300 z místa: Bábovky

25. října 2020

Tři sta z místa je nová rubrika, ve které necháváme burácet emoce a v níž autocenzura přijde zkrátka. Občas je zkrátka tři sta slov až dost. Tentokrát se redakce Klacku vypravila zhlédnout filmové zpracování úspěšného románu Radky Třeštíkové Bábovky. Get in loser, we’re going hating.

Veronika:

V duchu podzimní melancholické bilance a touhy po regresu můžete spolu s Radkou Třeštíkovou projít i vlastními životními peripetiemi v odrazu okázalého letenského manýrismu. Třeštíková aka Charlie Kaufman pražské vyšší střední upekla syrové generační drama o propletenosti osudů, ve kterém na sebe každé rozhodnutí váže domino efekt událostí a jediné, co s jistotou vrcholí, je postava Jiřího Langmajera.

Tomáš:

Kromě hereckého koncertu „magnáta ze dna“ Marka Taclíka si užijete i koncert jako vystřižený z Rudolfina. Smyčcovo-klavírní tklivý motiv se totiž táhne jako nudle celým snímkem. Za pozornost stojí také lingvistická ekvilibristika násilně vměstnána do autentických dialogů, jako například „Tady máš svý plavky a teď mi plav ze života“, nebo „Seš učitelka matematiky, tak si to snad dokážeš spočítat“. 

Kamila:

Přestože z Bábovek táhne mizérie života na sto honů, patetický soundtrack povznáší všechno do pompézních výšin – zřejmě nic není tak špatný, když se všichni máme na hovno. Třeštíková staví na ztotožnění publika s postavami na první dobrou. Rodinný recept na bábovku je receptem na smíření se s tím, jak je život zlej a muži to prostě chtěj. Pomyslným finálním pocukrováním budiž neopořekadla typu „vytek a utek“.

Kristina:

Nás Radka Třeštíková mlátí formou na bábovku do obličeje každých pět minut naštěstí jenom metaforicky, ženy na plátně zato nechává fackovat a řezat nožem bez skrupulí. Je ale uklidňující vidět, že ortodoxní Škola letenského realismu se žádnou hollywoodskou feministickou panikou splašit nenechá a dál si troufne dělat filmy pro všechny, kdo nejvíc nesnáší frontu v The Real Meat Society a svého partnera.

Barbora:

Ženské drama Radky Třeštíkové šíleně touží nabízet pohled do křehkých a nešťastných životů různých žen, ale přináší spíš klišé a basic problémy žen po třicítce. Jejich rozdíly hledejme přes vzhled a kostým, nikoliv přes finanční zázemí. Zoufalá wannabe matka, zoufalá prostitutka, zoufalá žena v domácnosti, zkrátka škála postav, kterou vymyslíte na první lekci tvůrčího psaní.