O drsňácích a pivařích českých kriminálek
21. ledna 2021
Kriminální seriály patří poslední roky k tomu nejsledovanějšímu z nekonečného proudu televizního vysílání. Přestože tento žánr nemá v Česku tak silnou tradici jako u našich západních sousedů, v posledních deseti letech skóre vyrovnává několik nově uváděných pořadů ročně. Čeští tvůrci ovšem až příliš často kromě příběhových linií kopírují i zastaralé maskulinní vzory. Posilují stereotypní úvahy o „správných chlapech“ a téměř zcela vypouští možnou přítomnost empatického jedince, který nezbožňuje jen fotbal, nemá horkou hlavu a netáhne za sebou celou nálož vztahových problémů.
Kvůli politické situaci i omezeným finančním prostředkům se tvorba kriminálních seriálů (jako ostatně veškerá seriálová tvorba) v českém prostředí vyvíjela oproti západním zemím se značným zpožděním. První detektivní pořady se objevily až v sedmdesátých letech, vzhledem ke své rychle rostoucí popularitě ovšem také čelily čím dál většímu dohledu cenzury nebo přímo sloužily politické propagandě. Až v 90. letech objevuje český divák na nově vznikajících stanicích zahraniční produkci či pořady na základě adaptovaných scénářů. Nicméně pravidelnou roční dávku detektivek na televizních obrazovkách v podstatě odstartovala až Kriminálka Anděl spuštěná v roce 2008 – od tohoto roku produkce krimisérií roste. Skutečný boom nastal v roce 2015, po kterém se počet původních či přejatých seriálů rapidně zvýšil. Do Česka se v posledních letech převážně dostávají adaptace starších německých kriminálek, vzhledem k jejich omezené škále postav i zápletek by ale možná bylo přínosnější se poohlédnout třeba ve Skandinávii (jedinou kladnou výjimku tvoří do Česka adaptovaný norský Mamon). Diváci totiž s růstem produkce sice požadují řadu konvenčních prvků detektivních příběhů, zároveň s tím ovšem očekávají nápaditější dějové zvraty, zápletky kriminálních případů nebo nevšední charaktery vyšetřovatelů či pachatelů.
V posledních letech se tak českému diváku dostávají nejrůznější náměty kriminálních sérií. Jde třeba o propletení policie s vrchními patry politiky (Expozitura, Mamon, Sever) nebo detektivní žánr kombinovaný s mysteriózními prvky (Ďáblova lest, Ztracená brána, Labyrint). K týmům kriminalistů se přidávají výstřednější postavy, jež pomáhají při vyšetřování díky své odborné specializaci (virolog ve Vzteklině, nadaný fotograf ve Cloně – obojí ztvárněno Kryštofem Hádkem), nebo geniální profesoři, bez jejichž pomoci jsou kriminalisté na vyřešení případů krátcí. Tím je třeba Jáchym Tauber (Pavel Řezníček v Profesorovi T.) nebo prapravnuk Alberta Einsteina (Vojtěch Kotek v Einstein – Případy nesnesitelného génia). Zápletka vede oba zmíněné génie ke společné zálibě: shazování policistů a jejich dovednosti vyřešit jakýkoliv zločin. Postavy intelektem převyšující vyšetřovatele daných sérií zpravidla opovrhují lidmi, se kterými se právě pouští do spolupráce. Aby jim tvůrci lépe vyšlapali cestu, při řešení případů dělají z vyšetřovatelského týmu bandu bezradných idiotů. Až se divák podivuje, jak to zvládají „normální“ detektivové v ostatních kriminálkách, kde jim musí stačit jejich omezený policejní mozek a zkušenost.
Pět nesmrtelných vyšetřovatelů
Přes nepochybný nárůst české kriminální produkce je zarážející, jaké množství černobílých mužských postav stále vytváří. Nejčastěji se opakující charaktery, které až děsivě přiléhavě sedí právě na současné televizní kriminalisty, nastínil již americký národní průzkum organizace Children Now v roce 1999. Zabýval se tím, jak stereotypní maskulinní vzory působí na dospívající chlapce. Výzkumem pojmenované typy – dnes hlavně v dospělých divácích – utvrzují zastaralou představu o „správných chlapech“. Na základě amerického průzkumu bylo poměrně snadné načrtnout rozšířenou verzi pěti typů pro české kriminálky poslední dekády:
Rapl (The Action Hero): schopný vyšetřovatel, zpravidla nejlepší v týmu, který ovšem moc neovládá své emoce. V duchu motta „účel světí prostředky“ porušuje pravidla a nezřídka se dopouští násilných excesů. Za zbrklé chování bývá opakovaně suspendován či jinak trestán, vyšetření případu je pro něj totiž na prvním místě. Pravděpodobně je rozvedený nebo mu vztahy krachují kvůli absolutnímu ponoření se do práce. Sklouzává k závislostem, hlavně k alkoholu.
Cirkus Bukowsky a Rapl – Major Kuneš (Hynek Čermák), Clona – Major Lukáš Borkovec (Rostislav Novák mladší), Případy 1. oddělení – kapitán Martin Pražák (Filip Blažek), Ďáblova lest a Ztracená brána – Detektiv Sumara (Jiří Dvořák), Vraždy v kruhu – kapitán Rosťa Bor (Richard Krajčo)
Typ neohroženého vůdce (The Strong Silent Type): vždy rozhodný muž, drží své emoce na uzdě, je úspěšný u žen. Férový chlap, který se ovládne za jakékoliv situace a nikdy nemluví o svých pocitech, protože je to vnímáno jako slabost. V české produkci zpravidla vedoucí oddělení nebo hlavní vyšetřovatel. Pravděpodobně je rozvedený, láme si hlavu s výchovou svých dětí nebo odolává nesmyslným požadavkům svého nadřízeného z vyšších pater policie.
Specialisté – major Strouhal (Martin Dejdar), Kriminálka Anděl – plukovník Ivan Tomeček (Martin Stropnický), Clona – major Jan Bárta (Viktor Preiss), Případy 1. oddělení – major Kozák (Ondřej Vetchý), Labyrint – major Remeš a ředitel Jan Oliva (Jiří Langmajer a Miroslav Donutil), Rapl – podplukovník Rohan (Alexej Pyško)
Tichý frajer (The Jock): podobá se neohroženému vůdci, ale klidně přijímá svou roli operativce (pracuje v terénu), muž činu spíš než slov, stoprocentní klaďas. Většinou má nějaké tajemství, o němž se divák moc nedozvídá. Přestože příliš nemluví, může jednou za několik dílů někoho spasit svou pozorovatelskou schopností a dát konečně kolegům dobrou radu do života. Sám ale zpravidla dlouhodobý vztah nemá, je často promiskuitní.
Specialisté – kapitán Lukáš Panenka a kapitán Tomáš Beran (Jakub Štáfek a Jacob Ertemeijer), Případy 1. oddělení – Petr Anděl (Petr Stach), Mordparta – Pavel Paulus (Pavel Batěk), Svět pod hlavou – Filip Marvan a Martin Plachý (Václav Neužil a Ivan Trojan), Vraždy v kruhu – major Marián Holina (Ivan Trojan)
Taťka od rodiny / pivko pohodář (The Buffoon): dobrosrdečný muž, jeho úmysly jsou vždy čisté. Na druhou stranu nemá moc ponětí, jak funguje domácnost nebo jak být dobrým rodičem (a jak se svými dětmi trávit čas). Přestože obvykle nedisponuje atletickou policejní postavou, v hierarchickém žebříčku je coby operativec výš než kolegové z kanclu. Nezřídka pohledem či komentáři sjíždí jakoukoliv ženskou křivku, zarytě podporuje jeden fotbalový tým, večer mu stačí lahváč a spí jako dřevo.
Clona – Tomáš Fábera (David Novotný), Kapitán Exner – poručík Bohumil Beránek (David Novotný), Kriminálka Anděl – Oliver Hajn (Marek Taclík), Vzteklina – major Valenta (Leoš Noha)
Talent odjinud: externí specialista z oboru, který nemá s policií nic společného nebo rovnou génius s extrémně vysokým IQ. Nevšedním přemýšlením posouvá jinak neschopný (nebo alespoň velmi pomalý) tým vyšetřovatelů.
Einstein – Případy nesnesitelného vědce – geniální vědec Filip König (Vojtěch Kotek), Profesor T. – profesor kriminologie Jáchym Tauber (Pavel Řezníček), Clona – fotograf Roman Kadlec (Kryštof Hádek), Vzteklina – virolog (Matěj Hádek), Mamon – novinář Petr Vlček (Matěj Hádek), Ďáblova lest a Ztracená brána – religionista Runa (Ivan Trojan)
čtěte také: Moje malá česká úchylka
Konkrétně uvedení zástupci jednotlivých typů samozřejmě nejsou úplně totožní, v základu se ale příliš neliší. Ve výčtu například úplně chybí senzitivní typ, který by přes své kriminalistické vlohy a talent mohl zároveň plnit roli empatického člena týmu. Této role se ostatně nejčastěji ujímají ženské postavy, kterých je v seriálech pomálu (to však odráží reálný stav převažujícího počtu mužů u policie nejen v Česku). Zřídkakdy tuto roli zastává specifická, i když ne tak hojně zastoupená postava zasloužilých policistů (Případy 1. oddělení, Mordparta). Citlivost ve vztahu k dětem, ženám či psychicky labilním osobám je zřejmě povolena jen policistkám či vyšetřovatelům téměř ve výslužbě (patrně mají na empatii již věk). Jenže tyto postavy zase provázejí jiné nedostatky – postavy titulované stavem „těsně před důchodem“ sice mohou být nejzkušenější v týmu, často však v očích svých kolegů začínají schopnosti ztrácet a nejsou plnohodnotnou složkou co do fyzických dovedností. Nezřídka se skloňuje i určitá senilita, a tak tvůrci donekonečna plodí vzory toxické maskulinity ve středním věku nebo citlivé jedince na sklonku života.
Dávka správného muže
Nejenže omezená škála postav kriminálních seriálů přispívá ke stereotypizaci podoby české policie, ale posiluje také představu o tom, jak vypadá „správný český chlap“. Až se zdá, že by se měl rvát, když si to spravedlnost žádá, ve volném čase hlavně popíjet pivo a netrápit se tím, jestli je schopný udržet si vztah.
Mnohovrstevnatý hrdina zahraničních kriminálek (například dánsko-švédského Mostu), který budí respekt a také dost možná úctu k policejním složkám, se v českých dílech často zjednodušuje na muže, jenž může mít vždy jen jednu silnou vlastnost: je možná dobrý detektiv, ale má nestabilní osobnost, problémy s alkoholem nebo nerespektuje ženy. Je možná chápavý a moudrý, ale pravděpodobně nebude svým kolegům brzy stačit. Jedno se vylučuje s druhým – český divák patrně podle tvůrců kriminálek neunese komplikovanější charakter nebo policistu, který má i se svou prací šťastný soukromý život. A to jsem ani nenačala otázku nových technologií nebo sexuální orientace. Televizní producenti detektivních seriálů mají ve svých rukou potenciál statisíců věrných diváků, pro které se snaží v každé další sérii přinést řadu nových zápletek a často (!) nevšedních ženských postav. Možná je ale načase oprášit stereotypizované zobrazování těch mužských.
