LANA DEL REY SE ALBEM BLUE BANISTERS LOUČÍ S MAINSTREAMEM

2. listopadu 2021

Nové album Lany del Rey nazvané Blue Banisters je hluboce osobní a nenápadné. Nenajdeme na něm žádnou píseň s potenciálem rádiového hitu, autorka před jeho vydáním smazala všechny své účty na sociálních sítích a zanechala jen návod k interpretaci singlu Arcadia: „Poslouchejte ho tak, jak jste poslouchali Video Games.“

Lana tak vrací posluchače do doby, kdy prorazil videoklip k jejímu prvnímu love songu, z jehož roztřesených záběrů a veršů o šťastné lásce ještě nebylo možné rozpoznat Laninu melancholii a výraznou identitu. Obsah i forma nového alba posluchače přirozeně a cíleně vede přesně k tomu, k čemu zpěvačka ve své zprávě nabádá: při poslechu Blue Banisters jí musíme pro naléhavou autobiografickou upřímnost dopřát jistou míru anonymity a odmyslet si výraznou estetiku, kterou posledních deset let důsledně budovala.

Zdroj: Polydor Records

Stejně jako celý svět se i Lanina poetika uzavřela do karantény, aby z ní pak průběžně vycházela ven pokaždé trochu jiná. Namísto kontroverzních amerikánových kulis zpěvačku v textech a klipech potkáváme na Zoomu, v čerstvě znovuotevřených knihkupectvích a zejména v prostředí domova. Hranici mezi vnějším a vnitřním světem tvoří zábradlí (banisters) jejího domu, které slouží jako ochrana před čímkoli, co by z okolí mohlo přijít. Svět už není jedna velká party, na které se hledá rozptýlení od nevyřešených vztahů s partnery i rodiči, naopak je potřeba se před ním skrýt a ustát samotu. Metaforika uzavření se do bezpečí se pak u Lany samozřejmě týká hlavně romantických vztahů, o které v několika písních překvapivě přestává stát. Ve skladbě Violets for Roses se s lítostí ohlíží za tím, kolik sebelásky ztratila v milování druhých, titulní track Blue Bannisters popisuje snahu uniknout starým vztahovým vzorcům. K tomu napomáhá hlavně rodinná komunita, která se k Laně připojuje při ritualizovaném natírání zábradlí i pečení narozeninových dortů.

Ani v prostředí rodinného kruhu ale nenachází hrdinka klid, naopak se díky bližšímu tematizování rodiny dostává po deseti letech vyprávění k příčině svých problémů. Konec hledání fatální životní lásky, jehož svědky jsme byli už na minulé desce Chemtrails over the Country Club, provází jednoduché, ale zásadní přiznání nefunkčního vztahu s mateřskou figurou. Lana tak přestává být znuděná popová diva a dcera milionáře a dodává své personě nový rozměr, se kterým nezbývá než sympatizovat. Kromě nešťastné dcery je ale třeba i milující sestrou – v klipu k titulní písni Blue Bannisters její sestra Chuck hraje jednu z hlavních rolí, a dokonce je na albu několikrát jmenovaná. Kromě toho je spoluautorkou záverečného tracku Sweet Carolina, který sestry složily společně s otcem. 

Kromě toho, že nás Lana del Rey v Blue Banisters pouští do svého rodinného domu, se stále ve většině písní dotýká svého romantického života. Už se ale urputně nesnaží posluchače přesvědčit o tom, jak moc miluje. Pokud mluví o lásce, používá často minulý čas nebo se obrací k bývalým partnerům, snaží se spíš reflektovat a dovysvětlovat. Když v písni Arcadia zpívá o současnosti, text je plný optimismu a vrací nás na již zmíněnou startovní čáru Video Games. Jedna z jejích nejromantičtějších písní, Cherry Blossom (která koluje jako leak YouTubem už několik let), se v kontextu tohoto alba snadněji poslouchá jako vyjádření sesterské nebo mateřské lásky než jako love song. Absence romantické lásky v izolovaném světě nové Lany del Rey tedy zdaleka neznamená prázdnotu. Blue Banisters jsou naopak pro svou plnost poslechově náročná deska, která vyžaduje absolutní pozornost posluchačů. Všechny texty jsou hutné a každý má emoční hloubku i poutavý příběh. Narativy navíc nemají žádnou chronologii, takže není možné se v nich zorientovat na první poslech, a emočních poloh se vystřídá tolik, že i několikáté přehrání je stále vyčerpávající. 

VERŠE, KTERÉ JE POTŘEBA ZAKŘIČET

ČTĚTE TAKÉ

Klidné chemtrailové nebe Lany del Rey

Textově náročnou deskou ale posluchače dokáže protáhnout její hudební kompozice, která po dlouhé době vznikala bez spolupráce Laniných dvorních producentů Jacka Antonoffa a Ricka Nowelse. Chvílemi slyšíme Lanu del Rey, jakou dobře známe: s kreativními melodiemi a složitým, ale nenásilným beatovým podkresem. Hlavní náplní alba jsou pianové balady, které se ukázaly být zpěvaččinou nejsilnější stránkou na předchozích dvou deskách Norman Fucking Rockwell a Chemtrails over The Country Club. Zvukem ale řada písní překvapí, přičemž nejzásadnější změnou je zpěvaččin hlasový projev. Už na předchozích dvou deskách se postupně zbavovala efektů, které její slova na původních nahrávkách zastíraly, až v Blue Banisters ale svůj zpěv skutečně vytěžila. Nejen že se nechává slyšet zřetelně a mnohem hlasitěji, často i bez svých typických zdvojených vokálů, ale párkrát si dovolí i odvážné experimenty, které na popových deskách neslýcháme téměř nikdy. Syrovější hlas už pro ni není jen prostředkem posmutnělého sdělení veršů, nýbrž mnohem složitějším nástrojem exprese. Když se dostává k nejnáročnějším momentům, mění se zpěv v křik, ke konci desky naopak ubere a s překvapivou lehkostí dozpívá vtipné verše o dítěti své sestry pojmenovaném po iPhonu. 

Blue Banisters jsou hudebně i textově mnohem zajímavější než jakékoli předchozí Lanino album. Zároveň však nemají potenciál upoutat takovou pozornost jako šokující a velkolepé Born to Die a pravděpodobně si nezabojují o Grammy jako kritikou milované Norman Fucking Rockwell, jehož hlavním rysem bylo vstřícné tempo a zábavná produkce Jacka Antonoffa. Tíha a plnost, které jdou ruku v ruce se složitou kompozicí a místy experimentálním projevem, pravděpodobně alespoň na nějakou dobu zmenší zpěvačce počet posluchačů. Ale i to je, zdá se, záměr projektu. Chybějící marketing alba, mazání sociálních sítí i kompletní změna projevu jsou radikální gesta, kterými se Lana del Rey snaží uzavřít kapitolu a posunout se k úplně jiné tvorbě. Přináší tak otázku, nakolik je pro veřejně známé osoby uzavřené v karanténách možné kompletně opustit svou minulost. Pokud má někdo před sebou těžkou výzvu ohledně změny identity, je to určitě Elizabeth Grant, jejíž kontroverzní umělecká persona je stejně tak meme jako objekt kultovní lásky. Pokud ale chceme nechat odvážnou desku Blue Banisters skutečně vyznít, měli bychom ji poslouchat tak nezaujatě, jako jsme poslouchali Video Games.

Blue Banisters. Interpret: Lana del Rey. Vydavatelství: Polydor/Interscope, 2021. Stopáž: 62 minut.