Lorde se raduje na pozadí klimatické krize

14. září 2021

Zdroj: YouTube

Třetí deska zpěvačky Lorde je nazvaná podle stejnojmenného singlu Solar Power, jehož videoklip autorka protančila se zářivým úsměvem na pláži. Na klidném kytarovém albu se pak posluchače snaží přesvědčit o vlastní spokojenosti, zatímco kulisy jejího fikčního světa hoří v plamenech klimatické krize. Rozporuplné album o emocích i stavu planety některé fanoušky okouzluje a jiné nudí, hlavně ale původně bezprostřední a odvážnou politickou popstar ukazuje v novém světle.

První single Lorde, Royals, ji v roce 2013 představil jako svěží mladou autorku, která přišla nabídnout popu alternativu. Politický text estetizující chudobu teenagerů z předměstí i autorčina tvář neodpovídající tehdejším přísnějším standardům krásy rychle upoutaly pozornost intelektuálnější části popových posluchačů, jednoduché hiphopové beaty si podmanily mainstreamová rádia a sláva tak přišla ještě dřív než vydání prvního alba Pure Heroine. Jeho mladistvý a provokativní minimalismus pak v roce 2017 vystřídala dospělejší deska Melodrama, na které černobílou estetiku prvního alba nahradila modrozelená světla reflektorů a explodující beaty doplnily vrstvené a promyšlené melodie. Kritika si tento unikátní zvuk zamilovala, David Bowie prohlašoval, že jsme svědky psaní budoucnosti populární hudby. Po sesbírání cen a světovém turné přišla několikaletá odmlka, která vedla i k úvahám, zda Lorde neopustila svou hudební kariéru nadobro.

Zdroj: lorde.co.nz

Na začátku léta se zpěvačka vrátila se singlem Solar Power a oznámila své třetí album. Nároky na něj díky jejím dřívějším úspěchům nemohly být vyšší, a ač se současná kritika i posluchači v některých názorech rozchází, jisté je, že k hloubce a komplexitě Melodrama se nepodařilo přiblížit. Pokud jsou recenze v něčem negativní, píší zejména o mělkosti, nedotažených melodiích a příliš jednoduché produkci. Nic z toho by ale v popu nemuselo být na škodu, kdyby hrdinka alba nabízela identitu, se kterou se chceme ztotožnit, nebo ji alespoň máme zájem pochopit. Místo toho na Solar Power slyšíme nekonzistentní výpovědi o materiálním bohatství, klimatické úzkosti a radosti, kterou Lorde údajně cítí, i když ji sama neustále rozporuje. 

KLIMATICKÁ ÚZKOST MILIONÁŘKY

Lorde album vydala po cestě na Antarktidu, kterou podnikla za účelem porozumění klimatickým změnám. Solar Power je také jedno z mála alb, které vychází pouze virtuálně a v malé edici vinylů – cédéčka vynechává se zdůvodněním, že tento hudební projekt se snaží být uhlíkově neutrální (způsob cestování na světové turné v příštím roce ale zatím v rozhovorech nezmiňuje). Příroda je také deklarovaná jako ústřední téma alba, ale příliš o ní neslyšíme, vlastně méně než v tvorbě jiných popových autorek v době, kdy se Taylor Swift na posledních dvou albech toulá v lesích a Lana del Rey používá floru jako symbolické kulisy celé své tvorby. 

V jedné z nejvýraznějších skladeb alba Fallen Fruit se Lorde obrací k předchozím generacím s výčitkou, že si přijde zanechaná v rozkládajícím se světě. Tvrdí, že nezbývá než krizí procházet společně a melancholicky si zatančit v posledních zbytcích flory, a nabízí tak prostor ke sdílení smutku ze stavu planety. Nehledá řešení, jen poukazuje na problém. V první písni alba nazvané The Path (kterou označuje za stěžejní tezi) deklaruje, že odmítá být spasitelkou: vysvětluje, že jsme na tom všichni stejně zle a že k řešení krize nás snad nasměrují sluneční paprsky, ale určitě ne mladá popová hvězda. Sama se přitom v písni doslova nazývá milionářkou a kulisy alba stejně pravidelně jako sluneční svit prostupuje i její materiální privilegovanost. Někdy své honosné okolí odsuzuje, jindy ho jen používá jako příhodnou estetiku, málokdy ho ale zapomene zmínit, a tak nás nenechává zapomenout na to, že je zásadní součástí její identity. V kontextu původní politické tvorby Lorde je pak do očí bijící, jak moc je její vlastní pasivní pozice nereflektovaná –⁠ miliony dolarů i posluchačů pro ni nejsou platforma, která by mohla sloužit jako nástroj společenské změny, jen ji využívá k tomu, aby si přišla postěžovat. Přisuzuje si roli bezmocného jedince, který nic nezmůže, jako by sama zapomněla, že se během posledních let ocitla na pomyslné druhé straně barikády, vůči které se dřív stavěla do opozice.

JINÁ NEŽ OSTATNÍ BÍLÉ ŽENY 

Stejně nereflektovaně působí i singl Mood Ring, který tematizuje new age spiritualitu a její neschopnost naplnit svůj ultimátní cíl –⁠ dosažení klidu a spokojenosti. Lorde sama dovysvětluje, že track zamýšlí ironicky, vtip je v něm ale těžké na první pohled odhalit, tím spíš, že cílovou skupinou fenoménu new age jsou ekonomicky zajištěné bílé ženy. Když mluví o léčivém potenciálu krystalů, jógových pozic nebo odlétání na prosluněné retreaty, skutečnost, že by se mohla z této skupiny nějak vyčleňovat, se zdá být naprosto bez kontextu a odporuje tomu, jakou osobu před sebou vidíme. Zpěvačce se nedaří napodobit tón internetových memů, které na hranicích ironie obyčejně balancují s lehkostí, a opomíná fakt, že současná komedie bývá v první řadě stavěna na schopnosti sebeironie a reflektování role, kterou autor ve společnosti zastává. 

Nedostatek sebereflexe a rozporuplnost výpovědí se pak promítá do celého alba a podezřívavé posluchače může i dovést k pochybám o banálnějších promluvách. Marketing alba, jeho přebal i zářivé úsměvy zpěvačky v prvním singlu mluví o radosti a záběry Solar Power protančené na pláži v sobě určitě nějakou mají, ve zbytku alba už se štěstí spíš opakovaně deklaruje, aniž by pro něj byly nějaké důvody. Řadou písní se naopak vine linka zloby, povýšenosti nebo lhostejnosti, kterou pouze doplňují nenásilné kytarové motivy, zahalující texty do aury optimismu. Singl Stoned at the Nail Salon začíná přiznáním, že ačkoli zpěvačka miluje vše, co má, schovává si v kuchyni rybí kůstku pro případ, kdyby zjistila, že tak úplně šťastná není. Pokračuje pak sérií úzkostlivých existenciálních otázek, které vždy nakonec relativizuje a rozptýlí tím, že ji napadají pod vlivem marihuany.

Čtěte také:

Marina sní o rovnoprávném světě i smysluplné existenci

Popovému albu lze těžko vyčítat, že je zahleděné samo do sebe a málo reflektuje privilegovanost autorky či autora. O kouzlu sobectví a jednostranných výpovědí nás v poslední době přesvědčuje například obrovský úspěch Olivie Rodrigo, jejíž album SOUR je celé věnované jejímu zlomenému srdci a vzteku vůči aktérům jejího milostného života. Od Lorde ostatně nikdo nečekal politický manifest nebo návod k dosažení životní spokojenosti. Nejvíc na škodu je Solar Power zavádějící marketing radostného alba opěvujícího přírodu a klid v duši: kdyby se desku podařilo posluchačům vnímat jinou optikou, může přinášet zajímavá témata jako třeba existenciální úzkost nebo odporující si emoce. V kontextu původní politické tvorby Lorde i prezentování alba jako pozitivního enviromentalistického projektu je ale zjevné, že původní publikum písní Royals nebo White Teeth Teens musí novou identitu zpěvačky přijímat s alespoň částečnou hořkostí.

Solar Power. Interpret: Lorde. Vydavatelství: Universal Music New Zealand, 2021. Minutáž: 44 minut.