Léto nemusí být jen prosluněná pláž

9. listopadu 2020

Komiks Jedno obyčejný léto, který vydalo nakladatelství Paseka, patří mezi nejoceňovanější tituly posledních let a zároveň, zejména v USA, také mezi ty nejzakazovanější. Mluví se v něm otevřeně o sexu, hororech, adopci, ekologii i vztahových problémech dospělých, ale hlavně předává atmosféru správného, voňavého chatového léta očima dvou dospívajících holek. 

Dvanáctiletá Rose vypráví o dovolené na chatě u moře, kam se s rodiči každý rok vrací  a kde má svou prázdninovou kamarádku Windy. Přestože většina pozornosti je věnována právě jim dvěma – jejich rozhovorům, tajnému sledování hororů, povídání o klucích a prsou, pohodě na pláži i nakupování sladkostí v sámošce –, vystupují postupně z pozadí i další témata a postavy. Problémy a hádky Rosiných rodičů, vztahy místních teenagerů (včetně jednoho nechtěného těhotenství) nebo třeba postava adoptivní matky Windy, se kterou se zároveň otevírá i téma veganství. 

Autorkám Jillian a Marice Tamaki se daří balancovat přesně na hranici mezi vážnými tématy a dětskou bezstarostností. Blbnutí na pláži střídají rozhovory dospělých nad vínem, a dynamiku vyprávění navíc udává vizuální rozložení komiksu, které se přelévá z rychlého sledu drobných momentů do rozsáhlých, minimalistických kreseb na celé strany a zase zpátky.

Příliv a odliv vážných témat

Přestože nepopiratelným ústředním tématem je pozvolné dospívání dvou hlavních hrdinek (Rose především), autorky se úspěšně vyhnuly násilným přeměnám a dozrávání dětského vypravěče. Komiks se nese v náladě bezstarostného dětského léta, do kterého prostě postupně víc, než dřív prosakují témata problematických rodinných vztahů nebo první otázky sexuality. Holky si společně povídají o nechtěném těhotenství a adopci, o tom, co je to orální sex i co znamená „péčko“. Rose si zároveň začíná víc všímat odtažitosti matky i napětí mezi rodiči, i když si zatím manželské problémy nedokáže spojit s neúspěšnými pokusy o druhé dítě. Chápe ale, že i vztah rodičů může být složitější a nemusí vždycky vydržet. 

Čtěte také: Z rodinného hnízda není kam uletět

Zajímavě jsou zároveň do komiksu zapojeny i obecnější aktuální společenské otázky, jako je ochrana životního prostředí (ať už v podobě papírové tašky nebo veganské kuchařky) nebo například problematika LGBTQ+. Přestože kniha nemá ambice ani prostor se jim konkrétněji věnovat, jsou součástí každodenního života dívek, a tak i nenásilnou součástí komiksu.

Esence melancholického léta 

Stejně jako se přirozeně mění rychlost vyprávění a závažnost témat, přelévá se také místy pozornost na dospělé postavy v příběhu z jejich perspektivy. Výrazná je zejména dějová linka Rosiny matky – její deprese, odtažitost i drobné narážky poměrně jasně směrují čtenáře k traumatu spojenému s pokusem o další dítě. V tomto ohledu ovšem matčina linka podivně vyčnívá ze zbytku komiksového příběhu. Ani ne tak svou depresivností, která naopak se šťastnou letní dovolenou vytváří zajímavý a poměrně realistický kontrast, ale spíše nedostatečným uzavřením i v podstatě neexistující reflexí v rámci vztahu s dcerou.

Jedno obyčejný léto nepředkládá čtenáři nutně čistou esenci letní idyly. Rozprostírá před ním prázdninovou každodennost, kde pohodu střídá melancholie. A právě díky tomu, že se autorkám daří zachytit tuhle základní proměnlivost, podává komiks výstižnější a opravdovější obraz léta, jehož melancholičnost je umocněná i vizuálním provedením komiksu v modro-bílé jemné kresbě. 

Vedle umu autorského i výtvarného je potřeba v tomto ohledu vyzdvihnout i překlad Lenky Bukovské. Zejména citoslovce, která jsou nedílnou součástí většiny komiksů (i bezesných nocí překladatelů), dodávají v českém provedení Létu příjemnou hravost, někdy hraničící až s absurdností. Mezi můj osobní výběr favoritů spadá uražené matčino „odtáh“, taneční „kejvy, kejvy“ a účesové „ulíz“. 

Sestřenice Jillian a Mariko Tamaki jsou obě dnes již uznávanými autorkami na poli komiksu (Mariko Tamaki například v současnosti spolupracuje s nakladatelstvími DC i Marvel) a Jedno obyčejný léto jejich schopnosti rozhodně potvrzuje. Nakladatelství Paseka doporučuje knihu dospívajícím i dospělým čtenářům – a oběma těmto cílovým skupinám kniha nepochybně má co dát. Nenásilným způsobem zpracovává široké množství témat spojených s dospíváním i se světem dospělých, aniž by působil přehnanou snahou vžít se do dětského vypravěče, a zároveň předává autentický pocit léta ve vizuálu, který neomrzí ani na několikáté čtení. Právě naopak, s každým dalším přináší nové detaily a drobnosti, jež může čtenář sbírat skoro jako poklady na pláži. 

TAMAKI, Jillian a TAMAKI, Mariko: Jedno obyčejný léto. Přel. Lenka Bukovská. Praha: Paseka, 2020. 320 s.