Milostný dopis Slovinsku

30. ZÁŘÍ 2019

Známe se sice jen pár let, ale jsem si jistá, že jsem v jednom ze svých minulých životů stála na Triglavu a hrála si na princeznu z Velké Planiny. Jsem ta, která je neunavitelnou obránkyní a fanynkou čokoládového burku (druh smaženého nebo pečeného pečiva z listového těsta s nejčastěji masovou, sýrovou nebo špenátovou náplní pocházející pravděpodobně z oblasti dnešního Turecka. Čokoládová náplň je neobvyklá, mnozí tvrdí, že jej pak nelze nazývat burkem. Je to ale mňamka!), propagátorka Laška a vyhledávačka slovinských False Friends*.

Laškování s Laškem patří k nejlepším večerním zábavám na nábřeží Lublaně.

Tvoje historie byla plná překážek a mnohokrát hrozilo, že nakonec žádné Slovinsko nebude, ale v roce 1991 ses stalo samostatným státem bývalé Jugoslávie. Někdo Tě považuje za součást Balkánu, někdo obhajuje názor, že se víc podobáš Rakousku. Myslím ale, že právě syntéza slovanských, románských a germánských kultur je pro Tebe tak typická.

Burek – už ani nevím, jestli masový, nebo vegetariánský, nebo čokoládový.

Vzpomínám si, jak mě Lublaň laskavě přijala, když jsem se rozhodla s ní strávit šest měsíců svého života.

Už jen jméno Lublaň (německý ekvivalent je Laibach, v překladu milovaný) pobízí k tomu, aby ho měl každý rád. Počtem obyvatel se podobá Ostravě, ačkoli vzduch je tam svěžejší a počasí deštivější, neb se nachází v údolí obklopeném Dinárským pohořím a Alpami, a pobízí k návštěvě galerií, muzeí, lesoparku, cyklistických stezek i procházce po nábřeží. Všude je čisto a příjemně, na nábřeží jedna kavárna za druhou s kávou za přátelskou cenu. 

Jsi země sice malá, ale významná; jsi domovem skvělých malířů, kteří přilákali i moje laické oko, když jsem o dnech se vstupem zdarma chodila do Národní galerie a oblíbila si třeba  Marko Pernharta pro jeho romantická a realistická díla, a pak vynikajících spisovatelů jako romantického básníka France Prešerena nebo architekta Jože Plečnika, od něhož v Praze nejlépe známe zřejmě Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně. Mám ráda slovinský folklor (Folklorna skupina Zg. Ložnica) a kremskou rezinu (slovinsky kremna rezina), dezert z listového těsta, vanilky a šlehačky.

Nekonečné nábřeží v Lublani. Jeho večerní atmosféra připomíná Benátky a Český Krumlov dohromady.

Piran je krásný, kouzelný a hodně italský.

Jsi země sice malá, ale významná; jsi domovem skvělých malířů, kteří přilákali i moje laické oko, když jsem o dnech se vstupem zdarma chodila do Národní galerie a oblíbila si třeba  Marko Pernharta pro jeho romantická a realistická díla, a pak vynikajících spisovatelů jako romantického básníka France Prešerena nebo architekta Jože Plečnika, od něhož v Praze nejlépe známe zřejmě Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně. Mám ráda slovinský folklor (Folklorna skupina Zg. Ložnica) a kremskou rezinu (slovinsky kremna rezina), dezert z listového těsta, vanilky a šlehačky.

Tvoje příroda je jednoduše dechberoucí a připomíná Narnii; ty kopce, hory, lesy a hlavně ta nejmodrozelenější řeka, kterou jsem kdy viděla, Soča. Málokdo ví, že za návštěvu stojí okolí hory Grintovec nebo hora samotná, stejně tak jako Triglav. Nebo že Bled není jediným jezerem, kde se dá plavat. Máš 47 kilometrů dlouhé pobřeží, a tím pádem i moře. Ráno se můžu potápět u rybářského městečka Izola (Piran je známější, ale je tam také více turistů) a dívat se na Itálii, v poledne obědvat v Lublani a večer popíjet víno v Mariboru; vše je v dojezdové vzdálenosti.

Vítejte v Narnii a v oblasti Kranjske Gory.

S Folklorní skupinou Zg. Ložnica (pochází z oblasti Slovenska Bistrica) jsem se seznámila v Praze v rámci Pražských folklorních dnů. Skvělí tanečníci, príma lidé a bezva muzikanti!

Část filmu Narnie (Princ Kaspian) byla skutečně natáčena ve Slovinsku, a to v Bovci, v okolí Soči.

Zcela upřímně přiznávám, že když jsem byla v Lublani, mým denním chlebem byl bučno olje neboli dýňový olej. Prvně jsem jej okusila na Filofaxu (takhle Slovinci říkají filosofické fakultě v Lublani) a vzpomínám na něj dodnes.

Na druhou stranu na Tobě nemůžu vystát neefektivní a relativně drahou dopravu a každodenní mačkanice v narvaných autobusech, které v noci ani pořádně nejezdí. Ale systém městských kol to přece jen kompenzuje. Za pár euro a s aplikací Bicikelj jsem si celý rok půjčovala kolo a vesele brázdila ulice Lublaně. A když přejdu drahé nájmy bytů, nenapadá mě žádný důvod, proč s Tebou nepřátelit už navždy.

V častých dopravních zácpách mě utěšovaly krásné výhledy a především kolo.

Děkuji Ti za společně strávený čas. Bylo mi ctí a národním svátkem.

Hvala lepa!

*Takzvaní False Friends jsou slova, která sice znějí stejně (psaná podoba se může lišit), ale v každém jazyce znamenají něco jiného. Pobavte se nad mými nejoblíbenějšími:

Pokud budete v kavárně a uvidíte nápis kadilnica, nesmějte se a zapalte si cigaretu. Jestli vás zmate nápis otrok, sežeňte lízátko: poblíž totiž běhá dítě (viz nápis otrok v autě). Typická věta Lahko grem na stranišče, kterou vyučující ve škole slyší milionkrát za den, když žák potřebuje na toaletu.

A uhádnete, za co tu budete platit?

Fotografie: Anna Nováková