Kurd s Valaškou? Nikdy! V Huse na provázku ubíjí nenávist svatebními koláčky
8. března 2023
Inscenace Pozdravuju a líbám vás všecki uvedená v Divadle Husa na provázku se inspiruje osudem kurdského imigranta v azylovém řízení. Jak vyhrát nad byrokratickou mašinérií a xenofobií? Třeba folklorem.
Michal Sikora a Zdislava Začalová před začátkem představení neklidně přešlapují na sytě oranžovém baletizolu, jenž ze dvou stran lemují přistavená hlediště. Začalová jako nevěsta střídavě uklidňuje svého budoucího chotě Kaliho a zároveň prosí diváky, aby ještě chviličku sečkali a nikam neodcházeli. Obřad již brzy začne.
Svatba s ale
Po pár minutách celý sál ovládne svatební shon. Na tuzemské scéně bývá pravidlem, že jakákoliv snaha o zapojení diváků do průběhu představení je zhruba tak příjemná jako návštěva zubaře. Lidé v hledišti nervózně klopí zraky a tiše si přejí, aby volba nepadla na ně a aby nepříjemné trapno co nejdříve skončilo. Pozdravuju a líbám vás všecki je v tomto ohledu příjemnou výjimkou. Kateřina Francová skvěle zvládá polohu úzkostlivě úslužné matky, která při rozdávání svatebních koláčků a slivovice diváky vybídne, aby se nenechali přemlouvat. Stejně přesvědčivý je ve své roli ukecaného strýce i Vladimír Hauser. Vedle řady komických situací k hladké spolupráci přispívá i nenáročnost požadavků, které jsou na návštěvníky představení kladeny.
Svatební hostina zároveň slouží k bližšímu seznámení diváků s u nás nepříliš známou íránskou kulturou. Vedle předávání tradičních kurdských darů dojde také na společný tanec svatebčanů ve chvíli, kdy se nudná klavírní melodie změní v dynamický rytmus bubnů. I Dušan Hřebíček v roli nevěstina otce, celou dobu podezřívavě přihlížející, vymění svoji fujaru za bzučivý mizmar.
Celá událost je však až příliš idylická na to, aby mohla být pravdou.
Perfektní imigrant
Velkou předností režie Anny Klimešové je práce s pozvolnou proměnou nálady na scéně i tempa celého představení. Během svatebního oběda se pozornost nevěstiných rodičů pomalu začne stáčet k dosud opomíjenému ženichovi. Rodinní příslušníci postupně ztrácejí jakékoliv zábrany a kladou Kalimu víc a víc nemístné otázky týkající se jeho původu a důvodů emigrace. Napětí mezi postavami postupně nabírá na intenzitě a graduje do překvapivé kostýmní hyperboly.
Z osobně mířených otázek se stane zkouška z vlastivědy, při které Kali jako poslušný žáček odříkává největší české hory a toky a na povel se vžívá do báje o kněžně Libuši. Nicméně je předem odsouzen k neúspěchu. Bez váhání vyhrknout počet krajů je přinejmenším podezřelé a splést se o metr ve výšce Sněžky se rovná malé vlastizradě. Autorky tak realitu azylového řízení posouvají směrem ke kafkovské metafoře byrokratického systému, jehož požadavky nelze splnit, ale člověk se nesmí nikdy vzdát.
Ani dur, ani mol
V inscenaci se střídají scény plné bezmoci, ve kterých snoubenci zažívají ponižování ze strany státních úředníků, se scénami, kdy sní o přijetí Kaliho nevěstinými rodiči a o plánování společné budoucnosti. Tyto záchvěvy mezilidské empatie se ozývají právě při společném prožívání folkloru a sdílení historické zkušenosti.
Pavel Zatloukal v roli dědy například vypráví o traumatickém zážitku po druhé světové válce, kdy jako malý jen o vlásek unikl transportu do Německa. Lidská pospolitost rovněž tkví v hodnotách, které přináší autenticky prožívaný folklor. Několikrát dojde k volnému prolnutí valašské a kurdské hudební či taneční tradice. S dojetím tento moment shrnuje otec, který mileneckou lásku přirovnává k prastaré písni, která „není dur, ani mol“. Obdobný princip Klimešová využila ve vydařené inscenaci Die Reiese, pojednávající o kulturní a historické provázanosti Čechů a Němců.
Ani azylový proces, během něhož Kali začíná čím dál víc pochybovat o vlastní identitě, není podáván pouze negativně. Michal Sikora na sebe během představení bere různé masky zakrývající jeho etnickou, ale posléze i lidskou příslušnost. Finální scéna, kterou bohužel nelze přiblížit ani v náznaku, je jednou z nejemotivnějších, kterou lze na současném divadle zhlédnout.
Režisérka Anna Klimešová a dramaturgyně Viktorie Knotková přistupují k bolestnému tématu s empatií. Díky citovému napojení není inscenace dokumentaristicky odtažitou studií, ale mnohovrstevnatým portrétem, v němž se střídají různé nálady. Režie hýří nápady, s jednotlivými motivy aktivně pracuje po celou dobu představení a dotahuje je do překvapivých point. Byla by proto škoda minout některou z brněnských repríz anebo pražskou premiéru, která se uskuteční na konci března.
Pozdravuju a líbám vás všecki. Námět, scénář a režie: Anna Klimešová. Scénář a dramaturgie: Viktorie Knotková. Námět: Xelil Ibrahim Yildiz. Výprava: Klára Fleková a Jakub Šulík. Hudba: Jiří Hradil. Asistentka režie: Eliška Houserová. Asistentka dramaturgie: Justina Grecová. Inspice: Hana Senková. Herci a herečky: Zdislava Začalová, Michal Sikora, Tereza Volánková, Kateřina Francová, Dušan Hřebíček, Vladimír Hauser, Pavel Zatloukal, Jiří Hradil.
