Brejlando diváka teleportuje na virtuální jeviště
28. března 2021
Zdroj: Brejlando
Brainz Studioz ve spolupráci s pražským magistrátem vytvořily projekt Brejlando, který nasnímal šest již existujících představení za pomoci 360stupňové kamery. Pražští diváci si mohou objednat přes internet VR brýle a doručovací služba jim je ve stanovený čas doveze až domů. Ke zhlédnutí jsou v současné době Hamleti z Divadla Na zábradlí, Perníková chaloupka z divadla Minor, Pusťte Donnu k maturitě z Divadla pod Palmovkou, Elefantazie z Městských divadel pražských a nově také Ucho z Divadla na Vinohradech. My jsme si půjčili Hamlety.
Po nasazení brýlí přenese virtuální realita diváka přímo doprostřed jeviště, kde staticky setrvá celé představení. Otáčením hlavy si může vybrat, co chce zrovna sledovat, což umocňuje pocit, že se nachází na dané scéně. Vše působí díky 3D perspektivě velmi reálně a plasticky, herci se zdají být na dosah ruky. Pohled mířený do kamery navozuje pocit, že se dívají vnímateli přímo do očí, což může místy nahánět i strach. Dění jej obklopuje ze všech stran.
Čtěte také:
Zažij postrevoluční dračák v MP3
V téměř každé scéně Hamletů nastane situace, kdy se část děje odehrává před divákem, ale část za jeho zády. Při výběru má ovšem svobodu, a může se tak otočit na toho, komu chce věnovat plnou pozornost a v pozadí nechat toho, koho chce jen slyšet. Ani v jednom případě ale o nic nepřichází, protože každý z herců takovou situaci zpracovává po svém. Nutnosti rychlého rozhodování využívá Jana Plodková, když se sází s Václavem Vašákem o to, kdo si získá divákovu pozornost. Vašák ve svém monologu spoléhá na intenzivní oční kontakt a precizní intonaci hlasu, u Plodkové vystupuje do popředí tělesnost a koketerie. Dalším okamžikem navozujícím pocit absolutní reality a opravdové přítomnosti v divadle, je ten, když ze vzduchu začnou padat útržky scénáře, jež vzbuzují v divákovi chuť je chytat. Anebo když propukne davový chaos herců, kteří zarytě opakují nejzávažnější a nejsrdceryvnější části svých monologů či scén až do naprostého fyzického i psychického vyčerpání.
Pokud ale divák nechce o nic z představení přijít, stačí mu se podívat do zrcadel na jedné ze stěn, ve kterých lze pozorovat celek frontálně, a sledovat tak představení jako v divadle. Navíc je možné si inscenaci pustit opakovaně, dokud v brýlích nedojde baterie, což vychází přibližně na tři zhlédnutí. Divák tak může celé představení prožít pokaždé z úplně jiného úhlu.
Dáme si pauzičku
Zdroj: Teodor Pazderka
Oproti verzi uváděné Na zábradlí je virtuální představení zkráceno na šedesát minut. Vyškrtnuta byla scéna, v níž se jeden z Hamletů svléká z kostýmu donaha. V té považuje vlastní tělo, které ztvárnilo již několik postav, za kostým, a snaží se proto vysvléct i z vlastní kůže. Proč se tvůrci rozhodli tuto scénu nezařadit do verze ve virtuálních brýlích, kdy je divák v absolutní blízkosti herců a vidí každý detail jejich těla, je zřejmé.
Jediným zásadnějším minusem divadla ve virtuálních brýlích je vysoká frekvence přestávek. Ty totiž herci oznamují přibližně po každých dvaceti minutách. Například Petr Čtvrtníček na konci svého monologu vystoupil z role a oznámil, že si „dáme pauzičku“. Divák ponořený do představení byl donucen si brýle sundat, a tím byl z imerze zcela vytržen. Brejlando přestávkami zřejmě cílí na komfort diváka, protože mít na očích VR brýle jednu hodinu v kuse je velký nápor na zrak, opětovné vytržení z rozjetého představení nicméně narušuje plynulost a celistvost zážitku.
Brejlando má v plánu přesunout do virtuálního světa ještě další inscenace (například Elektru z Divadla v Dlouhé), a kromě toho umožnit zapůjčení brýlí i mimopražským divákům. Tato iniciativa má velký potenciál přetrvat, protože nabízí zcela jiný zážitek než ostatní média. Díky ní se divák může z domova teleportovat přímo na jeviště do bezprostřední blízkosti herců, kteří hrají pouze pro něj, stát se součástí představení a získat velice intimní zážitek, přestože pouze virtuální.