Congo, s.r.o. je humoristický román s nepříjemnou pachutí

5. dubna 2021

Globalizace. Nejčastější slovo, které hlavní hrdina románu Congo, s.r.o. vypustí z úst, a zároveň jeho životní motto a spojující linka, která se jako červená nit vine nejnovějším dílem konžského spisovatele In Koli Jean Bofaneho. Kniha vyšla v originále už v roce 2014, v češtině je však dostupná teprve od roku 2020, kdy ji v překladu Tomáše Havla vydalo nakladatelství Dauphin.

Congo, s.r.o. je neobvyklý nakladatelský počin. Na českém trhu se nezápadní literatura objevuje jen zřídka a prostor, který je jí věnován, je vyplňován zejména literaturami Dálného východu. V poslední době se na scéně sice objevují například díla spisovatelek Adichie nebo Adebayo, v obou případech se ale jedná o Nigerijky žijící v USA. V duchu emigrantské literatury pokračuje i Congo, s.r.o., neboť jeho autor žije dlouhodobě v Belgii, ale alespoň narušuje monolit nigerijské a anglofonní literatury. Vydání jakéhokoliv afrického díla je proto událostí, kterou je třeba ocenit a povzbudit tak české nakladatele k většímu zájmu o tento kontinent.

Congo, s.r.o. je ovšem spíše „exportní knihou“, určenou hlavně čtenářům, pro které jde o první literární setkání s Kongem, než autentickým reprezentantem místní slovesnosti, díky čemuž však může oslovit i širší publikum včetně českých čtenářů. Hlavní hrdina Isookango je po objevení globalizovaného světa skrze internet, který byl do jeho vesnice právě zaveden, odhodlán za každou cenu vypadnout z rodného místa, zanechat za sebou omezeného strýce, kterého zajímají jen stromy, a prorazit ve velkoměstě. Po příjezdu do hlavního města Kinshasy se postupně seznamuje s místními dětskými prodavači, najde si čínského byznys partnera a rozjedou spolu obchod tak úspěšný, že mohou „franšízovat“. Isookangu ale zajímá hlavně nerostné bohatství, o kterém je i díky hráčské zkušenosti se strategií Raging Trade přesvědčen, že je skutečným jádrem globalizovaného světa. 

Kniha dostává ústřednímu mottu hlavního hrdiny a je vskutku globalizovaným románem. Neomezuje se však jen na Isookangu, a už vůbec ne na oblast Konga, ale přivádí čtenáře i na další světadíly ve vzájemně propleteném klubku vztahů. Vedlejší postavy tak o existenci hlavního hrdiny nemusí vědět,  přesto ale v menší či větší míře ovlivňují jeho osud, nebo rovnou osud celého Konga. Kniha tak reflektuje zájmy světových mocností v této africké zemi, zejména s ohledem na její nerostné bohatství, bez nějž by žádná globalizace ani dějiny nebyly. Jak autor v knize připomíná, i atomové bomby, které ukončily válku v Pacifiku, pocházely z konžského uranu. 

Trvale udržitelný růst dle Pygmejů

Bofane pro vylíčení současného Konga a jeho společenských a ekonomických paradoxů využívá paradoxů jazykových. A tak Pygmej Isookango, s pusou plnou uzeného luskouna nebo opice, které si přinesl z rodné vesnice, mluví ekonomickým jazykem plným obratů a pouček jako ze skript používaných na obchodní škole. Ještě silnější rozpor je ovšem cítit mezi dvěma hlavními polohami románu – humorným vyprávěním patálií hlavního hrdiny a drsném okolí plného násilí. Těmito místy dílo připomíná Haškova Švejka, který stejně jako Isookango proplouvá byrokratickými a společenskými nástrahami jaksi nevědomě a naivně, zanechávaje za sebou zmatené úředníky, kteří si s jeho bezprostředností nevědí rady. K takovým momentům patří například scéna vyjednávání s guvernérem Kinshasy, který ve všech ohledech ustoupí Isookangovým požadavkům, neboť je přesvědčen, že Pygmej má čínskou podporu, když zahlédne Isookangova přítele Čang Sia.

Čínská linka je zároveň jakýmsi propojením obou poloh románu a je všudypřítomná jako záměrný odraz vlivu této země na africkém kontinentě. Jedním z vedlejších motivů je například příliv čínských developerů s vidinou rychlého zbohatnutí a neblahý dopad, který jejich aktivity mají nejen na Kongo, ale i na jejich krajany. Isookangův přítel Čang Sia se tak paradoxně v zemi plné obětí sám stává největší obětí vyprávěného příběhu. Propojenost Konga s Čínou Bofane symbolicky ještě více dokresluje tím, že u každého názvu kapitoly uvádí i jeho překlad do čínštiny.

Přetrvávající srdce temnoty

Humorná stránka románu je ovšem vyvažována naturalistickým popisem konžských reálií, které se odehrávají jakoby na pozadí příběhu, zároveň jsou však skutečným hybatelem veškerého děje. Hlavním ztělesněním této části vyprávění je bývalý vojenský vůdce Kiro Bizimungu, který ve své kinshaské kanceláři zasněně vzpomíná na bojiště. Každý, kdo někdy slyšel o Kongu, má na paměti jeho znepokojivou minulost (a přítomnost). I informovaný čtenář se ovšem zarazí u místy až lakonických popisů masakrů vesnic a záměrné krutosti, se kterou milicionáři likvidují i ty, kdo byli třeba jen ve špatnou dobu na špatném místě. Odřezávání kusů lidského těla tak, aby působilo co největší bolest po co nejdelší dobu (než oběť zcela vykrvácí), znásilnění končící smrtí i válečné tance bojovníků dostatečně silně přiblíží žitou krutost válkou zmítaného Konga. Popis zrůdností nastavuje čtenáři zrcadlo a v něm odvrácenou stránku jeho vlastního blahobytu, umožněného vzácnými kovy v jeho smartphonu nebo satelitu, na kterém je připojen. Kniha zároveň nenabízí žádné východisko, nýbrž dokládá nevyhnutelnost konžské tragédie, díky níž se kola světové globalizace a bohatství dále točí. Z knihy vyznívá, že udržet Kongo zničené, rozvrácené, chudé a zmasakrované je totiž v zájmu prakticky všech, kromě pár idealistů v OSN, kteří o zemi filozofují zpoza sklenic newyorských barů. 

čtěte také: Ze Zřídla vyvěrá plurál autorských hlasů

Petr Nagy ve své recenzi Conga s.r.o. vyzdvihuje scénu, v níž se mladá afrikanistka oddá Konžanovi, aby tak odčinila svůj dědičný hřích kolonialismu, a doufá, že udělala dost. Důraz na tuto scénu je ovšem značně zavádějící. Román mnohem více než postava Aude Martin charakterizuje šestnáctiletá Kalamita Shasha, která je nucena prodávat se důstojníkům mírových sborů OSN. Celá komunita shéguéů, tedy dětských pouličních prodavačů, kterým Shasha šéfuje, tak vystihuje osud Konga i poselství knihy více než zápletka s pomýlenou Evropankou s hlavou plnou nabiflovaných klišé, která při důkladném čtení vlastně ani není tak humorná.

Bofane román zapojuje do širšího proudu světové literatury skrze odkazy na řadu děl, od Srdce temnoty Josepha Conrada po mainstreamové americké horory. Mimo zmiňovaného Švejka se nelze ubránit také dalším paralelám: v humorné poloze například k dílu haitského spisovatele Danyho Laferrièra, zejména Jak se milovat s černochem a neunavit se, při popisu fungování dětských gangů zase k filmu Město bohů.

Podtitul románu, Bismarckova závěť, odkazuje na Berlínský kongres, na němž si Evropané v 19. století do mapy zakreslili, které části Afriky budou jejich. Potomkům tehdejších kolonialistů román přináší pohled na současné Kongo, kde už historická zátěž zdaleka není tím největším problémem. Tím je naopak neokoloniální přítomnost, v níž je formálně nezávislá země zcela v područí globálních zájmů velkých hráčů. Co se ovšem nemění, jsou ti, kteří touto situací trpí nejvíce – Konžané.

BOFANE, In Koli Jean: Congo s.r.o. Přel. Tomáš Havel. Praha: Dauphin, 2020. 341 s.