Z Karviné do CERNu: Rapper Ggunja na debutovém EP ukazuje, že je třeba s ním počítat
23. října 2020
V polovině září vydal rapper Ggunja svůj první sólový projekt Uranverein. Osobité texty na nové desce kombinuje se surovým zvukem, občas na úkor přívětivosti k posluchači. V autorově tvorbě se zrcadlí specifické postavení, které na lokální rapové scéně zaujal rapperův domovský kolektiv Dvojlitrboyzz. Label dokázal často vyprázdněné motivy typické pro český rap aktualizovat a prezentovat v postironickém vesmíru, ve kterém se tradiční hip-hopové figury stávají prostředkem pro vyjádření směšnosti a neútěšnosti stavu české kultury a společnosti.
Label Dvojlitrboyzz, mezi jehož členy patří kromě Ggunji například v českém hudebním mainstreamu již etablovaný znalec fotbalu a „pokalební“ deprese CA$HANOVA BULHAR nebo věčně sarkastický „sudetský feťák z Chebu“ Icy L, jde už na první pohled proti všem zažitým představám o úspěchu na místní scéně. Jejich texty jsou pro hudebního outsidera špatně pochopitelné a na první poslech působí spíše jako kakofonie bizarních hlášek a nadávek. Právě ve významové neprostupnosti však tkví jedna z hlavních sil uskupení. To si totiž v průběhu let dokázalo vybudovat svébytný slang, jehož pochopením se posluchač stává spoluglosátorem tragikomických poměrů v naší zemi.
Hlavním zdrojem, nikoliv cílem satirického komentování jsou český showbyznys a kultura internetových memů. Rappeři si vypůjčují bulvární příběhy známých osobností, které vytrhují z původního kontextu a vrší na ně další a další významy z vesmíru Dvojlitrboyzz. Icy L tak dokáže spolu s dalším členem Niki Laudou rapovat „mám swag jako Standa Gross, nemůžu se hejbat, jsem strašně moc“, kde spojují korupční kauzu vrcholného politika s jeho smrtelnou nemocí. Osobnosti jako Petr Rychlý, Martin Fenin, Tereza Hlůšková nebo fiktivní postava ze seriálu Hospoda Tomáš Babula se v textech Dvojlitrboyzz objevují vedle výčtu drog, které zvládli interpreti během posledního mejdanu zkonzumovat.
Omamné látky jsou, alespoň co se týče rapové hudby, dnes již banálním tématem. Svérázný přístup crew se v kombinaci se slangem i zde projevuje v odlišné poloze, než tomu je u většiny tuzemských interpretů. Dvojlitrboyzz se fetováním v průmyslové míře rozhodně netají (v tomto ohledu vyniká především Icy L, který o „smažení“ napsal celé album) a umně jej začleňují do své hry se slovy. Z jejich tracků je tedy možné se doslechnout: „přijdu do klubu, mám s sebou lyže, sjezdovka super připravená, skvěle to klouže“ nebo že je „doba kamenná, bankovka je špinavá“. Paralelně s tím se prakticky všichni členové Dvojlitrboyzz chlubí svou (většinou již bývalou) blízkostí k světu drog a vřelým vztahem k alkoholu a marihuaně. Drogy zde nejsou explicitně pojímány jako „brána k vyššímu spirituálnímu poznání“, ani pro útěk před každodenností (i když Niki2Lauda v hymně pátečních flamendrů Hafo Ha výmluvně poznamenává, že „nevědomost je sladká“). Jedná se spíše o prostředek k dosažení otevřeně přiznaného hedonistického prožitku bez hlubšího smyslu, ale i zrcadlo nastavené šosáctví a pokryteckému odsuzování všeho, co vybočuje z normy.
Čtěte také: Česká rapová scéna v časech exekuční a rapové krize
Pochopením originálních hlášek se posluchač stává součástí specifického mikrokosmu, v rámci něhož může tento slang reprodukovat s dalšími „insidery“. Zároveň dochází v opačném směru k vymezení vůči zbytku společnosti, která bez kontextu nemá šanci pochopit význam této mluvy. To ostatně potvrzuje i fakt, že některé z hlášek Dvojlitrboyzz již ve věkové skupině 15–25 let zlidověly a postupně se stávají součástí běžného „teenage slangu“.
Satirické zrcadlo
Opakující se tropus přiznané satiry a absurdní glosování jsou doplněny ještě osobním rozměrem. Tím jsou životní příběhy interpretů, které do jejich tvorby fragmentárně pronikají. Icy L a Illja zakládají svou image kromě ulice a drog ještě na původu. Oba jsou z Chebu a prvek „sudeťáctví“ hraje v jejich textech silnou roli. I zde je však zapotřebí nahlédnout za fasádu sarkasmu. Adoptováním reálií a pojmů z prostředí Třetí říše a protektorátu. Dvojlitrboyzz totiž nedeklarují své politické názory. Posouvají nadsázku a invenčnost ještě dál a k tomu se staví mimo „češství“ („já nejsem Čech, jsem vyjebanej sudeťák“), aby ho mohli zvnějšku trefně kritizovat. Vymezují se tak proti většinové společnosti a české rapové scéně zároveň, jak zpívá Icy L: „Sudety obsadí Prahu, čekej útok tenhle rok.“
Důraz kladou i na sociální prostředí, ve kterém vyrůstali. To si na rozdíl od spousty českých hudebníků neidealizují, naopak ho kriticky reflektují. Cheb je v textech zobrazován jako neutěšené město, kde se konzumuje pervitin, a pro mladého člověka, snažícího se žít plnohodnotný život, je neperspektivní. „Sudeťáci“ se proto přesouvají do Prahy, kde se nesnaží křečovitě splynout s masou vyprázdněných rapperů migrujících sem ze všech koutů republiky, aby donekonečna reprodukovali šablonovité rapování o holkách, drogách a penězích. Dvojlitrboyzz tak jsou paradoxně jedni z mála současných českých interpretů, kteří dokáží identifikovat a pojmenovat často dvojznačné pocity sužující českou mládež od Chebu po Karvinou.
Z ulice na konference
Osobní rozměr hraje důležitou roli i na nejnovější nahrávce labelu, Ggunjově Uranvereinu. Jedním z jeho hlavních motivů je trochu překvapivě prostředí vysokoškolské fyziky, ve kterém se rapper jako student Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT pohybuje. Akademické prostředí využívá interpret ve dvou rovinách. V té první se jedná o významovou hru se slovy typickou pro celý label. Matematicko-fyzikální reálie jsou vytrhávány ze svého přirozeného prostředí a přizpůsobeny potřebám Ggunjova post-ironického rapu o drogách a sudeťáctví (název desky odkazuje k nacistickému programu jaderných zbraní).
Druhá rovina pracuje s prestiží společenského statusu univerzitního studenta a představuje svého druhu variaci na v rapu dokola omíláné klišé o náročném a tvrdě vypracovaném vzestupu po společenském a ekonomickém žebříčku. Pro Ggunju nejsou primárním cílem drahá auta, značkové oblečení ani promiskuitní večírky. Je jím akademická kariéra vědce, jak svérazně deklaruje v Talíři („už to jebu, chcu být vědec, lítat po světě jak star“). Hudba není prostředkem pro dosažení bohatství, ale zábavou a sebenaplněním. Ačkoliv se ve své akademické pozici zásadně rozchází se zbytkem formace, její hlavní leitmotiv, tedy společenská satira spojená s rapovým hédonismem, zůstává.
Drogy a jejich ironická reprezentace jsou dalším tématem desky, které se v rámci absurdního humoru doplňuje, ale i kontrastuje s vědeckým. Nejsilnější bod této nesourodé kombinace námětů, možná i celého EP, představuje hned první track A.C.A.B. Na něm se notoricky známá zkratka vulgárního označení policistů mění v matematický vzorec („aktivita, rychlost světla, potenciál, indukce“), Ggunja navíc jedním dechem přidává nové slangové označení pro dealera „Panoramix“. Keltský druid z dětského komiksu a citoslovce „mig mig“ z následujícího stejnojmenného tracku si činí nárok začlenit se do repertoáru hlášek.
To, že je tato juxtapozice témat opravdu funkční, dokazuje karvinský rodák na songu Feynman, v němž se přirovnává k excentrické celebritě akademické fyziky. I zde se projevuje interpretův důvtip, když rapuje: „počítám amplitudy jak Richard Feynman, diagram je ale na mojí Motorole“. Nezůstává však pouze u nadsázky. Poslední skladba Mrak je zdařilou rapovou baladou o rozchodu, která citlivě vyjadřuje pocity prázdnoty a bolesti z nevydařeného vztahu, aniž by při tom sklouzávala do patosu nebo misogynie, jak je tomu u většiny českých interpretů.
Nahrávka vyčnívá i zvukově. Po celou dobu si drží surovost a ponurou, chvílemi až temnou atmosféru. Ggunja se zároveň nebojí experimentovat s flow, svěží tvrdost instrumentálu se tak skvěle doplňuje s vokální kreativitou. Kromě dvorního producenta Dvojlitrboyzz Klebolda, který minulý rok vydal sólový projekt Mean Kids, se na desce objevují i beaty od jiných producentů, například Peyseyka z Toxxovy formace Hypno808.
Uranverein je tak i přes svou relativně krátkou stopáž plnohodnotným rapovým počinem, které velmi originálně na pozadí kvalitních beatů využívá napětí mezi dvěma opačnými světy, ve kterých se jeho autor pohybuje. Po zvukové i lyrické stránce by se EP dalo označit za experimentální, jeho přímočarost a zvuková surovost můžou pro posluchače, kteří nejsou na tento typ hudby zvyklí, působit odrazujícím způsobem. Celkově je ale deska velmi příjemným překvapením, které by si zasloužilo daleko více pozornosti, a důkazem, že i český rap může nabídnout něco jiného než vyčpělou šablonu.
