Sdělování již sděleného
Trdlův debut tvoří převážně prázdné výkřiky
20. prosince 2021
Průběžná zpráva o stavu území je debutem libereckého básníka Martina Trdly (*1985), jehož básně doposud vycházely v literárních časopisech (Tvar, Psí víno) a básnických almanaších. Autor v něm předkládá reflexi současného časoprostoru, lyrický subjekt vystupuje coby rezignovaný „korunní svědek 21. století“. Čtenáře se snaží oslovit tematizací kolektivního traumatu – právě prožité a stále prožívané celosvětové pandemie, nedostatkem autentické mezilidské komunikace, ústřední rolí konzumu v každodenní existenci i životním pocitem apatie a deziluze.
Název sbírky velmi přesně vystihuje její ústřední téma – jednotlivé básně fungují jako jakési miniaturní reportáže mapující současnou tuzemskou situaci a náladu dnešního člověka, konkrétně zástupce mladší generace, stíhaného úzkostným hledáním vlastní identity ve světě, kde nenalézá žádnou autenticitu. Při četbě se může vybavovat studie Jindřicha Chalupeckého Svět, v němž žijeme. Kromě jisté podobnosti mezi názvy spojuje texty do určité míry i jejich tematika – oba autoři se zabývají stavem současného světa a umění, obojí se podle nich nachází v krizi. Zatímco Chalupecký ve své studii ale předkládal určitou vizi a nabízel možné řešení, Trdla onen pomyslný krok navíc nečiní, zůstává u prostého konstatování a vágního zaznamenávání, díky čemuž větší část sbírky působí banálně.
Příliš prostý pohled
Poezie jistě nemusí být nutně optimistická a autor není nucen nabízet čtenáři východisko z neutěšené situace. V okamžiku, kdy se ale básník rozhodne vstoupit na pole angažovanosti a má potřebu se vyjádřit ke společensko-politickému ovzduší, může čtenář od textů očekávat zaujetí postoje k nastíněné problematice. Trdlovo stanovisko se většinou blíží anekdotickému prohlášení „žijeme ve společnosti“, kolujícímu v současném internetovém diskurzu, které paroduje výroky, jež mají ambici být hlubokomyslným komentářem k určité sociální problematice, ale jsou použity ve velmi očividných souvislostech. Trdla totiž ukazuje na problémy, o kterých drtivá většina střední a mladší generace ví a o kterých aktivně diskutuje. Zároveň v jejich reflexi básník nenabízí možné východisko, byť individuální. Texty povětšinou neobsahují ani přidanou hodnotu v podobě humoru, pokud to ovšem není humor způsobený opět prostým poukazováním na problémy, případně velmi banální pointou typu: „Život? / Výrobek je momentálně nedostupný na všech našich prodejnách.“ nebo rádoby odvážným a šokujícím spojováním na první pohled rozporuplných motivů: “transexuálního imigranta / napadl bobr křížený s vlaštovkou / a vykousal mu do hýždí / knírek Hitlera.” Obě strategie ale působí velmi násilně a samoúčelně.
I z jazykové stránky sbírky je očividné, že Trdla cílí především na publikum z mladší střední generace, mileniály. Využívá pestrou škálu jazykových rovin – vedle hovorových výrazů (zahulíno, fetuje) se objevují nově vzniklá slova nejčastěji označující typické reálie (generace X, timeline). Pro sbírku jsou natolik příznačným a častým rysem, že ji starším generacím mohou jazykově vzdalovat.
Trdlovou častou básnickou strategií je pouhé řetězení velmi obecných obrazů, autor nepředkládá žádný komentář, žádnou hlubší interpretaci, jako kdyby spoléhal na to, že výjevy mluví samy za sebe. Jejich podání je ale natolik prvoplánové a jednoduché, že ve většině případů působí jako klišé: „Začítáš se do textu na plastové tabulce / zatavené v plastovém obalu / umístěném do plastového stojánku / na plastovém ubrusu / vedle plastové solničky / a plastové pepřenky. / Stojí na něm desatero / jak omezit používání plastu.” V básních je přítomna jakási neochota se představeným problémům více věnovat, proniknout do nich. Autor předpokládá, že k oslovení čtenářů mu stačí, když se se stejnými problémy potýkají všichni totožným způsobem. Dalo by se snad namítnout, že právě tento postup odráží způsob komunikace dnešního světa. V případě, že ho ale lyrický subjekt vnímá negativně, by se zdálo vhodnější se proti němu vymezit, možná právě intenzivnějším pozastavením nad jednotlivými problematikami.
NESPORNÉ NADÁNÍ
Vykročení z banálního ladění sbírky představují především básně, ve kterých autor tematizuje vedle kolektivní zkušenosti i prožitek subjektivní, intimní. Právě zde je schopen hlubší reflexe. Zároveň se v těchto textech objevují velmi syrové obrazy, které často tematizují vyhrocenou podobu tělenosti spojenou s nepohodlím, chladem, vlhkem. „V ústech prostitutek / poguje vítr. / Nad makabrózním přísunem lahváčů / prstíš si vzpomínky.” Jsou důkazem Trdlovy schopnosti nápaditě pracovat s vizualitou a skrze ni budovat specifickou atmosféru, ve sbírce představují bohužel menšinu. Je to škoda, protože z nich jasně rezonuje pocit životní beznaděje, silnější právě díky obohacení o subjektivní rozměr: „Kolikrát jsi stál na kraji útesu / s kanystrem nafty u nohou / zápalkami po kapsách / teď si do nich lžeš.“
Čtěte také:
Trdla se svou knižní prvotinou zařazuje do skupiny novodobých angažovaných básníků. Snahou o ironické, místy až groteskní ladění básní připomíná jeho poetika především tvorbu Jana Kubíčka a jeho sbírku Kapitalistické básně (zaštítěnou stejným nakladatelstvím: Petr Štengl, 2012), vydanou pod pseudonymem Václav Klement Lakatoš. Kubíček jde ale v této snaze podstatně dál. Tam, kde Trdla pouze konstatuje a ukazuje, Kubíček ostře komentuje, případně paroduje. Ve sbírce také využívá nápadité literární formy (součástí básně jsou i poznámky pod čarou) a odkazy na literární tendence, které jsou pro dané téma relevantní, například trapná poezie Egona Bondyho. Zároveň jsou u něj narážky na kulturní, sociální a politické dění velmi konkrétní. Díky tomu má jeho sbírka větší potenciál čtenáře oslovit a zprostředkovat mu novou problematiku, eventuálně nabízí jasné zaujetí stanoviska, se kterým se čtenář může a nemusí ztotožnit. V každém případě ale nezůstává u prostého, obecného konstatování, že svět není v pořádku.
Průběžná zpráva o stavu území by se dala označit za sbírku od mileniála pro mileniály. Její tematika i jazyk jsou starší generaci vzdálené a pro generaci mladší, která je z většiny velmi angažovaná v sociálních i politických otázkách, je její tón příliš neurčitý a pasivní. Kvalitativně nepropadá, ale kvůli odevzdanosti a přílišné banalitě zůstává většina textů jen výkřiky do prázdna.
TRDLA, Martin: Průběžná zpráva o stavu území. Praha: Nakladatelství Petr Štengl, 2021. 100 s.
