Arktické safari je putováním po již neexistujícím světě

30. prosince 2021

Dánskými cenami ověnčený spisovatel a cestovatel Jørn Riel se ve svých osmnácti letech vydal s expedicí do Grónska, kde zůstal šestnáct let. Život za polárním kruhem spojuje i postavy jeho sbírky povídek Arktické safari, jež tu hledají klid, domov a maximální svobodu. Dílo dánského autora letos poprvé vyšlo v češtině v překladu Roberta Novotného u nakladatelství Garamond.

Obálka: Ondřej Pavelek

Povídky zpoza polárního kruhu líčí běžný život grónských lovců minulého století, kteří každé léto vyhlížejí loď Veslemari, aby do Evropy poslali očekávané kožešiny. Loď jim na oplátku občas vysadí nového lovce, pravděpodobně z Dánska, který se Královské společnosti na pár let upsal k pobytu za polárním kruhem. Řád tu funguje jinak: běh života tu určují polární den a noc. Na jaře a v létě se všichni připravují na zimu, loví tuleně, střílí pižmoně, suší lososy, mají se na pozoru před polárními medvědy. Neexistuje tu žádná člověkem řízená hierarchie: pokud se o ní někdo – třeba z úřední moci – pokusí, může zůstat pár dní viset v ledové propasti, odkud ho ostatní lovci vysvobodí, až přijde k rozumu a od vojenských manýr upustí. Jak píše Riel, lidé tu nejsou jiní, „jen vzhledem k okolnostem jsou možná trochu šťastnější“.

Laskavé historky z Grónska

Každá ze 17 povídek se věnuje určité události nebo člověku, který do Grónska přijel, aby tu našel klid nebo polární dobrodružství, které vyčetl z knih. Jsou vzájemně propojené, stejně jako společenství lidí, kteří se tu a tam v chatách navštěvují. Je ovšem těžké dopředu předvídat, jak budou bezútěšné ledové krajiny a hory na člověka působit, u odhodlaných dobrodruhů se proto mohou dostavit zklamání, deprese a touha se co nejdřív vrátit domů. Jako u Antona, který snil o dobrodružných výpravách ledovou krajinou – aby mohl za polárním kruhem zůstat, musel nakonec ve výhledu na ledovou krajinu najít klid a naučit se „cestovat v sobě samém“. Specifická krajina může ale i zcela nečekaně učarovat: třeba advokátovi zmítanému několikadenní mořskou nemocí, který se po zakotvení na grónském břehu poprvé rozhlédl po krajině a okamžitě se do ní zamiloval.

Sám autor se na expedici do Grónska vydal v roce 1948 a zůstal v zemi dalších 16 let. Všechny předkládané povídky tak mají charakter historek, které nám autor líčí, jako by šlo o jeho vlastní vzpomínky. Ostatně dánské slovo „skrøner“, které je v původním názvu této knihy (Samlede skrøner I, pozn. aut.) i jiných Rielových sbírek, označuje právě „historky“, „báchorky“ – líčení, které se tváří jako autentické svědectví. Jørn Riel má navíc unikátní schopnost v nich propojovat určitou tragičnost s humorem i nadhledem: pokud líčí souboj s medvědem, bude stejně napínavý jako komický. Popisuje-li existenciální krizi mladého lovce, nechybí lhostejné prosby jeho spolubydlícího, aby případnou sebevraždu vykonal ohleduplně a nenadělal příliš velký binec.

Riel ale se svými postavami zároveň zachází se specifickou laskavostí – nejde o líčení bandy podivínů z okraje společnosti, co se před světem schovávají v ledovém Grónsku. Naopak, je-li někdo hlupák, jsou to jedině lidé zvenčí, z jihu, kteří přijedou z oné „vzdělané“ Evropy na lov pižmoňů, aniž vědí, že pižmoni se neloví, pouze střílejí. Nebo vědci, kteří mají tendenci místní poučovat o tom, jak udržovat rovnováhu přírody, aby nakonec skončili v břiše rozzuřené medvědice. 

Jiný svět

ČTĚTE TAKÉ:

Vojín W. uvláčený příliš podrobným vyprávěním

Život v Grónsku, jak jej Riel vykresluje, už dnes neexistuje. Podle posledních průzkumů se vlivem globálního oteplování hladina moře u grónských břehů zvedla o celý centimetr. Letos v srpnu spadlo během tří dnů napříč Grónskem sedm miliard tun dešťových kapek, stejné množství jako v rekordním roce 1950. Výsledkem velkých srážek je urychlené tání ledovců, letos sedmkrát rychlejší, než je v téhle době v zemi zvykem. Arktické safari nám ale na chvíli dá uniknout bezútěšné realitě dnešního světa kolabujícího pod tíhou neřešené klimatické krize: vrací nás přibližně o sto let zpět, do krajiny plné nešťastníků, kteří hledají domov, klid, a nakonec i trochu přátelského porozumění (a hodně kořalky).

Vyprávění o prostém životě lovců, jejichž svět již dnes neexistuje, může být i díky evidentní lásce, se kterou tento svět Riel líčí, inspirativní i v současnosti. Povídky obsahují spoustu komentářů vysmívajících se představě rasové nadřazenosti, moci peněz a pokroucenému vztahu člověka k přírodě, chce-li ji pokořit jen pro vlastní potěšení. Vznáší nutnost tolerance i harmonie ve vztazích mezilidských, ale i těch, které by měl člověk navazovat s přírodou. Předkládaný svět ledových hor a zasněžených planin, na kterých se muži se svými psy snaží prostě přežít, nabízí odlišný úhel pohledu na věci, jež jsou skutečně důležité. Pro lovce je to především osobní svoboda. Ať už ji naplňují dobrodružnými cestami, nebo téměř nepřerušovaným spánkem. 

RIEL, Jørn: Arktické safari. Praha: Garamond, 2021. 296 s.