Česká rapová scéna v časech exekuční a bytové krize
5. prosince 2019
V letošním roce jsme se dočkali vydání tří EPs a několika dalších tracků z dílny mladého pražského labelu Die Mannschaft. Čelní rapeři Labello a Domo skrze své texty a cloudové* beaty zprostředkovávají atmosféru, kterou zažívá mnohý dvacátník – nekončící parties nasycené extází střídají povrchní sexuální vztahy a odevzdanost nikam nevedoucímu životu. Tento kolotoč mizérie doplňuje i stále prázdná peněženka, v níž se nachází jen pár drobáků na poslední „longáč“, ale už ne tolik na zaplacení nájmu.
„Chain za kilo z antiku / nike logo na triko / na účtě mám hovno, / přesto cítím se dost v balíku.“ Těmito bars* začíná první track s názvem Jelení lůj z alba Autotune, které vyšlo na přelomu let 2018 a 2019. Autorem je Libor Petrášek vystupující pod pseudonymem Labello. Hned v úvodní sloce je cítit ironie a odstup od luxusu, jenž se stal typickým pro mainstreamovou verzi rapu – trap*.
Labello i Domo se snaží být výsostně civilními rapery. Inspirací jim je zejména německý cloudový raper Yung Hurn. Rovněž se odvolávají na rapera Yung Leana. Ten začínal právě jako virální autor, který si své první klipy natáčel doma v obýváku, materiál opatřil jednoduchou post-produkcí a finální videa dával na různá fóra a hlavně na YouTube, kde se poté stala virálem. Jak ještě uvidíme, prostředí internetu a zejména sociální sítě Instagram je důležitým motivem, jenž spojuje Doma i Labella.
Domáckost produkce lze pozorovat i v klipech pražského „týmu“. Labello v rozhovoru u youtubera Sinaie prozrazuje, že klip k tracku Jelení lůj si režíroval celý sám, jen musel dát někomu do ruky kameru. Za Domovým klipem k bangeru* Absolutní God ze stejnojmenného alba už stojí „profesionálové“, například i známá pražská DJka Zagami Jericho. Raper se přesto stále nachází v civilním prostředí Letenských sadů, kde si to flausí* s dresem Liverpoolu a s heinekenem v ruce. Před kamerou směšně přešlapuje a humorně se kymácí. Tento podobný taneček můžeme vidět u Hurnova druhého alter ega C. Ronalda.
U Labella zase inspiraci Yung Hurnem vidíme v zobrazení ženy v klipech. Ta není tolik sexualizována, ale spíš se stává estetickým objektem (srovnej s Hurnovým raným klipem k písni Nein). Ve videoklipu Vanda Janda vidíme rapera, jak se prochází v parku se stejnojmennou módní návrhářkou. Kamera zabírá převážně její tvář a letmé pohledy. Video je proloženo scénami (a zároveň jednou takovou i končí), kdy Labello leží doma v posteli a donekonečna projíždí stories jejího účtu. V tracku Direct zase Labello vystupuje jako stalker, jenž si představuje společnou budoucnost s dívkou z FAMU, kterou zná hlavně z Instagramu. Tyto songy lze brát jako vysněnou představu ideálních vztahů, jež nejsou naplněny.
Další songy, věnující se tématu lásky a vztahů, jsou spojeny zejména s tělesností – sexem. Posluchače naopak konfrontují s tíživou realitou, ve které se raperovo alter ego nachází. Sexuální úlety spojené s konzumací drog jsou popsány jako cosi normálního, co se Labellovi děje takřka každý víkend. Druhé pokračování písně Šel jsem jenom pro těstoviny, která se objevila už na prvním albu, pojednává právě o konci party, kdy je už „sakl prázdný“, jelikož „sněžilo jak Josef Lada“. Na konci tracku – a tedy i alba – se dokonce rozpláče, když zpívá „holky chtěj prej kretény, tak chovám se jak kretén“.
Sex, molly a rap
Drogy a alkohol pak vytváří místa deprese a ztráty pocitu reality. V tracku Roky v píči Domo rapuje „Věci se staly / já je nevim / roky v píči / ani nevíš / včera jsem hrál tenis / slzy“. Celá jeho flow* je klidná, jako když vám začne působit Xanax a nemáte potřebu důrazně artikulovat. Události se slévají a čas, který symbolizují nabíhající roky, protéká Domovi mezi prsty. „Praha už jsou jen místa / kde jsem s lidma lil“ – vše splývá v jednu a tu samou party, před kterou není úniku ani doma na bytě, „kde to dáváš tvrdě, / ale říkáš tomu chill“. Člověku už zbývá jedině „snít o tom, co je real“. V průběhu tracku zazní ještě „nostalgií žiju, / to jediný je vážně real“.
Nostalgií a pocitem ztracené přítomnosti se zabývá filozofický koncept hauntologie (kontaminace anglicismu haunt a ontologie), jenž má kořeny v post-strukturalistické filozofii Jacquesa Derridy. Tento pocit ztráty přítomnosti je umožněn skrze trhliny, pomocí nichž se vkrádají nepůvodní „duchové, jež nejsou přítomní, ani absentující, živí, ani mrtví“. Do hudební publicistiky zavedli tento termín britští novináři Simon Reynolds a Mark Fisher. V Labellově tracku Jonák je tímto hlasem vysamplované zvolání na začátku písně Relax od kapely Frankie Goes to Hollywood, která se stala symbolem subkultury veksláků. Obě raperova EPs prostupuje zvuk inspirovaný synth-popem osmdesátých let.
„Gianni je G Jako Radovan Krejčíř“
Vybírání si reálných postav, jež se staly symboly zkaženosti a zašlé slávy, je fenoménem, který spojuje mnoho mladých raperů. Inspiraci lze znovu hledat u C. Ronalda, který má track s názvem Andy Goldberg. Tento skokan na lyžích se stal světovou špičkou, ale v roce 1997 Rakouská lyžařská asociace zjistila, že bere kokain. „Andyho“ to nějak nemrzelo a ihned ohlásil, že do šampionátu nastoupí pod vlajkou tehdy rozpadající se Jugoslávie.
U raperů ze spřáteleného labelu Dvojlitrboyzz je takřka povinností mít track o sportovci, jenž zradil ideál dokonalého nadčlověka. Nejznámější track Cashanova Bulhara nese název Swag Martin Fenin. Raper popisuje vzestup a pád českého fotbalisty, který po přestupu v prvním zápase za německý Eintracht Frankfurt vstřelil hattrick, ale po problémech s alkoholem skončil zpátky v Česku v druholigovém Varnsdorfu.
Vrcholové sportovce lze brát jako archetypy ideální kapitalistické společnosti. Pomocí své nekonečné píle se zasloužili o svůj úspěch. Rapeři nastavují tvrdé zrcadlo dnešní době, když tyto nadlidi, kteří stanuli na vrcholu, ukazují v stinném světle jejich závislostí. Mnoho úspěšných lidí (například mladí yuppies* v korporátech), kteří se drží ve špičce svého oboru, představují nové, silné individuality post-fordistického typu práce, kdy už se kapitál nehromadí v rukou továrníka, ale v zaměstnancích samotných, již disponují takzvaným vědním kapitálem. Tato zátěž, podobná té u vrcholových sportovců, je neúnosná a snesitelná je mimo jiné i díky konzumaci drog a prášků proti úzkosti. Jejich vratká sláva může rychle pohasnout, když tělo a mysl tento nápor nezvládnou a přijde vyhoření.
U Labella je tímto „záporákem“ právě mafián Ivan Jonák, jenž vedl známou diskotéku Discoland, kde se scházeli významní politici a umělci. Ivan Jonák rád (jako trapoví rapeři) manifestoval své bohatství. V polovině devadesátých let byl odsouzen za objednanou vraždu své bývalé manželky. Známá je fotka, kdy se nahý projíždí v centru Prahy s přizvanými prostitutkami. Labello mu ve svém tracku Jonák vzdává hold, když v primitivních rýmech a za zvuku syntetizátory inspirovaného beatu rapuje „Ivan Jonák / nebyl čurák / já jsem čurák / chci bejt Jonák“. Jonák, stejně jako „Andy“ nebo Martin Fenin, nikdy nedospěl k pokání. Když po dlouhých dvaceti letech opustil vězení, ihned oznámil, že chce znovu rozjet svou bývalou diskotéku. Inspiraci v estetice devadesátkových kasín a výherních automatů, jež přinášejí chvilkové potěšení z výhry, ale vždy končí velkou prohrou, můžeme pozorovat v tracku Daytona Drip z Labellova druhého EP Autotune AF, kde je na featu* další raper z labelu Mura.
Pro mladé rapery z Die Mannschaft je typický nevážný postoj k životu. Vše je možné parodovat. Vše zastírá sobě a světu vysmívající se figura, že nemá v životě cenu se o nic snažit. V jejich hudbě nelze najít východisko ani ve zhýralém postoji většiny trapových raperů, pro které je smysl vydělat co nejvíc peněz. Labello neutíká do nereálných výšin, kde by mohl upevňovat svoje ego pomocí svého materiálního úspěchu. Labello stojí pevně nohama při zemi, když jeho dosavadní nejvyšší meta spočívá v zaplacení měsíčního nájmu. Jeho floutkovtství tkví ve smíření se svou bezvýchodnou situací pomocí jejího zesměšnění. Parodie se mu stává životní formou, jak se vypořádat s nikam nevedoucím životem. Domo se se situací vypořádává častějšími úniky z reality za pomocí drog a alkoholu. Výsměch se scvrkává do několika frází. Cloudové beaty a použití auto-tunu* zahalují rapera do čím dál větší mlhy, kde se obrysy reality rozostřují a s nimi mizí všední starosti spojené s penězi, prací a vztahy.
Slovníček
cloud rap = odnož rapu, pro nějž je typická lo-fi produkce a nekonečné možnosti internetového a streamovacího prostředí
lo-fi = z angl. low fidelity, hudební produkce, pro níž je typická nedokonalost, která může vyjadřovat estetický záměr autora
bars = verš v rapovém textu
trap = odnož rapu, která se vyvinula na počátku milénia v jižní části Spojených států
banger = dobrá písnička, hit
flow = přednes textu, který je v souladu s rytmem a beatem písně
yuppies = z angl. young urban professional, městský člověk ze střední třídy s dobrým platovým ohodnocením
flausit = flákat se
feat = z angl. featuring, přizvání jiného autora do skladby
auto-tune = počítačový program, který pomáhá upravovat nepřesnosti v zpěvu, při jeho nadužití vytváří specifický robotický hlas