Dějinný mansplaining Ondřeje Hübla
2. května 2022
Tuzemské kulturní války se oproti zbytku střední Evropy tolik netočí kolem témat genderu a sexuálních menšin. V centru konzervativních zájmů stojí tradiční rodina až na druhém místě za ochranou liberální demokracie a hodnot spojených s listopadem 1989. Spisovatel a známý reklamní marketér Ondřej Hübl napsal na motivy aktuálního politického a generačního štěpení thriller Opona. Nová levice v něm ve spolupráci s nadnárodními korporáty odváží poctivé podnikatele do komunistických lágrů. Knize chybí nejen jakýkoliv nadhled, ale i snaha o mezigenerační porozumění.
S tvorbou Ondřeje Hübla měla většina z nás co do činění, aniž by o tom sama věděla. V minulé dekádě byl jedním z tvůrců reklam pro telefonního operátora T-Mobile. Prozaicky debutoval v roce 2018 povídkovou sbírkou Hod mrtvou labutí, na jejíž motivy byl natočen televizní seriál Zkáza Dejvického divadla. Scénář tehdy Hübl napsal společně s režisérem Miroslavem Krobotem. Opona, kterou autor věnoval režiséru Jiřímu Strachovi, by měla vzniknout jako televizní film. Spojení s režisérem, který je známý mimo jiné pro své producírování v tričku s nápisem „Je suis Weinstein“, minimálně budí zvědavost.
Eastworld
Hlavní postavou románu je Josef, ideál podnikatele z devadesátých let, kterému se díky zručnosti, talentu a píli podařilo vybudovat firmu, o kterou se perou špičky finančního trhu. Nepotřeboval k tomu ani privatizovat, natož žádat o granty. Jím navržený systém AIDA dokáže bezchybně řídit automobil a svému řidiči nabízí takřka lidské porozumění; díky geniálnímu kódu, který Josef sám naprogramoval, dokáže pomocí písně vystihnout řidičovo aktuální citové rozpoložení. Poté, co na začátku příběhu zemře jeho celoživotní partner v podnikání Pavel, zůstane AIDA jeho nejbližším a snad i jediným přítelem. Josef se na začátku románu nachází osamocený a svým nejbližším okolím nepochopený.
Nejvíce se vzdaluje své dceři Luise, jež inklinuje k myšlenkám anarchismu, squattingu a sociální spravedlnosti, o kterých je Josef přesvědčen, že vedou jen do vyhlazovacích táborů. Z tohoto důvodu Josef za pár milionů korun zakoupí ojedinělý zážitek a nechá se s rodinou odvézt do blíže nespecifikované oblasti východní Evropy, kde na něj čeká městečko plné herců, jejichž úkolem je zákazníkovi na několik dní zprostředkovat atmosféru padesátých let v Československu. Román těží z žánrů thrilleru a dystopické sci-fi. Hlavní zápletku o firmě specializující se na zprostředkování nevšedních a exkluzivních zážitků může čtenář znát z filmů jako The Game nebo kultovního Total Recall. V obou případech se hrdina účastní inscenované hry, která se brzy zvrhává v boj o holý život.
Zkušenost, opium mužství
Problémem Opony není spojení žánrové literatury s aktuálním společenským tématem generačního střetu. Hübl ztroskotává na ideové úrovni. V celé knize není dostatečně vysvětleno, jakou má firma motivaci ke svému jednání. Když se Josef konečně setká s šéfem celého systému, mají spolu krátkou disputaci o smyslu dějin. Docházejí k nejotřepanějším klišé o opakování dějin, silných a slabých generacích nebo o komunismu jako systému vzešlého z lidské závisti.
Takovéto přemýšlení o komunistické minulosti nelze snad ani nazvat generační výpovědí, a už vůbec ne konzervativním postojem vůči politickému a kulturnímu progresivismu. Celé nahlížení na dějiny v knize je pouze roztomile naivní, až vyloženě hloupé. Komunistická historie v důsledku není ani tématem knihy, ale spíše dotváří hrdinovu identitu. Jinak řečeno, kniha se nevěnuje problémům komunistické společnosti; v ohnisku stojí osoba Josefa, jenž ji komentuje z pozice zástupce vyšší střední třídy v liberálnědemokratické společnosti. Opona je tak apologií určitého dějinného narativu, který je exkluzivní a přístupný jen malému okruhu pamětníků.
Do něj nezapadá ani Luisa, které je jako zástupkyni nové levice neustále vnucována touha po návratu předlistopadového režimu. Zároveň sama nikdy nedostane prostor své stanovisko obhájit. Josef totiž vládne „jediným možným nástrojem“, jak lze historii nahlédnout – vlastní zkušeností. Kniha se nesnaží o vzájemné porozumění dvou odlišných východisek a životních zkušeností, ale je spíše jedním velkým mansplainingem s cílem po sté a naposled říct okřídlené: „Komunismus byl špatný“.
Hüblovi nikdo nezakazuje přemýšlet nad tím, kam nás mladá levice po „blížícím se“ převzetí moci dostane. Jen ať to nedělá v kulisách organizované modernity plné traktorů, přehrad a překračujících limitů těžby. To se s ekologií, o kterou se Luisa a její soukmenovci zajímají, ani zdaleka neslučuje.
Edgelord Hübl
Hübl píše některé pasáže až záměrně nekorektně – aby část čtenářstva nadzdvihl a druhou si k sobě naopak přimkl. Jako by neustále s jemným pomrkáváním mezi řádky říkal: „To koukáš, co? Napsal jsem místo Rom cikán.“ Kromě Romů je stereotypně vyobrazena i Josefova žena Markéta. Té Josef svým tučným sponzoringem zařídil vysoké postavení ve filharmonii a plní jí všechna přání – od materiálního zabezpečení po udržování společenského statusu. Ona mu na oplátku platí svým půvabným tělem a domnělou věrností. Na rozdíl od svého muže nemá žádné „hluboké“ úvahy o komunismu a plánovanou dovolenou chtěla strávit v exotickém letovisku.
Postavy, které jsou vyobrazeny jako ne zcela souznící s rodícími se konvencemi, však nikdy nejsou pouze zneváženy, ale vždy se odhalí v lepším světle nebo jim je nabídnuta klíčová role v příběhu. Hüblovi „cikáni“ tak pouze nekradou a neholdují alkoholu, ale jsou srdeční a s hrdinou udržují dobré vztahy. Rovněž Markéta není pouze pasivní nanynka, ale ukáže se, že celou dobu má vlastní skryté plány. Hübl tak využívá určitou formu lampshadingu – zcela záměrně pracuje s očekáváním „korektního“ čtenáře, kterého nejdříve popudí, aby jej později přesvědčil, že se mýlil, čímž ale zpětně stereotyp normalizuje.
Hlavní předností Opony tak zůstává především to, že se jedná o spolehlivě napsaný napínavý příběh. Hübl umí jednotlivým scénám vetknout jasný rámec a pointu. Vypravěč dokáže být sice lakonicky vtipný, ale častokrát i za cenu nepřesvědčivé nucenosti. Hübl dokáže budovat dlouhé narativní oblouky, ale i četné plot twisty. Jejich nadbytek však ke konci příběhu vede k nežádanému znepřehlednění děje. Vyprázdněně působí i postava nepřítele, který se objeví až v závěru, a spisovateli se nedaří dostatečně vylíčit jeho charakter.
Stejně jako pro Mornštajnovou i pro Hübla představuje komunistická minulost stabilní místo, ze kterého lze nahlédnout naši přítomnost, kterou určuje občanská rovnoprávnost a individuální odpovědnost. V jejich očích jsou tyto hodnoty napadány novými formami spravedlnosti a emancipace. I proto je pro oba autory schůdnější se myšlenkami vrátit zpět do minulosti a se svraštělým čelem zavzpomínat na nedostatkové zboží nebo vyprázdněné ideologické rituály, než vynaložit úsilí o porozumění současnosti. Otázkou zůstává, co za hodnoty toto blažené snění přináší pro dnešek.
HÜBL, Ondřej: Opona. Brno: Druhé město, 2022, 304 s.
