita přívrženců a oponentů.

Vzhledem ke (nebo navzdory?) snadné dostupnosti internetu se jeho kulturní produkty stávají čím dál víc vyprázdněnými, snadno pochopitelnými, plujícími po povrchu a působícími lacinými efekty na pozornost uživatelů internetu. Tento proces nepochybně souvisí s přesunem velké části trhu právě na internet, tedy se všemi penězi, které se kolem toho točí. Ve světě YouTubu se tak vytváří ekonomický systém „vysoké“ a „nízké“ kultury, lépe řečeno té elitní (s menším dosahem úměrně větší náročnosti obsahu) a té populární. Vedle této jednoduché stratifikace existují ještě další, závisející na jiných faktorech.

Zajímavým fenoménem je YouTube jako platforma politizovaného obsahu. Formát YouTube videa, ať už v podobě TEDTalks, rozhovorů mezi čtyřma očima nebo diskusních soubojů, se stává novým prostředkem politické agitace, novým polem politického boje, ovlivňování lidí a výměny názorů.

I YouTube video lze chápat, v tradici francouzských poststrukturalistů, jako politický akt. A nemusí jít přímo o témata orientovaná na politiku. Například Kovy svými „osvětovými“ videi razí politickou angažovanost ve „zdravých“, liberálních rámcích. U Shopaholic Nicol se pod krustou pozitivní, až sluníčkářské (viz její cover písně Zuzany Navarové Andělská) image skrývá jakási pohodlná vyprázdněnost onoho „cozy“ životního stylu vyšší střední třídy, který je od sociální reality podobně daleko jako exotické destinace Nicoliných zájezdů od špíny pražských ulic. Čeští youtubeři nenabízejí zrovna „šťavnatý“ materiál na téma kultura a politika.

Americký LeftTube

Zajímavější je americké prostředí. Na tamním YouTubu existují přiznaně angažované kanály a jedním z takových je ContraPoints. Jeho tvůrkyně Natalie Wynn vytváří poměrně dlouhé tematické videoeseje. Videa jako Opulence, Men, What’s Wrong with Capitalism rozebírají tyto jednotlivé fenomény ze všech možných úhlů. Natalie podává jejich přehledný a srozumitelný výklad skrze různá filozofická paradigmata a v neposlední řadě nabízí vlastní interpretaci, logicky podepřenou, přesvědčivou a často vycházející z její osobní zkušenosti. Natalie studovala doktorát z filozofie na Northwestern University, studia ovšem zanechala z důvodů, které vysvětluje ve videoeseji Why I Quit Academia: „Myslím, že existuje určitý typ lidí, kteří se vyžívají v řešení složitých intelektuálních problémů jen pro vlastní zadostiučinění. Pokud jste to vy, akademie může být prostředí právě pro vás – pro mě nebylo.“

Hvězda komunity LeftTubu (termín používaný v americkém prostředí a označující levicově zaměřené youtubery a jejich fanoušky) ContraPoints neboli Natalie Wynn - zde ve videoeseji Men.

Když prý na semináři politické filozofie rozebírali libertariánskou knihu Roberta Nozicka Anarchie, stát a utopie, nikdo ze studentů nebyl schopen najít argumenty proti názorům tohoto pravicového myslitele – akademie je totiž (alespoň v Severní Americe) líheň levicově smýšlejících lidí citujících Derridu, kde se dá. Natalie opustila akademické prostředí a právě do konfrontace s názorovými oponenty se nyní pouští na vlastní pěst a se značnou vervou,  tentokrát ale na jiném poli kulturního boje: na YouTube.

Další zkušenost, kterou Wynn často reflektuje, se týká její genderové identity: v roce 2017 započala svoji tranzici, dnes už úspěšně dokončenou. Wynn je feministka. Její prožívání ženského genderu láme zažité stereotypy a bojuje za pluralitu a pestrost. Natalie velmi dobře chápe krizi maskulinity, její důvody a její důsledky: „Hodně levičáků se ptá: jak můžou muži, obzvlášť ti privilegovaní a bílí, zažívat takovou existenciální úzkost? A přitom právě ta je často nemocí privilegovaných. Když jste reálně utlačovaní, máte za co bojovat […], máte pro svůj boj účel. Ale mnoha mužům tento účel chybí, což je nutí hledat důvod, proč zápasit. A to, spolu s osamělostí a nedostatkem pozitivního vzoru, přispívá k jejich náchylnosti k vstupování do […] krajně-pravicových skupin,“ popisuje v jednom ze svých nejnovějších videí Men.

V převypravování jejích videí bych mohl pokračovat donekonečna. Je třeba ještě zmínit její asi nejúspěšnější výstup s názvem Jordan Peterson, v němž se jí daří zdatně dekonstruovat myšlenky a vliv tohoto populárního konzervativního filozofa. Že je mu skutečnou názorovou oponentkou, potvrzuje i dvoudílné video What’s Wrong with Capitalism.

Everybody Deserves Champagne

Co je na kanálu Contrapoints tak atraktivního? Nepochybně forma a styl videí. Wynn bohatě využívá stylizaci, převleky, roleplay, kousavou ironii, explicitní sexuální narážky – nic z toho však není samoúčelné: tyto prostředky slouží často k ilustraci složitých myšlenek a pomáhají jejich snazšímu pochopení. V těchto videích vystupují kromě Wynn samotné i fiktivní postavy jako trans youtuberka Tiffany Tumbles, která vytváří videa o líčení a podporuje Trumpa, nebo aristokratka Lady Foppington, ztělesnění kolonizátorského způsobu myšlení, který v různých formách přežívá dodnes.

Zlatá pizza s lanýži jako příklad zbytečně vynaloženého kapitálu. / Zdroj: Printscreen z YouTube

Opulence a „glamour“ jejích videí je tak nejen formou, ale do velké míry i tématem: „Chci tedy socialistům celého světa vzkázat, že věci jsou ve skutečnosti fajn. Glamour je fajn. Videohry jsou fajn. Luxus je fajn. Vany jsou fajn. I zlato je fajn, pokud ho nenadužíváte. Nejurážlivější na zlaté pizze (neskutečně drahá pizza s jedlým zlatem, lanýži a další, pozn. aut.) je to, že pizza za 2 dolary vlastně chutná líp. Zlatá pizza je urážkou nejen pro lidi, jejichž účty za zdravotnictví by se za její cenu daly zaplatit, ale i pro požitek z gurmánství jako takový. On ten ‚šampaňský socialismus‘ je vlastně fajn. Nechci říct, že by se ‚šampaňské‘ třídy (tedy ty, co si můžou dovolit zlatou pizzu, pozn. aut.) měly stát socialisty. Mluvím o tom, že je třeba to zatracené šampaňské přerozdělit mezi všechny.“ Natalie nepřináší návod, jak toho dosáhnout, jejím posláním je ukazovat, interpretovat, upozorňovat a varovat.

Zdálo by se, že témata transgender lidí, rasové diskriminace a levicového smýšlení jsou české společnosti cizí. Ano, je tu jiný kontext. A upřímně si nedokážu představit, že by si intelektuální YouTube kanál transgender osoby mohl v Čechách vůbec získat popularitu, že bychom ho dokázali „apropriovat“. Problém možná není v samotném způsobu podání ani ve faktu, že Natalie je transgender osoba. Problém je v tom, že otevřeně mluví o své levicovosti, nebojí se citovat Foucaulta a Marxe, nebojí se pojmenovávat problémy současné společnosti otevřeně a poodkrývat jejich skryté politické souvislosti. Pomocí svých „myšlenkových performancí“ reflektuje současnou společnost do hloubky, a v podstatě tak vytváří angažovanou popkulturu.

Kdyby se do českého populárního internetového diskurzu podařilo dostat nějaký podobný formát, bylo by to osvěžující. Dosud vládnoucí patos antilevicovosti, dosti vyprázdněný a zastiňující skutečné společenské problémy, ale nebude tak snadné rozmělnit. Když se podíváme na server Videacesky.cz zprostředkující české verze zahraničních YouTube videí, vidíme, že videa s tématy jako homosexualita, transgender, feminismus (a vůbec ženský YouTube) získávají procentuálně výrazně nižší hodnocení než rozhovory s Jordanem Petersonem či sexistické skeče. Nálady ve společnosti se ovšem mění, diskurz také prochází změnami a syndrom postkomunismu je léčen. Snad se tedy někdy dočkáme i všeobecně populární zpěvačky, která se nebude bát říct, že je feministka, nebo youtubera se statisíci sledujících, který bude kritizovat mocné a reflektovat nejen nacionalismus, ale i lhostejnost vůči ekologickým otázkám nebo třeba rozdíly mezi městem a venkovem. Tedy takové české vydání Natalie Wynn.