Ve jménu matky, dcery i milované sestry, ***** ***
17. června 2021
Autor: Marcin Wziontek. Zdroj: Super Express
Během loňského podzimu proběhla v reakci na novou polskou legislativu, která staví veškeré interrupce mimo zákon, snad nejintenzivnější vlna protestů Polek a Poláků proti omezování lidských práv. Přísná pravidla pro legální potraty v zemi platila již od 90. let, ve velkém rozsahu se ovšem protesty začaly odehrávat až od roku 2016 v souvislosti s tlakem vládní strany Právo a spravedlnost (PiS) na zrušení posledních výjimek umožňujících legální interrupci. Již tehdy měly protesty odezvu i na českých sociálních sítích, ne však tak silnou. Na podzim 2020 musel i ten nejintaktnější uživatel Facebooku zaregistrovat, že se něco děje, protože profilové fotky spousty uživatelů obsadily symboly rudých blesků. Tento motiv je všudypřítomný také na fotografiích z protestů, na tvářích demonstrantů, a především na transparentech. Vizuální stránka polského odporu je úderná, snadno zapamatovatelná a provokující.
Rudý blesk tvoří přímo součást loga Všepolské stávky žen (Ogólnopolski Strajk Kobiet). Autorka loga Aleksandra Jasionowska uvádí, že blesk zvolila pro jeho výraznost, mezinárodní srozumitelnost a také vzhledem k faktu, že upozorňuje na hrozící nebezpečí: například že upírat Polkám a Polákům lidská práva je stejný hazard jako dotýkat se drátů, i těch spadlých na zem. Tento výklad s děním v Polsku souvisí spíše vágně, a tak není divu, že, jak už to tak se symboly bývá, čelí rudý blesk dezinterpretacím. Oblíbeným argumentem kritiků Všepolské stávky žen je pro povrchní vizuální podobnost loga se svastikou spojovat celé hnutí s nacismem. To je samozřejmě zavádějící a zpravidla motivované politickým postojem.
Autor plakátu: Szymon Szymankiewicz. Zdroj: Art in House
Hlubší vnitřní souvislost s podstatou polských protestů mají symboly deštníku a ramínka na oblečení. Ramínko reprezentuje fakt, že postavení interrupcí mimo zákon nezpůsobí jejich vymizení z Polska. Vyústí pouze v to, že budou prováděny mimo bezpečí zdravotnických zařízení a bez odborného lékařského dohledu, například právě ramínky na oblečení nebo jinými neadekvátními a nebezpečnými nástroji. Na transparentech je tak symbol ramínka často doprovázen ironickou poznámkou „D.I.Y.“. Deštníky mají souvislost historickou – v první třetině 20. století s nimi polské ženy vymáhaly volební právo: údajně si tehdy skupina členek Výboru pro zrovnoprávnění Polek došla osobně za maršálem Piłsudským pro podpis dekretu o udělení volebního práva všem bez ohledu na pohlaví, a když Piłsudski neotvíral, vydobyly si pozornost bušením deštníky o dveře.
Transparenty, na kterých se tato trojice symbolů pravidelně objevuje, nejsou vždy ryze autorskou tvorbou protestujících. Do ulic jsou symboly často vnášeny také na dílech polských umělců angažovaných v současném dění.
„Sprosté“ ženy na barikádách
Szymon Szymankiewicz je možná nejznámějším výtvarníkem angažovaným ve tvorbě artefaktů komentujících polskou politickou situaci. „Pracuji s obecně rozpoznatelnými symboly a jejich modifikacemi,“ poznamenává v rozhovoru pro magazín Freshmag. Je to patrné na motivu ramínka ve tvaru Polska, ale také při práci s enigmatickým motivem ***** ***. Ten předává sdělení „jebać PiS“ prostřednictvím šifry, kterou lze interpretovat tak, že slovo „PiS“ je stejně sprosté jako „jebać“. Šifru ale zároveň nelze napadnout, protože může znamenat vlastně cokoliv. Letos v dubnu Szymankiewicz zveřejnil plakát s názvem Jaro – na větvičce tam rozkvétá osm bílých květů, seřazených v pětiřad a trojřad. Je v tom jistá ironie – počasí se změnilo, svět je teplý a přívětivý, ale v polské společnosti zůstává od podzimu stále stejné klima. Jinde nahrazuje hvězdičky osmi blesky. Szymankiewiczova tvorba je zajímavá i z toho důvodu, že proti ní v roce 2019 cenzorsky vystoupil zástupce PiS. Stalo se tak při příležitosti konání 26. Bienále polského plakátu, kterého se Szymankiewicz účastnil s protinacistickým dílem Loading… zobrazujícím postupně se načítající hákový kříž a upozorňujícím tak na vzrůstající hrozbu nacistických tendencí v současném světě. Szymankiewicz bienále vyhrál, maršálek Slezského vojvodství Jakub Chełstowski (PiS) mu však odmítl vyplatit finanční odměnu.
Na velkém množství plakátů a transparentů se mísí bojový a femininní ráz. Marta Danaj vedle sebe postavila nápis „Je pro vás vyšívání dostatečně něžné a ženské?“ a výšivku slova „wypierdalać“ (český ekvivalent k tomuto při protestech často opakovanému slovesu by patrně mohlo být „táhnout do prdele“). Nepochybně se jedná o reakci na názory, že protestující ženy jsou sprosté a hrubé a že takové přece ženy být nemají. Monika Prus zase pro Czarny Protest v roce 2016 vytvořila kresbu ruky v boxerské rukavici svírající rtěnku. Častým motivem jsou také rozzuřené ženské vnitřní pohlavní orgány a není překvapivé, že v takovém kontextu byla vzkříšena postava personifikované svobody z Delacroixova obrazu Svoboda vede lid na barikády (často doprovázena sloganem „svoboda je žena“). A když už jsme u žen ze slavných obrazů – na jiném plakátu láskyplně svírá blesk Dáma s hranostajem (da Vinciho obraz je vystaven v Národním muzeu v Krakově).
Tradiční symbolika polského odporu
Boli mnie Krzyż. / Autor: Matys Werynajs. Zdroj: Pogotowie Graficzne
Někteří umělci pro svá díla zase čerpají z obraznosti spjaté s hnutím Solidarita, a tak v zásadě navazují na tradici protestů 80. let minulého století. Jarek Kubicki ve své plakátové sérii cituje předvolební plakát Tomasze Sarneckého nazvaný V pravé poledne 4. června 1989, na kterém kráčí šerif Will Kane z amerického westernu 50. let k volební urně s hlasovacím lístkem místo koltu vstříc prvním svobodným poválečným volbám. Kubicki do tohoto kontextu místo Kanea obsadil hrdinky akčních filmů – Ellen Ripley z Vetřelce, Beatrix Kiddo z Kill Bill nebo Imperátorku Furiosu ze Šíleného Maxe. Místo nápisu „Solidarność“ se nad jejich hlavami skví pověstné „wypierdalać“. Tentokrát mají polské dění ovlivnit ženské hrdinky, ozbrojené a obávané. Na historickou symboliku navazuje také již zmiňovaný Szymon Szymankiewicz. Lidé, kteří nesouhlasili s polským režimem, nosili v 80. letech 20. století na viditelném místě připevněný elektrický rezistor (polsky „opornik“). Szymankiewicz nejprve vytvořil plakát s rezistorem v duhových barvách, který k významové vrstvě odporu připojuje význam podpory LGBTQ+ osob, a nyní je na jeho webových stránkách v distribuci také barevný rezistor k připnutí na oděv.
Dalším často se opakujícím tématem je kritika církevní bigotnosti. Církev má na omezování lidských práv v Polsku velký podíl. V díle Karoliny Jaklewicz se často objevuje mutace kříže v kříž hákový, protože od společenského života tak pevně svázaného vnucenými církevními pravidly není k diktatuře příliš daleko. Szymankiewicz často zobrazuje kříž jako zbraň. Matyse Werynajs pracuje s motivem vnitřních pohlavních orgánů ženy doprovázeným nápisem „bolí mě kříž“. Pokud jde o transparenty, parafrázují křestní formuli „w imię matki, córki i umiłowanej siostry“, tedy „ve jménu matky, dcery i milované sestry“ – což jsou ty, za které Polky a Poláci vstupují do ulic.
Darované a přeprodané
Všechny plakáty i transparenty mají společné to, že bez znalosti kulturního pozadí odolávají interpretaci. Jednotlivé symboly nabírají díky vstupování do dalších kontextů nové významové vrstvy, a v rámci jednotlivých děl tak vlastně vzniká samostatný jazyk odpůrců a odpůrkyň polského útlaku. Nosiče tohoto jazyka jsou všem dostupné, protože jednotliví umělci dali k dispozici protestujícím práva na svá díla a přes různá datová úložiště je sdíleli v tiskovém formátu. Objevily se také tetovací salony, ve kterých bylo (a snad stále je) možné nechat si vytetovat rudý blesk nebo ***** *** zdarma. Jistá exkluzivita se však začíná objevovat i na tomto poli: v květnu byl jeden ze sta výtisků Szymankiewiczova ramínka-Polska vydražen na online aukci s uměním Art in House za 4130 zlotých, tedy přibližně 25 000 korun.
V gdaňském muzeu Solidarity je dnes obchod se suvenýry plný výtisků V pravé poledne 4. června 1989, připínacích rezistorů a dalších replik artefaktů, které v 80. letech vznikaly živelně, z potřeby vymezit se a povzbudit odboj v jednotném tažení proti tuhému politickému vedení. Co vede zákazníka v dnešní době k zakoupení takového předmětu? Pravděpodobně sentiment. Bude za deset let kdesi v Polsku stát muzeum Strajku Kobiet? A bude možné v něm zakoupit výtisk plakátu, připínací rudý blesk, nebo snad deštník? A bude to znamenat vlastně něco jiného než sofistikovaný obchodní tah? Ano, znamenalo by to, že toto období polských dějin je uzavřené a zakonzervované v muzeu. A tedy snad i to, že Polky mají možnost svobodně rozhodovat o vlastním životě a těle.
