Není ostuda být gabberem: fenomén polské hardcore taneční kultury
17.září 2020
Světová média a hudební magazíny plní články o návratu jednoho z nejtvrdších tanečních stylů – gabberu. Ten svůj vrchol zažil již na počátku 90. let v době obecné euforie z pádu Sovětského svazu a triumfalismu liberálního kapitalismu. Polské uskupení Wixapol, S. A. je součástí celoevropského comebacku hardcoru, jehož je gabber součástí. Styl obohacují o kolotočovou hudbu, estetiku závodního tuningu a kulturu memů. Jejich hudební mixy prázdninových radiových melodií slouží jako útočiště před sílícími snahami po utužení režimu v současném Polsku.
„Před pochmurným hangárem na periferii holandského Arnhemu rozdávají bohabojní kalvinisté letáky raverům ve snaze zachránit jejich mladé duše. Uvnitř je pekelná výheň hluku a šílenství, hrůzné boschovské panorama šklebících se tváří a neomedievální grotesknosti. Každé druhé tričko září výjevy oslavujícími smrt, zmar a temnotu.“ Takto sugestivně popisuje atmosféru nizozemských ravů z počátku 90. let britský hudební publicista Simon Reynolds ve své knize Energy Flash: a Journey Through Rave Music and Dance Culture. V kapitole věnované gabberu se snaží analyzovat kořeny agresivního stylu stojícího v opozici vůči v té době dominantním „mellow“ žánrům. Oproti snovému trancu nastavujícímu náruč všemi prožívaného opojení při berlínských Love parades nabízel gabber vizi do té doby nepoznaného eskapismu. Holohlaví tanečníci a tanečnice se každý víkend vydávali do opuštěných nizozemských skladů a nedostavěných dálničních nadjezdů, aby vybíjeli svou agresi frenetickým tancem hakken v nedostižném tempu 200 bpm (počet beatů za minutu). Reynolds tento žánrový posun interpretuje jednoduše – skrze drogy, konkrétně nadměrné užití extáze.
MDMA (extáze) provází taneční hudbu od jejího začátku, ale na přelomu 80. a 90. let se u tanečníků radikálně zvýšila jeho konzumace. Při běžném užití pociťujete nový druh jinak nepoznané pospolitosti s ostatními účastníky party. Tento stav sounáležitosti zapříčiňuje aktivní látka amfetamin pomáhající produkovat tak zvaný hormon štěstí, serotonin. Nadměrné množství extáze tělo „motorizuje“: mechanizuje a zrychluje jeho pohyby. Droga dále přetrhává uměle vytvořené vazby mezi tanečníky a člověk se propadá do vlastní fantazie. Gabber vznikl jako reakce na extází rozpumpovaná těla, která bylo potřeba dohnat posunutím hladiny bpm a nově vzniklý stav mysli následně podpořit odpovídajícím zvukem. Ten Reynolds přirovnává ke „smrtícímu roji zlověstně bzučícímu jako bombardéry nad Drážďany“.
To nie Miami, to Polska
Jedněmi z prvních, kteří stojí za návratem hardcoru, je polský kolektiv Wixapol, S. A. Ti svou první party odehráli již v roce 2012 a za několik let se z nich stal fenomén přesahující hranice polských tanečních parketů. Stovky mladých polských raverů se sjíždí na jejich gigs nejen po Polsku, ale i do sousedních zemí. „Mnoho parties, hlavně v Berlíně, svou cool pověst zakládá na nezřízené sexualitě. Wixapol jsou úplně jiní: dementní kolotočová zábava pod všudypřítomným černo-žlutým praporem se smajlíkem s tribalem místo očí,“ popisují ojedinělost polské crew v populárním berlínském magazínu Electronic Beats, sledujícím trendy na současném tanečním parketu.
V estetice, která je nedílnou součástí tohoto multimediálního gesamtkunstwerku, lze pozorovat směsici různých vlivů. Móda tanečníků a tanečnic je přímo inspirována původními gabbery: barevná šusťáková bunda, sportovní dres a běžecké sluneční brýle. Jako většina kolektivů i Wixapol vydává vlastní merch s ikonickým smajlíkem. Mimo módu se fascinace 90. léty projevuje v samotném názvu. „Wixa-“ znamená polsky pařit a přípona „-pol“ odkazuje jednak na Polsko, ale hlavně na dobu transformace a raného kapitalismu, kdy většina názvů vznikajících firem takto končila. „Takže když si nějaký týpek, který se mohl jmenovat třeba Mirek, chtěl založit vlastní firmu, nejspíš ji pojmenoval Mirekpol,“ dodává člen kolektivu DJ Torrentz.Eu v citované reportáži.
Pseudonym Torrentz.Eu odkazuje na populární finskou stránku pro sdílení a rychlé stahování dokumentů. Wixapol je neodmyslitelně spjat s prostředím internetu a tak zvané chan culture: stránkami jako 4Chan věnovanými internetovému trollingu a pokleslým memům. Jazyk se podřizuje rychlé komunikaci na internetových fórech: často je plný gramatických chyb, překlepů a zkratek. Kolektiv také záměrně využívá nejošklivější ze všech fontů Comic Sans. Další jazyk, kterým umělci komunikují, jsou memy. Dříve existovala i doména wixopedia.pl, jež všechny internetové memy archivovala. Kromě oficiální stránky se na Facebooku vyskytují další, sdružující celou komunitu. Skupina Spotted: Wixapol slouží pro dohledání člověka, s nímž jste strávili večer, ale nevzali jste si na něj kontakt, nebo stránka Wixapolonia je určená ke sdílení vlastní autorské hudby.
Everybody on the floor break the nation!
Označení gabber vychází z jidišského nářečí a původně znamenalo oslovení pro „dobrého přítele“. Později si jej osvojila dělnická třída a stalo se pejorativem označujícím fotbalové chuligány. Z tohoto prostředí ideově vychází i Wixapol a celý proud současného polského hardcoru jako kolektiv Zajezdnia nebo DJové Earasm God či Honey Bunny. Na bookletu alba Lolcore of Poland od producenta Indecorum lze pozorovat v 3D prostředí vymodelovaný automobil podobný českému Favoritu s nálepkou tribalu přes kapotu. Tyto symboly jsou převzaty z polské dělnické rave kultury z 90. let. Podobně vytuněná auta lze pozorovat u mladých lidí i na českých vesnicích, kteří spíš než na gabber pojedou někam na „dramce“. Oslava dělnické třídy má, stejně jako celá estetika Wixapolu, v konzervativním a katolickém Polsku podvratný charakter, čehož jsou si členové kolektivu dobře vědomi.
čtěte také: Česká rapová scéna v časech exekučních a bytové krize
Apropriace dělnické kultury nemusí mít přímo politický přesah, ale dvě další aktivity ho určitě mají: otevřená podpora LGBTQ+ komunity a zesměšňování národního symbolu bývalého papeže Jana Pavla II. a s ním i celé církve. Taneční hudba a kluby dnes slouží jako „safe space“ pro sexuální menšiny. Spolu s touto agendou se pojí ostré odmítnutí autoritářských, nacionálních a rasistických tendencí v současném Polsku, potažmo celé Evropě. Zesměšňování symbolu Jana Pavla II. má hlavně národní rozměr, jelikož v současné mytologii pojí dva základní pilíře polské identity – antikomunismus a katolicismus. Svatý otec zaujímá v polské kultuře podobné postavení jako u nás Václav Havel. Oba dva jsou nedotknutelné symboly z dob revoluce, se kterými mohou operovat jak středopravicové strany, tak populisté jako Andrej Babiš nebo Jarosław Kaczyński. Subverzivní hra s osobou Jana Pavla II. odkrývá škrabošku liberálního katolicismu 90. let, který v sobě vždy skrýval potenciál radikálního nacionalismu opřeného o církev. Papež často vystupuje v tak zvané dank memes řadících se do žánru černého humoru a často postrádajících jakýkoliv smysluplný referent. Obrácená fascinace církevním kultem vyústila i ve vznik tak zvaného papacoru, spojení Pavlových kázání se s posluchatelností hraničícím noise-gabberem. Tuto hru se symbolikou DJ Torrentz.Eu vykládá jako „typickou anarchistickou tendenci trollit ikony. Jan Pavel II. je národním symbolem, ale mladí lidé si jej už nepamatují. Jejich rodiče a učitelé ve škole je nutí tohoto bývalého papeže respektovat, ale oni k němu už nemají žádný vztah a jsou jen nasraní z prázdného kultu, který jej obklopuje“.
Footworkem k emancipaci
Říká se, že anglický výraz „cheesy“ má mnoho významů a ani jeden není úplný. Hudba Wixapolu všechny tyto významové odstíny zceluje. V setech se eklekticky střídají všemožné známé rádiové melodie z devadesátých a nultých let zasazené do tvrdého basového rámce. Jedná se o čistý požitek. Hudba, kterou byste před několika lety odsoudili, se vrací v rychlejší a strhující podobě. Myšlenkami vás přenese na předměstí malých českých měst, kam právě přijela pouť. Vy se motáte mezi všemi blikajícími kolotoči, ošuntělým autodromem a nedokonale vyvedenými portréty holek u vstupu do každé atrakce. Vřískot dětí z centrifugy se míchá s hlasem belgické zpěvačky Kate Ryan a jejím podbízivým: „Ella, elle l'a / Ce je n'sais quoi / …“
Sety Wixapolu znějí, jako by jejich hlavním úkolem bylo za večer zahrát co nejvíce různých melodií a rytmů. Flow je záměrně narušována, aby tanečníci neupadali do transu a jsou nuceni neustále reagovat na měnící se tracky. Občas jsou jednotlivé části prokládány samply z polských virálních videí, kázání nebo znělkami pohádek. Po nich přichází příval v podobě ohlušujícího hard bounce dropu. Do mixů se dostávají i současné vlivy dance hallu a trapu, ale DJové pracují i s folklorními skladbami nebo laciným polským popem. Tanečníky drží na parketu i známé popové melodie od Britney Spears až po hard bass verzi Dranken Sailer, jak jinak než v polštině. Extatické momenty během parties přinášejí známé melodie z vážné a filmové hudby. V setu se po očišťujícím tichu začnou ozývat hřmoucí tympány podpořené latinským chorálem z cantáty Carmina Burana od Carla Orffa. Emblematickou skladbou po chvíli začne prostupovat skákavá hard bassová linka a groteskní hlas Crazy Froga.
Acid Capitalism
Wixapol ve svém totálním umění pracuje s důležitým aspektem současné popkultury – pamětí. Nejen v estetice, ale i v hudbě odkazuje na dobu, kterou většina jeho tanečních přívrženců nezažila, respektive se v ní sama narodila. Minulost se všemi svými rozpory může skýtat hřejivou náruč chránící před problémy současnosti. Taneční hudba a umění obecně budou vždy spojeny s únikem do jiných, možných světů. Původní gabber byl silně ovlivněn estetikou videoher a militantností heavy metalu. Tanečníci se pod náporem drog, hlasité hudby a fyzicky náročného tance propadali do virtuálních světů, kde mohli bojovat se svou agresí. Dnes se tanečníci vydávají do světa vzpomínek a sítě pocitů, které jim čtvrtstoletí staré melodie přinášejí. Nevinný kuřecí tanec, který jsme jako děti tancovali během hodin tanečků v mateřské škole, se v ostrém tempu 180 bpm a hard bass verzi mění ve výboj mladistvého šílenství.
čtěte také: Proč nemůžou punkrockové kapely devadesátých let nikdy umřít
Nevyřčenou otázkou tedy zůstává: Proč je estetika a hudba současného polského gabberu orientována právě na 90. léta a přelom milénia? Britský teoretik Mark Fisher o rave kultuře devadesátých let soudí, že měla potenciál vytvořit nové nadindividuální vědomí, neomezené pouze na třídu nebo rasu, jako měla předchozí modernistická hnutí první poloviny 20. století. Zároveň i kniha od již zmíněného publicisty a Fisherova blízkého přítele Simona Reynoldse svým názvem upomíná na neopakovatelný élan vital, který rodící se forma evropské taneční hudby přinášela.
Kolektiv Wixapol je zhmotněním tohoto ztraceného příslibu porevolučních let. Současné polské party nabízejí útěchu nejen v mixu „juchavých“ melodií, ale v reminiscenci na lepší minulost. Práce s představami o minulosti skýtají pozitivní rozměr; dávají vzniknout novému, myslitelnému společenství sdílejícímu hodnoty antifašismu a respektování práv sexuálních menšin. I když je jasné, že rave scéna nemůže zachránit Polsko před pádem do autoritářského režimu, je potřeba vytvářet ostrovy pozitivní deviace, jako je právě kolektiv Wixapol, S. A. Fischerovským paradoxem však zůstává, že představy o útěšnější budoucnosti jsou hledány v tracích z přelomu milénia jako v mixu od DJ Diabeu, kde zní recitál ze sedmnáct let starého hitu: „Step into another world / come to the world you never see / Step into another world / a better place for you and me.“
