Uprchlíci na Štvanici

14. února 2019

Zdroj: Petr Jakšík

V červnu letošního roku se západní část ostrova Štvanice promění na adaptační tábor pro mimozemské uprchlíky. Stane se tak v rámci již čtrnáctého ročníku Pražského Quadriennale scénografie a divadelního prostoru, které se letos bude konat od 6. do 16. června. Českou expozici zastupuje projekt s názvem CAMP Q, jehož kurátorem je Ivo Kristián Kubák. Tábor bude možné navštívit kdykoli během jedenácti festivalových dní, avšak jen třikrát bude možné zúčastnit se jeho „dne otevřených dveří“ a potkat se tak s jeho obyvateli (a to 6., 8. a 10. června). Ve 20:30 se uzavře brána a návštěvníci prožijí šestihodinovou noční imerzivní inscenaci v režii Martiny Schlegelové, Ivo Kristiána Kubáka, Petra Haška a Tomáše Loužného. Během ní se budou moci setkat se třemi mimozemskými kmeny (každý kmen je výtvorem jednoho scénáristy), volně se potulovat táborem a prozkoumávat ho, nebo se uchýlit do odpočinkové zóny za občerstvením.

V rolích vystoupí bezmála sedmdesát herců z řad Divadla LETÍ, Tygra v tísni, Malého divadla a činoherního souboru Jihočeského divadla. Kromě nich se na projektu podílí čtyři režiséři, tři dramaturgové, osm scénografů a početný produkční tým. Scénář vzniká ve spolupráci se dvěma katalánskými autory (Claudia Cedó a Joan Yago) v rámci projektu Fabulamundi – Beyond Borders, do kterého je zapojeno Divadlo LETÍ (za české autory – David Košťák a Marie Nováková). Příprava na tento megalomanský projekt probíhá už přes dva roky a vyvrcholit má na začátku května, kdy VILU Štvanice inscenátoři obsadí jako svoji produkční základnu.

PQ se opět vrací na Výstaviště Holešovice. / Zdroj: Skutrsnura

Nebezpečně ambiciózní snaha tvůrců pojednat v nezvykle dlouhé imerzivní inscenaci téma vyrovnávání se s imigrační krizí, se strachem z cizoty, jejím poznáním a přijetím/nepřijetím, je sympatická, záleží však na tom, jak se tvůrcům podaří předsevzaté ideji dostát. Scénografie uprchlického tábora společně s inscenací, která ji rozžije, letos zastoupí na PQ český pavilon. Volně tak naváže na jeho formálně obdobnou prezentaci – imerzivní inscenaci Golem Cube, kterou k příležitosti třináctého ročníku PQ v roce 2015 Tygr v tísni zrekonstruoval (původní inscenace vznikla v roce 2013 a VILU otevírala). Minulý ročník měl téma Hudba, počasí, politika; tento ročník je inspirován jeho hlavní cenou – Zlatou trigou. Výběr místa konání a umístění jednotlivých pavilonů je jedinečnou možností oživit městskou čtvrť. Předminulý ročník se konal v budově Veletržního paláce, během posledního ročníku návštěvníci obsadili celé Staré Město – přebíhali z Colloredo-Mansfeldského paláce přes Kafkův dům až do Lapidária Betlémské kaple. Letos bude PQ zasazeno na Výstaviště, kam se vrací po dvanácti letech.

Pražské Quadriennale scénografie a divadelního prostoru je největší světovou výstavou scénografie vůbec a „má za cíl oslavovat, posilovat a vyzdvihovat práci scénografů, umělců a architektů a zároveň inspirovat a vzdělávat diváky, kteří jsou tím nejzásadnějším prvkem jakéhokoliv živého představení.“ Je pořádáno Ministerstvem kultury ČR a realizováno Institutem umění – Divadelním ústavem. Statistika třináctého ročníku PQ 2015 informuje: „Během 11 dní se uskutečnilo více než 600 živých akcí a přes 150 výstav, které představily scénografii (včetně výtvarných a designerských řešení prostoru/scény, kostýmů, zvuku, osvětlení a projekce) ze 78 zemí. Pražské Quadriennale navštívilo 180 000 lidí […] z celého světa.“ Tento festival obdržel prestižní evropskou cenu EFFE 2015–2016 jako jeden z nejprogresivnějších evropských festivalů (mezi dalšími festivaly realizovanými v ČR lze jmenovat například 4 + 4 Dny v pohybu nebo Malá inventura). Jak se stalo, že se výstava takto světových rozměrů koná právě v Praze?

Stručný historický exkurz – O Pražském Quadriennale

Brazilské Bienále se od druhého ročníku koná v parku Ibirapuera. / Zdroj: Wikimedia Commons, Sérgio Valle Duarte

V roce 1951 se konalo první výtvarné Bienále v brazilském Sao Paulu. Brazilsko-italský průmyslník Ciccillo Matarazzo se inspiroval vůbec nejstarším výtvarným bienále na světě, které se konalo v Benátkách již v roce 1895, a přenesl italský koncept do Brazílie. Od druhého ročníku byla expozice v Sao Paulu umístěna do Matarazzova pavilonu v parku Ibirapuera, jehož architektem byl Oscar Niemeyer, a koná se tam až dodnes. Roku 1956 se stal prezidentem Juscelino Kubitschek (jeho dědeček byl Čech), který Bienále, potažmo umění obecně podporoval, a situace tak byla příznivá. Brazilský teatrolog Sábato Magaldi a malíř Manuel Calvo společně usilovali o to, aby na Bienále byla vystavována i scénografie, což se roku 1957 podařilo prosadit, a konala se tak didaktická výstava scénografie, na níž nechyběli umělci Bauhausu či švýcarský architekt a scénograf Adolphe Appia, z českých umělců zde vystavoval malíř Jan Sládek. Roku 1959 se účastnil i český tým s expozicí ilustrující české a slovenské scénické výtvarnictví v období 1914–1959, hlavní cenu nejlepšího světového scénografa si odnesl František Tröster za scénografii k Donu Juanovi (v režii Jaromíra Pleskota; Dona Juana ztvárnil Otomar Krejča). Na dalším Bienále vyhrál zlatou medaili Josef Svoboda.

Brazilce tedy očividně scénografie Čechů oslovovala, a dospěli tak k názoru, že by se Bienále mělo střídat mezi Sao Paulem a Prahou. To však bylo organizačně i politicky nemožné. V Brazílii došlo ke změně režimu: nejprve byl Kubitschek sesazen a nahrazen jiným prezidentem, posléze se roku 1964 k moci dostává vojenská junta (obdoba vojenské diktatury). Země se propadala do dluhů, a bylo tak jasné, že spolupráce s Prahou nepřichází v úvahu. Z toho důvodu vznikl roku 1967 zcela autonomní festival – Pražské Quadriennale. Jediným historickým pozůstatkem, který poukazuje na souvislost s brazilským Bienále, je pravidlo, že členem odborné poroty musí být vždy alespoň jeden Brazilec.

Noční imerzivní inscenace se však odehraje ve VILA Štvanice. / Zdroj: Wikimedia Commons, Sérgio Valle Duarte

VILA Štvanice už zažila leccos. Postavena v roce 1824 sloužila jako nevěstinec. V devadesátých letech minulého století byla sídlem hudebních společností (Bonton Music, Artona Home Video, Bonton a.s), po drtivých povodních roku 2002 byla opravena její fasáda, poněvadž jde o památkově chráněnou budovu. Až roku 2013 se stala zásluhou I. K. Kubáka sídlem tří divadelních společností – Divadla LETÍ, Geisslers Hofcomoedianten a Tygra v tísni. Co se stane, když se Štvanice v červnu 2019 promění v uprchlický tábor? Ještě ke všemu když příchozí uprchlíci budou mimozemšťani? CAMP Q, PQ 6. – 16. 6. 2019!

***Pozor! Festivalová akreditace PQ sice umožňuje návštěvu expozice během dne, ale nezahrnuje vstupné na tuto noční parádu. Vstupenky je nutné zakoupit na GoOut za 850 korun na osobu. Pro ty, kteří návštěvu v daných termínech nestihnou nebo se na inscenaci v rámci pražských repríz nedostanou, bude vše ke zhlédnutí ještě v září na náplavce v Českých Budějovicích, kde bude inscenace probíhat ve dvou termínech (13. a 14. 9. 2019).