Dan Deacon

31. ledna 2019

Dan Deacon vybaven / Zdroj: Wikimedia Commons

Stoh je seriál textů o hudbě na pokračování. Poslouží k rozšíření vašich obzorů. Dnes se věnuji elektronickému umělci Danu Deaconovi. Příště se můžete těšit na zasněného Kurta Vilea.

Dan Deacon: Jimmy Joe Roche

Za barikádou hudby číhá tajemné ticho. Zakrývá pusté končiny duše. Kam dopadnou jeho odstřižky, klíčí polyfonní dění. Při každém nárazu se rozskočí. Mluví na nás tolika hlasy. Z tolika hlasů by jednoho rozbolela hlava. Naštěstí jsme společně s jeho mnoha útržky mnoha hlasů obklopeni duhou syntetizovaných harmonií. Konsonanci narušují konstantní ruchy, které se schovávají v mixu jako rozinky ve vánočce. Ještě o nich ani nevíme, to teprve přijde. Naivně se propadáme čím dál hlouběji do fraktálů akordů. Popěvky, které často dominují, nám svítí na cestu. Jsou bezelstné a laskavé. Občas jsou hravé, neposedné, jindy cosi závažného znamenají. Tyhle melodické linky ale nejsou středobodem celé záležitosti. Pouze zaplétají další nitku do chumle, byť červenou. Vše zdárně zapadá do sebe v celistvé jednoduchosti. Ústí zvolna a ochotně vždy do další pozice, bzučivé triády odpoví pokaždé ano. Zde napětí nevzniká. Z dálky nádherně předvídatelný celek.

Poslouchejme pana Deacona potichu. Nedá si pokoj. Maximalistická kompozice se pozná i v hlasitostně skromnějším rozpoložení. Poslouchejme nahlas ani nemluvě. Z předchozí nezkolaudované fontánky, ze které místo vody či vína vyvěrají proudy barevných bonbonků, v nic netušícím a nepřipraveném interiéru se nyní stává hyperprostorový tunel, a jak již bylo řečeno, bere nás s sebou. O tom nemůže být řeč. Před očima se nám odvíjí fenomén a z uší by šla pára. Vlna se valí přes druhou, přehled o situaci zůstal někde před taktím. Osa času se otřásá, div že se celá nezkroutí. Chvílemi už se zdá, že to vzdá. Smyčku od smyčky a smyčka k smyčce, jeden se ptá. Odpověď v hřmotu zaniká. Hymnická lázeň přechází v mylný výsměch. Ten je záhy smeten paprsky primárních barev. Je to kolos a běsní. Třímá chrastítko.

Obklopen svěřuji tě, čtenáři, do jeho tónů. Vím sám, bude-li o tebe postaráno. Učiňuji zde drzý pokus. Co kreslí Dan Deacon na ušní bubínky svých nebohých obětí.

Čeho jsme právě byli svědky? Je to vše, čeho se dočkáme? Obávám se, že někde v tamtěch místech pokaždé minimálně skončíme. Zde je ovšem co namítnout. My si totiž budeme myslet, že jsme skončili. Pozor však dej, nezaujatý pozorovateli. O kolik taktů později zjistíš, že to, co se stalo, se pořád děje. Taktová čára se ještě nezdvojila. A sonické zrnění, pro které sis vědomě strčil boltce mezi sluchátka, si můžeš odnést jako upomínkový počitek. Učiň tak.

Deacon hledí vstříc novým směrům / Zdroj: archiv Dana Deacona

A začínáme tedy nanovo. Nerad bych zde příliš zobecňoval Deaconovu tvorbu. Kompoziční metody jsou originální a v rámci jednotlivých alb se příliš neopakují. Každé má vlastní specifický nádech. Považuji však za inspirativní, jak ucelená jeho tvorba je. Kolik tajných ingrediencí odtajňuje opakovaný poslech. Jak je ta hudba plastická a málem na dotek. Smysl pro humor. Ten člověk se ti vysmívá, posluchači/čtenáři. Jestlipak laskavě. Jistě tvrdohlavě. My se však můžeme smát s ním. A v tomto zasvěcení vidím jádro kouzla hudby Dana Deacona. A je to venku.

Nejdrzejší jsou ty okamžiky, kdy se to celé, těžkopádně kupředu se valící, po trvání další sekce skladby zbaví primárního harmonického obsahu. Tu si ohromeni uvědomme, že pod tou hutnou slupkou tonálních souzvuků odehrává se ještě cosi dalšího. Desítky smyček se tu snoubí do celků, jedna přes druhou. Tu nějaký ústřižek vokálu, jinde perkusní zvoučky sem a tam. Často také krátké čiperné sekvence tónů naprogramovaných cyklicky. Je to sice prazvláštní rachot, ale světe div se, nedá se říct, že by nebyl soudržný. To dělá ta věčná a moudrá repetice.

A tenhle bzukot valí se celou dobu z autorovy hlavy přes jeho prsty a vybavení a konečně skrz reprodukční membrány tobě, posluchači, do uší. Ať už je překryt hutnou jásavou vřavou, či ne, tvé podvědomí je konfrontováno nesmírnou (a také jaksi neřízenou) komplexitou. Co je to vlastně za drzost toto.

Ve vývoji Deaconovy tvorby můžeme pozorovat postupně zvyšující se komplikovanost. Syntéza hluku zde neproběhla pouze jednorázově při samotné produkci hudby, ale také dlouhodobě v umělcově kreativním myšlenkovém pochodu, který nepostrádá kontinuálnost. Dochází tu k posunu co do dovednosti udržet si přehled nad čím dál složitějšími strukturami. Dále pak v tom, co vlastně coby umělec sám sobě dovolí a pováží si za přípustné. V této oblasti hranice jistě posunuje, což se občas mstí. Má rada ale zní, nalaďme se na frekvenci, která je nám předložena. Nebuďme tolik kritičtí. Máme tu totiž co do činění se svého druhu virtuozitou, jaká světlo světa dosud nespatřila.

Zatím poslední album, Gliss Riffer (2015), vydařeně shrnuje jeho tvorbu. Vyváženě využívá v minulosti již použitých archetypů. Album tak při celistvém poslechu získává poutavý narativ. Doporučuji nepodcenit poslední dva kousky, ačkoliv si na písničky už ani nehrají.

Dan Deacon je skladatel elektronické experimentální hudby. Jeho hudba se zdá být ovlivněna minimalistickými skladateli, popovou hudbou nebo třeba EDM. Používá techniky maximalistického vrstvení smyček, modulace vokálu, experimentuje s rytmy a také s možnostmi. Jeho hudba dovede být banální, vytvořit ji ale musí být jistě náročné a zdlouhavé. 

Pod jeho uměleckou hlavičkou najde přístřeší mnoho zvuků, které by uplatnění jinde nenašly a nikdo by je nechtěl. Na malém prostoru své duševní pergoly má sice trochu přelidněno. Zlí jazykové mohou tvrdit, že se jedná o cirkus, přehlídku obludných frekvencí, které se prostě nehodí – myslím, že bychom však měli být rádi, že se pro tyto zvuky nachází uplatnění tak vznešené a vzletné a netoulají se místo toho v ulicích. Nevklouzávají svévolně do hlav kolemjdoucích. Nečiní z interiérů lebek paseku. Veřejnost je v bezpečí a v hlavách těch, kteří ji tvoří, nebude už nikdy vymeteno. Dan Deacon běhá po venku se sítí na motýly, a tak se není čeho bát.

Dan Deacon - Live on KEXP
Dan Deacon - Meme Generator
Dan Deacon - CRYSTAL CAT

Doporučuji alba Spiderman of the rings (2007); America (2012); Gliss Riffer (2015) aj.