Marta Lempart: V kostelích budou diskotéky a my budeme tančit
18. ledna 2022
Marta Lempart, jedna ze zakladatelek a lídryň Celopolské stávky žen (Ogólnopolski Strajk Kobiet), se účastnila diskusního panelu o lidských právech na MFDF Ji.hlava 2021. O naději Polek a Poláků na život ve vlastní zemi bez odpírání práv jsme hovořily v pátek 29. října, zrovna když v Sejmu probíhalo čtení zákona #StopLGBT. To bylo doprovázeno bouřlivými projevy, v nichž byla LGBTQ+ komunita přirovnávána například k NSDAP.
Co je to za zákon?
Je podobný ruskému zákonu zakazujícímu propagaci LGBT, tedy například pridové průvody, jakákoliv veřejná shromáždění a veřejnou aktivitu, která by podporovala stejnopohlavní manželství, registrovaná partnerství nebo by mohla vést k jejich legalizaci. Vlastně nejde ani o otázku legality, jde o zákaz čehokoliv, co by vůbec připouštělo existenci stejnopohlavních párů v Polsku.
Vy byste chtěla uzavřít sňatek se svou partnerkou, a to v Polsku. Co pro vás manželství znamená?
Je to stejné jako pro všechny ostatní. Někdo mi řekl, že se nemůžu vdát. Já si ale řekla, že můžu, a je směšné, že to nejde. Nemít možnost uzavřít sňatek je politický útok na konkrétní osobu. Ačkoliv není stejnopohlavní manželství postaveno mimo zákon, nejsme v situaci, ve které by bylo uskutečnitelné. Nevztahuji se k tomu tak, že to zatím ještě není možné, vnímám to jako přímočarý zákaz, o kterém někdo rozhodl. A ten zákaz musí být zrušen. Mezi lidmi se ale v Polsku udál posun. Standardně bývá nejprve přijato registrované partnerství a až potom manželství, ale lidé nyní říkají, že to jednou stejně budou manželství, tak proč si komplikovat životy nějakými mezistupni. Stejné je to s potraty. Jednak jsou v současnosti prováděny a jednak budou legální. To je prolomení bariéry. S těmito názory se můžete v Polsku cítit bezpečně a ve většině.
Pokud jde o potraty, stejné tendence jako v Polsku se nyní objevují v Texasu, na Slovensku, v Brazílii. Mají podle vás společné pozadí?
Ano. A je to dokázáno. Klementyna Suchanow (jedna z vedoucích členek CSŽ a investigativní novinářka, pozn. red.) napsala knihu Tohle je válka, která je o mezinárodních souvislostech fundamentalistických hnutí zaměřenýchm proti ženským, LGBT a lidským právům obecně. Jsou spojeny velmi silně. Mám to tedy soudně zakázáno říkat, ale Ordo Iuris (polská ultrakonzervativní katolická organizace, pozn. red.) je podporovaná Kremlem. Kromě Ruska vedou tyto souvislosti i do Spojených států a Brazílie. Pro Rusko je tohle cesta k destabilizaci států. Vlastně vůbec nevíme, komu ve skutečnosti čelíme.
Děsí vás představa toho rozsáhlého podhoubí, proti kterému se snažíte bojovat?
Mají peníze, ale nás je víc, kdyby chtěli uspořádat protest, nikdo by nepřišel. Občas se jim sejde pár lidí s plody vyobrazenými na transparentech, ale je jich třeba tisíc, ne šest milionů. Brání se oni, ne my. My víme, že potraty budou legální a že dosáhneme sňatkové rovnosti, to je mainstreamový přístup.
DISKOTÉKY V KOSTELÍCH
Způsob, jakým jsou potraty a manželství stejnopohlavních párů postaveny mimo zákon, je dost podobně nepřímý. Proč?
Je snazší říct, že nikdo nic nezakazuje, ale jen k tomu nedochází, protože to nikdo nepotřebuje. Někdo říká, že lidé tato práva ani nechtějí. Jsme nesekulární stát, nemáme právní systém založený na lidských právech a demokracii, ale na názoru a přesvědčení pár biskupů, kteří své náboženské postoje vnucují i nevěřícím lidem.
Co je potřeba udělat, aby se to změnilo?
Církev musí odejít. Bude to stejné jako v Irsku a Španělsku, v kostelích budou diskotéky a my se budeme milovat a budeme tančit. To se stane. Pro sekulární Polsko toho církev dělá vlastně více než my – svou arogancí a tím, jak příšerná je. My k tomu jen přispíváme. Její pozice je slabší a slabší. Ačkoliv je Polsko nejrychleji se sekularizující evropský stát, zaznamenává polská církev největší odliv mladých lidí.
Jakou roli hraje skutečnost, že si církev rozumí s PiS (vládní strana Právo a spravedlnost, pozn.red.)?
Je mi jedno, kdo na kom závisí. V nesekulárním státě se církev bude vždycky snažit dostat k moci, podplácet, zneužívat, vydírat. Každé náboženství o to usiluje, ale touha po moci nad lidmi je specialita katolické církve. To ji kompromituje – sama očividně nevěří tomu, co káže, a tomu, že dovede lidi přesvědčit, aby její pravidla následovali dobrovolně. Musí si pomáhat zbraněmi, policií, státem nebo parlamentem, aby dokázala vynucovat svá přesvědčení. Přiznává tak, že by je lidé nepřijali, kdyby k tomu nebyli donuceni.
Účastní se věřící protestů Celopolské stávky žen?
Ano. 28 % voličů vlády nás podporuje, klidně bych řekla, že nás podporuje také většina umírněných katolíků. Přesto jsem na ně naštvaná. Je jich tolik a nic nedělají. Na protesty sice chodí, ale nebouří se kvůli pedofilním skandálům. Nabídli jsme jim pomoc k odporu proti církevním zločinům, prostředky a školení, pomoc s organizací, ale oni nechtějí. Ačkoliv to nejsou feministické skupiny, kdo by měl poskytovat služby církevním obětem, zůstává to stále na nich.
ZEMĚ V ROZKLADU
Role vlády je tedy slabší než role církve?
Ano, vládní období je krátkodobá záležitost. Pokud však církev udrží své pozice, bude podporovat další pravicové nenávistné šílence, politické strany, fundamentalistická hnutí… Někteří kněží otevřeně podporují neofašisty. Na poutním místě v Jasné Hoře byly vystaveny neofašistické vlajky a sloužili tam mše pro fašistické organizace (Národně radikální tábor, Všepolská mládež a Národní obroda Polska, pozn. red.).
Je pravděpodobné, že příští volby budou znamenat změnu?
Nemám ponětí. Opozice (Občanská koalice a Levice, pozn. red.) je velmi slabá. Není ve styku s realitou, jednotlivé strany si navzájem přebírají voliče, ale necílí na voliče vládních stran. Sice můžou vyhrát volby, ale pokud zůstane jejich politický styl stejný, tedy spousta veřejných vyjádření v televizi a během tiskových konferencí, ale žádná reálná práce, vrátí se nám za další čtyři roky PiS, a především neofašisté. Země je v rozkladu a je tu hrozně moc práce, vše se musí dát znovu do pohybu. Soudní systém, legislativa, školství, armáda… A na to jsou líní. Pokud zůstanou v nynější formě a vyhrají následující volby, jsem si jistá, že ty další prohrají.
Uvažovala jste někdy vzhledem k takovým pesimistickým vyhlídkám o tom, že byste Polsko opustila?
Ne, je to prostě výzva. Takhle to zůstane, pokud nic neuděláme. Můžeme najít cestu a budeme se o to pokoušet. Když v roce 2015 nastoupila současná vláda, stala jsem se členkou Výboru na obranu demokracie, občanského hnutí založeného v reakci na její jmenování. Usilovali jsme o nezávislost soudnictví a médií. Pak jsem během jednoho týdne svolala Stávku (CSŽ). Začalo to jedním protestem, nakonec se z nás stalo největší hnutí, které všechna ta léta přežilo. Především díky tomu, že je řízené ženami. Víme, kdy přestat, nemusíme se snižovat k tomu, abychom někomu říkaly, že něco musí dělat, že musí být vidět a musí se mobilizovat. Lidé dělají, co mohou a více neudělají, nemůžete na ně proto křičet. Snazší je to i s programem duševního zdraví a právní pomoci, protože si umíme připustit, že samy potřebujeme pomoct, že někdo jiný potřebuje pomoct, že v jistých cyklických obdobích jsme zkrátka vyčerpané a ve stresu. Myslím, že se nám povedlo lidi přesvědčit, že víme, co děláme. V Polsku jsou slušní lidé, slušní městští zastupitelé, slušní poslanci. Neznáme sice všechny, ale v každé části Polska je možné najít slušného politika. To je základ. Jsou tu dobří lidé. Je potřeba přesvědčit jejich strany k lepší propagaci. A to bude těžké.
Během rozhovoru Marta zjistila, že #StopLGBT zákon byl po prvním čtení v Sejmu odeslán výboru pro vnitřní záležitosti ke druhému čtení.
Co na to říkáte?
Obvykle odeslání návrhu zákona výboru znamená, že tam bude měsíce nebo roky viset. Je to vlastně malý úspěch, mohli to rovnou přijmout. Museli jsme trochu změnit úhel pohledu, předání zákonů výborům je v pořádku, my tím získáváme čas k jednání. Mohou samozřejmě návrh vrátit do Sejmu a přijmout ho, ale to se prakticky nikdy neděje.
Autorem fotografie je Jan Hromádko.
