Dvojnásobné prvenství. TBH jako první teen i queer seriál na české scéně
7. PROSINCE 2021
Letošní 22. ročník festivalu Mezipatra přinesl mimo jiné i předpremiéru prvních sedmi epizod desetidílného seriálu TBH (To Be Honest), jehož premiéra spustí začátkem příštího roku novou internetovou platformou České televize. Cílí převážně na teenagery. Tematizuje šikanu, homosexualitu, ale poukazuje i na absurdnost sociálních sítí. Projekt režisérky Lucie Kajánkové a skupiny scenáristů vznikl v rámci otevřené výzvy České televize. Prvními dvěma epizodami se představil už v září na festivalu Serial Killer, z něhož si odnesl cenu za nejlepší webseriál.
Na první pohled se nabízí srovnání s americkou show Euphoria, alespoň co se týče openingových scén či koncepce jednotlivých dílů, v nichž divák sleduje události očima jedné z postav. V kontextu teen seriálů lze samozřejmě zmínit i norský SKAM, který získal nebývalou popularitu po celém světě, podobně jako téměř o dekádu dříve britský Skins. TBH je však na české scéně první pořádný pokus o show s potenciálem přitáhnout náctileté publikum. Nepočítáme-li nepříliš zdařilý počin 4Teens z roku 2011, v němž se Pavel Jandourek (*1963) s dvojicí scenáristek – Irenou Pavlovou (*1952) a Ivou Hlaváčkovou (*1962) – snažil vžít do duše náctiletých. Asi nejblíže má TBH k seriálu internetové televize MALL.TV #martyisdead, jenž podobnou formou online konverzací, facetimů a screenshotů rekonstruuje tragický příběh kyberšikany v tomto případě však očima dospělého. TBH vyniká svou autentičností, na které se projevil jak mladý tým scenáristů, tak například fakt, že se tvůrci radili a ptali studentů středních škol na jejich hudební vkus, názory nebo styl oblékání.
Columbine High School po česku
Celý příběh je rozehrán v sociálním prostoru brněnského gymnázia, kde v pomyslném středu stojí klub florbalistů, obskakovaný skupinou holek říkající si Bitchez. Jak už to občas v podobných sportovních kolektivech bývá, nešetří se toxickou maskulinitou nezřídka spojenou se šikanou slabších, která v tomto případě nakonec vyústí ve střelecký útok na školní půdě. A právě od toho se odvíjí dějové linky protagonistů. Každý z nich se vyrovnává s následky traumatické situace, a hlavně se svým vlastním svědomím například ohledně toho, jak se v krizové situaci zachovali.
Jako první se diváci seznámí s ekofeministickou aktivistkou Májou. Dále příběh sleduje Lukáše zmateného ze své sexuální orientace, který se motá mezi svým kamarádem z dětství a spoluhráčem z florbalového týmu Pavlem a přítelkyní Nessou, jejíž nevlastní bratr Tonda je školním otloukánkem. Komplikované vztahy se ale odhalují postupně a z různých perspektiv, divák má čas vše „strávit“, aniž se nudí nebo je vystaven nepřehlednému hromadění informací. Svět dospělých je zobrazen pouze očima náctiletých, a nesklouzává tak ke sledování dramat čtyřicátníků, jimiž je televizní produkce přesycená. Teenagerská optika také zrcadlí mnohá selhání autorit. Ať už se jedná o cholerické rodiče, kteří nepřipouštějí vliv nestabilního rodinného prostředí na vývoj dítěte, nechtěně násilné skupinové terapie či postavu trenéra, který svým rádoby chlapským přístupem k řešení situací všechno jenom zhoršuje. Bezvýchodnost některých situací, v nichž se náctiletí opravdu nemají na koho obrátit, prohlubuje celkový dojem ze seriálu.
Zdroj: Česká televize
Z promítaných sedmi dílů je paradoxně nejslabší ten první. Například ve scéně, v níž se „skupinka přeživších“ zabarikáduje ve školní knihovně pomocí fatboyů, vyvstává otázka, zda je to pokus o dramatickou situaci, nebo situační gag. Ironické zobrazení nekoresponduje s traumatickým dopadem události na psychiku postav, jaký je mu v dalších dílech přisuzován, a pak zkrátka není možné s nimi soucítit ani jejich prožívání uvěřit. Byť se některé problematické aspekty v průběhu seriálu vysvětlí, je poměrně smutné, že nejdůležitější epizoda pro přilákání publika takto selhává. A není to jen tím, nakolik autenticky působí střelecký útok na českém gymnáziu. Také dialogy skřípou již na samém začátku, takže jim jde jen stěží uvěřit. Když během již zmíněné scény v knihovně streamerka Mája komunikuje se svým virtuálním publikem, humor místy působí velmi křečovitě a celá již tak dost rozpačitá epizoda pak vyznívá až jako laciná groteska.
Navazující díly už těmito problémy netrpí. Je možné snáze určit, zda má situace blíže ke komedii či dramatu, dialogy působí důvěryhodněji. Během dalších dílů se mi ale podařilo pachuť nevydařeného úvodu polozapomenout a přistoupit na hru seriálu.
Sex, technika, florbal
V kontextu seriálů pro mládež patří TBH k těm umírněnějším. Například oproti již zmíněným Skins je upozaděno téma drog. Občas si sice někdo dá jointa nebo pije alkohol, ale žádná „oslava divokého životního stylu“ se nekoná. Na druhou stranu se v příběhu objevují celkem časté a otevřené intimní hetero- i homosexuální scény. Přesto lze u TBH hned na první pohled odhadnout, že se nebude jednat o žádnou dekadenci. Seriál teenagerům nabízí především možnost se s postavami ztotožnit. Mladému diváku ukazuje, že řešit podobné problémy je zcela normální. O něco starší publikum pak může nostalgicky zavzpomínat na svou pubertu a těm nejstarším připomene, že i teenageři mohou mít vážné problémy nebo že se zaobírají důležitými otázkami vlastní orientace, psychickým zdravím či šikanou – zkrátka fenomény, kterým se mainstream vyhýbá. K možnosti identifikace přispívá i autentičnost jazyka, jenž vedle velkého množství vulgarit obsahuje taktéž výrazy s přesahem do internetového lexika, podobně jako název seriálu, který v kontextu příběhu vyznívá cynicky.
Zdroj: Česká televize
Nedílnou a důležitou roli hrají také sociální sítě a moderní technologie, bez kterých by byl validní obraz současné generace náctiletých neúplný. Část informací se tak divák dovídá buďto prostřednictvím různých streamů, facebookových či jiných virtuálních konverzací. Scenáristi na sebe v diskusi po projekci prozradili, že během lockdownu na přelomu minulého a letošního roku, kdy scénář vznikal, strávili spoustu času komunikací na sociálních sítích mezi sebou v rolích konkrétních postav. Divák tak může spatřit úryvky těchto autentických konverzací i v jednotlivých dílech. Ve vážných situacích, během nichž některé postavy neustále koukají do mobilů, se ale také vyjevuje eskapismus virtuálního světa nebo FOMO (Fear of Missing Out). Divák i hrdinové sledují záplavy online konverzací, do nichž pokud účastník nevstoupí na samém začátku, již nemá šanci se zorientovat. Což jen prohlubuje strach ze zmeškání i jistou vynucenou závislost na sociálních platformách. Zároveň se zde zračí nebezpečí, že pokud se nezapojím do víru pomluv, snadno se mohu stát jejich obětí. V těchto případech tak prosvítá manipulativní vliv virtuálních sfér na jedince, který mění své chování na sítích dle situace za cílem dosažení co nejvyššího možného statutu či získání laciného ocenění. I tyto případy jsou v seriálu názorně ilustrovány.
Čtěte také:
Jsou to jednak pro české prostředí neotřelé narativní způsoby, které mediální technologie umožňují, a jednak témata, jež seriál akcentuje, díky nimž lze TBH vnímat jako jeden z nejpokrokovějších. Je ale opravdu tristní, že zatímco v Británii už v pozdních nultých letech v podobných projektech tvůrci tematizovali homosexualitu, šikanu a psychické problémy mladistvých, české prostředí na to muselo čekat téměř dalších patnáct let. Což nabádá k zamyšlení se nad tím, zda by se mluvilo o TBH převážně v superlativech (jak tomu zatím je – například na Heroine.cz), pokud by v Česku existovala nějaká tradice podobných počinů.
TBH. Režie: Lucie Kajánková. Scénář: Lucia Kajánková, Sára Zeithammerová, Kassory Condè, Jakub Haubert, Hermína Peričová, Zdeňka Petrová, Adéla Škvrnová. Obsazení: Martina Jindrová, Vojtěch Franců, Martina Czyžová, Jiří Hába, Filip Srbecký, Tomáš Dalecký. Česká televize, Česká republika, 2022.
