300 z místa: Eurovize

17. prosince 2021

Zdroj: Facebook Giudi

Tři sta z místa je rubrika, ve které necháváme burácet emoce, ale zároveň nerezignujeme na argumentaci. Občas je zkrátka tři sta slov až dost. Tentokrát se Sára pozastavuje nad českými nominacemi do mezinárodní hudební soutěže Eurovize. V těch na pár týdnů upoutala pozornost umělkyně Giudi, která vnesla do vyčpělé scény českého popu současný zvuk i plnohodnotný obsah, porota jí ale místo v prestižní soutěži nedopřála.

Letošní nominace perfektně odrážely stav českého popu. Zvuk zůstává desítky let neměnný, nešťastný pokus o experiment přinesla snad jen Elis Mraz rapující do latinskoamerické hudby ve stylu Cardi B. Emma Smetana v duetu s Jordanem Hajem doplnila průměrnou melodii vyprázdněným textem a alternativní žánry zastupoval sebelítostivý rock kapely Skywalker, která jako by v roce 2021 objevila hudbu, jakou dělali před patnácti lety Simple Plan. Odborná porota nakonec jako reprezentaci české hudby zvolila electro-popovou hitovku Lights Off kapely DOMI, jejímž hlavním rysem je zaměnitelnost s jakoukoli jinou skladbou žánru. 

Mezi nominacemi se ale nečekaně objevila i hudebnice Giudi, která v české kultuře nemá obdoby. Od ostatních umělců se odlišuje vesměs vším: má současný zvuk i vizuál, kompozice u ní neznamená jen střídání sloky a refrénu, texty skutečně nesou význam, metaforika se neopírá o otřepané verše o lásce, ale hledá nové způsoby sebevyjádření a využívá k tomu evropské mýty od Ikara až po Jezinky. Výjimečnost její tvorby dokládá divácké hlasování Eurovize, v němž neznámá zpěvačka skončila druhá po Emmě Smetana. Motivace k tomu, proč česká i zahraniční odborná porota téměř jednohlasně zvolily zapomenutelný projekt DOMI, se domýšlí těžko. 

Eurovize nabízí příležitost upoutat masovou pozornost a každoročně přinese nejméně jedno jméno, které se na světové scéně udrží. Z posledních dvou ročníků jsou toho důkazem Duncan Laurence, jehož vítězná skladba dodnes trenduje na TikToku, a loňští Måneskin, kteří mají velký podíl na návratu rockového zvuku do mainstreamu. Itálie by přitom mohla inspirovat – reputace země bezduchých plážových hitovek také není lichotivá, ale svěží a odvážní Måneskin i radikální egyptsko-italský rapper Mahmood z Eurovize 2019 pomáhají obraz hudební kultury země měnit. Cesta k této změně vede v první řadě právě přes nominace. Česká porota ale bez jakékoli reflexe současných trendů a také toho, jaká hudba už dávno vymřela, zamezila nejnadějnější české hudebnici cestu za širším publikem.

Previous
Previous

Sdělování již sděleného

Next
Next

Alexanderplatz pro 21. století aneb marná aktualizace snaha