Zázrak (s)tvoření předznamenává novou dramaturgii Laterny magiky

9. července 2021

Zdroj: Patrik Borecký, Národní divadlo

Na začátku letošního roku se uměleckým šéfem Laterny magiky stal choreograf a mim Radim Vizváry. V dramaturgii scény chce klást větší důraz na dětské diváky. Ambice nového šéfa částečně odhaluje premiéra jím režírovaného Zázraku (s)tvoření, jež se odehrála v závěru sezony.

Zpráva o změně uměleckého šéfa Laterny magiky prolétla médii zkraje letošního ledna. Byla přijata vesměs pozitivně, do čela instituce se totiž dostala progresivní osobnost z oblasti fyzického divadla a pantomimy. Radim Vizváry je oceňovaný mim, režisér, choreograf a pedagog. V Česku vstoupil do povědomí zejména po obdržení Ceny Thálie v roce 2016 v kategorii Balet, pantomima nebo jiný taneční žánr. Patří k jedněm z mála umělců, jejichž tvorba je hojně oceňována i v zahraničí. Je ředitelem a spoluzakladatelem mezinárodního festivalu Mime Fest, umělecký šéfem skupiny Mime Prague, učitelem na pražské HAMU a od roku 2020 je součástí Divadla BRAVO!, jehož budovu sdílí s Losers Cirque Company. Ke všem těmto uměleckým činnostem na začátku letošního roku přibyla funkce uměleckého šéfa Laterny magiky – scény, u které se zdálo, že má své nejlepší období již dávno za sebou. Do Vizváryho jsou ale divadelní obcí vkládány velké naděje. To samé se totiž říkalo na začátku Vizváryho kariéry o žánru pantomimy, která (hlavně díky němu) zažívá v českém prostředí „novou vlnu“.

Jedním z jeho cílů je změna dramaturgie a postupně i obměna celého repertoáru Laterny magiky. Scéna má klást větší důraz na tvorbu pro dětské a rodinné publikum, zároveň navázat více mezinárodních spoluprací a pustit se do technicky náročnějších a experimentálnějších kusů. Jeho záměr je podpořen i plánovanou kompletní rekonstrukcí interiérů Nové scény Národního divadla. V ideálním případě vznikne namísto nevyhovujícího hlavního sálu s obřími koženými křesly v hledišti a zastaralou technikou důstojná multifukční divadelní scéna. Rekonstrukce divadla počítá i s vybudováním nového menšího sálu s variabilním hledištěm, na který již ve své nové dramaturgické koncepci Vizváry spoléhá. Dvě scény novému uměleckému šéfovi umožní například více technických experimentů a zkoušení interaktivnějších inscenací pro dětského diváka.

Nad celou inscenací Zázrak (s)tvoření se nese znatelný rukopis Vizváryho sólové tvorby, konkrétně inscenace Pejprbój z roku 2015. Zdroj: Patrik Borecký, Národní divadlo

Ochutnávka změny

V souladu s dramaturgickou proměnou Laterny magiky se odehrála na konci uplynulé divadelní sezony premiéra inscenace s názvem Zázrak (s)tvoření, která je určena pro děti od čtyř let. Inscenace v režii samotného Vizváryho kombinuje prvky pantomimy, loutkoherectví, černého divadla a tance s akrobacií (choreografie Matyáš Ramba) a jednoduchou animací (animace Maria Procházková), která byla promítána na plátno v zadní části jeviště. Scénografie je až na poslední scénu pojata velmi minimalisticky. V celé inscenaci převažuje bílá barva, kterou mají kostýmy i hlavní dominanta – papír.

Role papíru je první věcí, co na scéně vidíme. Právě z ní si hlavní postava pojmenovaná Kluk vysní kamarády, lásku a vlastně celý svět. Sedm performerů v průběhu představení z materiálu tvoří čím dál tím složitější tvary, zvířata nebo jiné bytosti. Motýlem počínaje, žirafou, slonem či drakem konče. I když jsou výsledné loutky modelovány a vedeny zřetelně a jasně, stále se jedná „jen“ o papír, který dráždí naši fantazii. Jakmile loutka sehraje svou úlohu, je odhozena a stává se z ní opět jen obyčejný list. Snad z touhy po srozumitelnosti jsou tyto loutky převedeny ještě na promítací plátno, kde jsou dovysvětleny zřetelnějším zobrazením. Promítání a vůbec princip laterny magiky dostává v tomto představení pouze doplňkovou funkci. Projekce děj většinou neposouvají, ani nejsou rovnocenným partnerem herecké akce. Fungují spíše jako esteticky velmi hezké a nápadité ozvláštnění. Pokud chce Vizváry posunout Laternu magiku do další etapy a oprostit ji od unaveného, desítky let uváděného Kouzelného cirkusu, který slouží v současné době již spíše jako turistická atrakce, bude třeba dát prostor větším technickým experimentům. Inspiračních zdrojů, ze kterých by se dalo čerpat, je i v Česku hned několik. Jako jeden za všechny lze uvést například Divadlo Drak a jeho Poslední trik Georgese Mélièse. Tato inscenace v režii Jiřího Havelky je příkladem funkčního propojení projekce s hereckou akcí. Dohromady tvoří (spolu s kouzelnickými triky) mimořádný poetický zážitek, který oslovuje všechny věkové kategorie.  

Zvednout děti ze sedaček

Čtěte také: Havelkovi Očití svědci budí podezření 

Nad celou inscenací Zázrak (s)tvoření se nese znatelný rukopis Vizváryho sólové tvorby, konkrétně inscenace Pejprbój z roku 2015. Ten stojí na velmi podobném principu, pomineme-li fakt, že byl sólovým projektem bez projekcí. Také zde byla stage plná rolí bílého papíru, ze kterého performer postupně modeluje postavy či zvířata. Zázrak (s)tvoření, stejně jako Pejprbój, si ale žádá komornější prostor. Pokud by se měl splnit požadavek závěrečné dětské interakce (která se na druhé premiéře z nějakého důvodu nekonala), bylo by to snazší v menším, komornějším prostoru, ve kterém by se děti nemusely dlouze soukat z ohromných diváckých kožených křesel.

Zázrak (s)tvoření je nicméně třeba vnímat v kontextu sezony, kterou poznamenal koronavirus, a zároveň coby předznamenání větší plánované reformy – která je již teď cítit minimálně v poetice této inscenace. Na další změny, ať už se budou týkat prostoru, mezinárodních rezidencí, plánovaného festivalu Laterny magiky, či technicky náročnějších a experimentálnějších inscenací, si ale budeme muset ještě chvíli počkat.

Zázrak (s)tvoření. Námět, scénář a režie: Radim Vizváry. Scéna a kostýmy: Marek Cpin. Hudba: Ivo Sedláček. Choreografie: Matyáš Ramba. Animace a projekce: Maria Procházková. Světelný design: Karel Šimek. Premiéra: 24.6.2021