Martin Zavadil: Na Dramoxu trávíte čas s divadlem stejně jako na Netflixu s filmem

8. dubna 2021

Dramox je internetová platforma, na které můžete již téměř půl roku sledovat záznamy představení divadel z celé České republiky. Jedním z iniciátorů projektu je vystudovaný divadelní vědec a žurnalista Martin Zavadil, který v rozhovoru reflektuje dosavadní vývoj Dramoxu a nastiňuje jeho budoucí plány.

Na Dramoxu lze zhlédnout záznamy představení více než padesáti českých divadel. Vycházíte pouze ze záznamů, které vám divadla poskytnou, nebo pomáháte i při jejich realizaci?
Získáváme je z různých zdrojů. Od České televize, ze soukromých archivů divadel, také z Divadelního ústavu. Snažíme se je ale i spoluvytvářet. V poslední době jsme natáčeli balet Kytice v Divadle J. K. Tyla v Plzni a premiéru Žítkovských bohyní ve Východočeském divadle v Pardubicích. Občas to ale kvůli autorským právům není realizovatelné.

Přemýšleli jste v souvislosti s budoucností Dramoxu i o jiných formátech fixování události, nebo chcete primárně vytvořit jakousi databázi divadelních představení?
Předně, Dramox není databáze. To je, jako byste řekl, že Netflix je databází filmů. Rádi bychom se soustředili i na jiné způsoby zprostředkování divadelních představení. Osvědčilo se například divadlo v kině. Dramox ale běží teprve od 20. října, jsme stále na začátku a snažíme se stabilizovat. Například umožnit divákům, aby si mohli Dramox spustit v aplikaci na svých televizích nebo mobilních telefonech. Usilujeme o to, aby měli diváci k divadlu snadný přístup a aby si každý z nich našel to své. Na Dramoxu najdou komerční divadla, která se více zaměřují na komediální žánr, ale také ta alternativněji laděná. Já se naposledy díval na Tři holky jako květ z Divadla Na Fidlovačce. To je velmi úspěšné představení.

O zmíněném alternativním divadle vytváří na vaší platformě v současnosti představu devět záznamů – od Husy na provázku přes Cabaret Calembour až po Geisslers Hofcommedianten. Jak jednotlivé záznamy kategorizujete? Rozhodují o „nálepce“ divadla, nebo vy?
Děláme to my. Občas se představení objevují ve více kategoriích, například v  Oceněných, Nejsledovanějších a zároveň v Komediích. Tyto záložky slouží spíš jako návod pro diváka, který o divadlech nemá přehled a hledá třeba něco alternativnějšího. Zkrátka, nenajde tam klasickou činohru, třeba Maryšu, ale něco jiného, než na co je jako „většinový“ divák zvyklý. Není za tím žádná složitá úvaha, kategorie slouží k tomu, aby se v obsahu diváci lépe zorientovali a našli to, co mají chuť ten konkrétní večer sledovat.

Není tohle škatulkování představení na „klasické Maryši“ a „alternativu“ divadlu spíše na škodu?
Ne, vůbec. Děláme to primárně proto, aby lidé trávili více času s divadlem, které dneska bojuje s rozpočtově a mediálně silnějším filmem a hudbou.

Všiml jsem si ale, že na platformě řada alternativních divadel chybí. Za pražské mě napadá například Divadlo X10, Venuše ve Švehlovce, Alfred ve dvoře, Ponec, Studio Alta. Proč?
Většinou proto, že nemají záznamy představení. Nebo na ně nelze získat autorská práva. Některá divadla jsou nachystaná a mají potřebná práva vyřešená, ale v drtivé většině to tak není. Pro představu, abychom zpřístupnili osmdesát představení, museli jsme uzavřít přes čtyři sta smluv.

Proč není součástí Dramoxu pražské Národní divadlo?
Snažíme se s ním domluvit. 

Chybí některá divadla, protože odmítají spolupráci s vaší platformou?
Vím pouze o čtyřech divadlech, která nemají zájem s námi spolupracovat. Oproti tomu stojí osmdesát divadel, která s námi spolupracují ráda. Z toho máme radost.

Kolik peněz za spolupráci s vámi dostanou?
Tvůrcům vracíme 55 % částky z předplatného. Každý divák rozhoduje tím, na co se dívá. Pokud se podívá na čtyři představení, částka se rozdělí na čtyři rovné díly. 

KONEC ZÁZNAMŮ VE VYDÝCHANÝCH MÍSTNOSTECH

Uvažovali jste také o expanzi Dramoxu do zahraničí?
Ano, přizpůsobovali jsme tomu i název. Třeba návrh „Dramadoma“ nesplňoval univerzální kritéria (smích). Divadlo má výhodu, že často nepotřebuje titulky, protože je jeho jazyk univerzální. Stále ale zůstává uvnitř národních hranic. Byl bych rád, aby Dramox tuto bariéru překlenul. Z Liberce je to zhruba stejně daleko do Prahy jako do Vratislavy, přesto jsou zahraniční návštěvy divadel stále vzácné. Chtěl bych umožnit, aby například lidé z Českých Budějovic viděli, jak vypadá polské divadlo, a aby i česká představení byla dostupná v zahraničí.

Jak to se zahraniční spoluprací vypadá?
V současnosti mluvíme s divadly ze sedmi osmi zemí a každý týden přibývají další. Máme už například záznam ze Slovenského národního divadla, z Divadla Jána Palárika v Trnave a jednáme s dalšími deseti patnácti slovenskými divadly. Oslovujeme také divadla a agentury v Bulharsku, Maďarsku, Německu, Rakousku, Francii, Anglii, Skotsku, Argentině nebo Austrálii. Rovněž jsme začali jednat s divadly ze severských zemí. Začíná se nám ta mapa hezky plnit. 

Na webu máte i nabídku pro školy. Avizujete „desítky příběhů z povinné četby, díky kterým se studenti dozvědí, koho milovala Maryša, kdo byl Raskolnikov i jak to dopadlo s Faustem“. Neredukujete tím literaturu pouze na příběh a následně divadlo na její mechanické převedení na jeviště?
Jestli je motivace studenta vědět, jak to s Maryšou dopadne, proč ne. Dostane k tomu detailnější vysvětlení prostřednictvím pracovních listů, na kterých spolupracujeme s Katedrou výchovné dramatiky na DAMU. Moje studentská zkušenost se záznamy nebyla úplně pozitivní. Ve škole zatáhl učitel závěsy, pustil záznam, my jsme za pět minut vydýchali celou místnost, usnuli a vzbudili se na konci představení. Přijde mi, že naše varianta je přece jen lepší. 

DRAMOX NENÍ HROZBA

Dále píšete, že „studenti objeví krásy divadla a literatury způsobem, na jaký jsou zvyklí – sledováním videa“. Jsou to opravdu krásy divadla, co lidé na Dramoxu objevují?
Sochařství to nebude (smích). Na Dramoxu lidé tráví čas s divadlem úplně stejně jako na Netflixu s filmem nebo na Spotify s hudbou. My nevytváříme něco, co by tady už neexistovalo. Jen na to nebyla platforma. Lidé se vždycky dívali na záznamy, akorát na YouTube nebo je nelegálně stahovali. Základní definicí divadla je, že vzniká naživo mezi hercem a divákem. Já si myslím, že na Dramoxu mezi nimi vzniká, i když jinak.

Čtěte také: Netflix je digitálním Hollywoodem. Jen bez účinných regulací

Není právě to „naživo“ klíčové? Když uživateli slíbíte divadlo až domů, nebude mít vlastně pocit, že o nic nepřijde, když do divadla nepůjde?
To byste mohl vinit i Českou televizi, která natáčí záznamy divadelních představení. Nemyslím si, že to takto funguje. 

Takže nemáte strach, že by Dramox mohl způsobit odliv diváků z divadla, když si budou moct představení pustit z gauče?
Nic takového se nestane. Když se na začátku minulého století otevřelo Ponrepo, tehdejší divadelní ředitelé také říkali, že lidé přestanou chodit do divadla. Tak to bylo i s rozhlasem, televizí, Netflixem… 

Mluvíte však o konkurentech, kteří mají jinou mediální podstatu.
Nevím, co na to říct. My nejsme první na světě, kdo pracuje se záznamem divadelního představení. Doporučuji se podívat na poměr, kolik vydělá Metropolitní opera za lístky prodané v Metropolitní opeře a kolik za vysílání záznamů do půlky světa. Lidé nepřestanou chodit do divadla. 

Kolik má Dramox v současnosti předplatitelů?
Počet předplatitelů neustále roste, nyní se pohybuje okolo šesti sedmi tisíc. Mám radost, že lidé objevují nová představení. Po Dejvickém divadle a Činoherním klubu je třetím nejsledovanějším Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích, které nepatří mezi ta nejznámější. Lidé si ale jeho skvělá představení našli. Je vidět, že Dramox funguje úplně opačně, než jak jste naznačoval v předchozích otázkách. Podporuje návštěvnost. Když televize odvysílá dobrý záznam divadelního představení, lidé ho chtějí vidět naživo. K záznamu se ale musí nejprve nějak dostat. Pokud jste ze Zlína, do Chebu se tak často nepodíváte.

Dovedu si představit opačnou situaci: divadla, která se nestanou součástí této celosvětové online mapy, vlastně nebudou existovat. Vyvine to tlak zejména na ta z nich, která z nějakého důvodu nechtějí být na Dramoxu. Budou pak nejspíš nucena svoji účast přehodnotit.
Nemyslím si, že je to vymaže z mapy. Divadlo stále bude existovat i ve variantě „teď a tady“. Přijde mi ale škoda bránit lidem zhlédnout představení, na které se z nějakého důvodu nemohou dostavit.

Zdroj fotografií: Dramox. Grafická úprava: Michael Brych.