Tak jsme se zasmáli…

„Vyšel jsem si s mámou do divadla, abych se zasmál.“

13. dubna 2019

Zdroj: Divadlo Rokoko

Nenechte se zmást, svou divadelní manželku opravdu mám, a dokonce se společně vydáváme i napospas předem očekávatelné nízké kvalitě inscenací (nejsme snobi). Dává to podněty k zamyšlení i té fildou zhýčkané a unavené hlavě (mojí).

Teď přesněji: vyšly jsme si do Rokoka na Kanibalky: Soumrak samců. Není to inscenace nová (premiérovala 20. října 2018), ale vyjádřit se musím. Jde o jednu z těch inscenací (!), kterými nové vedení Městských divadel pražských vykročilo vstříc lepším zítřkům. Nebudu tenhle text prokládat větami typu „nojo Drábek, jsem čekala“, protože bych pěkně kecala, předsudky o režisérovi a autorovi hry jsem neměla. Divadlo samotné v anotaci píše „[Drábkova] původní magická detektivka (…), napsaná přímo pro nově formovaný programový profil divadla Rokoko.“

Jenže to celé působí jako hra zamindrákovaného intelektuála se „správnými” názory (čti Havla a EU mám rád, Klaus a Okamura jsou fakt blbci a dobrej haha cíl), který už prostě nevydržel, že se většina divadelních diváků pořád chláme nad typem Donutilova Sluhy dvou pánů (a tomu by se smáli navždy, kdyby jej ND nestáhlo!) a produkcí Vinohrad v hlavní roli s Káťou Brožovou a Petrem Natočto Rychlým. Jenže pochybuju, že Kanibalky jsou nějaká nová cesta, jsou jen o stupeň výš než poslední zmiňovaná scéna.

Ve chvíli, kdy se na jevišti řekne něco ostřejšího, musí následovat trapný vtip, který si méně náročného diváka udobří. / Zdroj: Městská divadla pražská

Ve chvíli, kdy se na jevišti řekne něco ostřejšího, musí následovat trapný vtip, který si méně náročného diváka udobří (čti diváka, který očekává od Rokoka takovou produkci, jaká tu byla dosud). Nechybí tu scéna s Vaškem Klausů st., která je naprosto mimo (vložená uměle jako sen jedné z hlavních postav), asi proto, abychom mu konečně zanadávali za pero, amnestii i hejt na Havla. A (bože, jak trapně!) okomentovali jeho syna, „který se divně šklebí“. Ještě přimícháme extradlouhou a pro děj jinak zcela zbytečnou pasáž s transgender lidmi, která je spíš (věřím, že nezamýšleným) výsměchem.

Druhá půlka už je prostě jen sérií vtipů na téma domobrana, Miloš, však to znáte… ten správnej hejt na všechny orteláky a okamurovce, co si jedem každej pátek v hospodě. Ostatně, jak sám říká David Drábek, „humor v nich [Kanibalkách] je třeskutě český“. Jenže to je jejich problém! Jestli to měla být dobrá komedie, neměla obsahovat tolik prvoplánových a trapných vtipů. Jestli to měla být politická satira, neměli se autoři bát, že neuslyší smích diváctva zvyklého chodit do Rokoka i v předchozích sezónách. Zbaběle působící trapnohumor páté ranní v divadelní kavárně mě ničím nebaví (v té kavárně ano, nebaví mě na jevišti). A nový profil Rokoka, který má Drábek svými autorskými inscenacemi utvářet, mě pěkně děsí.

Kanibalky: Soumrak samců. Režie: David Drábek, dramaturgie: Daniel Přibyl, scéna: Jakub Kopecký. Premiéra 20. 10. 2018 v Rokoku.