Lauru Deanovou budete chtít nechat hlavně vy

26. července 2021

Nakladatelství Paseka letos navazuje na Jedno obyčejný léto dalším komiksovým příběhem od Mariky Tamaki – ilustracemi ho tentokrát místo autorčiny sestřenice doplnila ilustrátorka Rosemary Valero-O’Connell. Společně otevírají v komiksovém románu Laura Deanová mě už zase nechala téma toxických vztahů. Kniha cílí na dospívajícího čtenáře, kterému nenásilně a současným jazykem ukazuje varovné signály, důsledky, ale i možná řešení nefunkčního vztahu, v němž má jeden nepříjemně navrch nad druhým. 

Autorka ilustrace: Rosemary Valero-O’Connell / Zdroj: Paseka

Hlavní hrdince Freddy je sedmnáct a chodí s nejpopulárnější holkou ve škole. Tedy  pokud se s ní Laura zrovna  nerozchází, jako už to párkrát udělala. Nejen v rámci vztahových problémů, ale i v ostatních ohledech prožívá život klasického současného západního teenagera. Chodí na střední, kde má malou partu kamarádů, pracuje v bistru, kde jsou hotdogy pojmenované po slavných lesbách, sem tam zajde na narozeninovou párty nebo s rodinou na bowling, a s nejlepší kamarádkou Doodle zachraňuje v sekáčích ošuntělé plyšáky, z nichž pak společně šijou nové hračky (které v komiksu místy sarkasticky komentují situaci).

Darth Laura

Zatímco Freddy je zamilovaná a ochotně přehlíží všechny Lauřiny přešlapy – včetně nevěry a opakovaných rozchodů, pro její kamarády, ale i čtenáře je situace jasná a od prvních stránek společně protáčí oči. Celý vztah s Laurou je postupně rozkrývaný skrze e-maily, které Freddy píše po jednom z rochodů do internetové poradny a které jsou jakýmsi přehledem situací, v nichž buď Laura na Freddy kašle, nebo se k ní chová příšerně. Nejen že se nikdy za nic neomluví, ale nebere na ni sebemenší ohledy – slíbí, že Freddy vyzvedne, a pak zapomene, odvolá ji od důležitého rozhovoru jen tak pro nic za nic a ještě se urazí, když se Freddy naštve. Přichází a odchází, jak ji zrovna napadne. 

Zdroj: Paseka

Vztah s bezohlednou partnerkou má samozřejmě vliv i na ostatní aspekty života Freddy. Ty už nejdou vyčíst z jejích e-mailů do poradny, zato se jim dopodrobna věnují dialogické pasáže komiksu – a hlavně je vykresluje vizuální stránka knihy. Ilustrace zachycují gesta, postoje, výrazy i měnící se nálady Freddyiných kamarádů, zatímco rozložení komiksových oken a růžová barva doplňující černobílou kresbu odráží celkovou náladu příběhu, pevně propojenou s momentálním rozpoložením Freddy. Ta, plně zaujatá Laurou, se zapomíná věnovat své nejlepší kamarádce. A právě zde Tamaki zachází do poněkud zbytečného extrému – Doodle se dostává do situace, kdy, jak hlásí anotace, „potřeb[uje] podporu skutečných přátel jako nikdy dřív“. Přestože problém, který Doodle řeší, otevírá další závažné téma pro dospívající čtenáře, nelze se ubránit pocitu, že v komiksu slouží spíš jako nutný prostředek, který má Freddy otevřít oči. Tím, že se autorka rozhodla věnovat mu prostor, navíc ztratila příležitost zaměřit se víc na jednotlivé postavy komiksu, nebo přinejmenším Freddy. Hrdinové tak nemají šanci získat jakoukoliv, byť vzhledem k rozměru komiksu omezenou, osobnost, se kterou by bylo možno se ztotožnit. Čtenáři tím pádem komiks předává spíš jen pár izolovaných reprezentací momentálních pocitů, které jsou velmi výstižně zachycené, ale nemají hlubší účinek. 

Atmosféra beze slov

Čtěte také: léto nemusí být jen prosluněná pláž

V koncepci knihy, která je vedle krátkých úryvků e-mailů nahrazujících vypravěče postavená na skromných dialozích a především obrazu, je patrná velmi úzká spolupráce autorky textu s ilustrátorkou. Jak například zmiňuje Barbora Votavová v podcastu Do slov v souvislosti s Jedním obyčejným létem, právě silné autorské sepětí je pro Mariku Tamaki příznačné. Ilustrátorce totiž zpravidla nepředává hotový text, ale scénář podobný divadelní hře, který se pak dál rozvíjí spolu s obrazem. Díky tomu dokážou Tamaki a Valero-O’Connell provázat výsledný příběh tak, aby měly i ilustrace plnou výpovědní hodnotu – dokonce větší než text. Zejména drobná gesta a mimika postav, ale i celé stránky různě rozsypaných detailů a rozevlátých kreseb totiž dodávají hrdinům i celé knize nejen potřebný kontext, ale především specifickou atmosféru.

Zdroj: Paseka

Komiksový román Laura Deanová už mě zase nechala sklidil množství zahraničních ocenění a není se čemu divit. Autorky vytvořily poutavý příběh, který je nosný nejen tím, jak vykresluje vztahové problémy teenagerů, ale přináší také významný příspěvek k reprezentaci LGBTQ lidí (navíc jako hlavních postav!) v literatuře. Komiks ze současného (pravděpodobně kanadského a mírně idealistického) prostředí je o první lásce na střední a náhodou se týká dvou holek. 

Přestože má nakladatelství Paseka pravdu v tom, že „díky promyšlené a zároveň opojné kresbě se komiks stal senzací a přesáhl žánrové škatulky i věková doporučení,“ příběhem už věkové škatulky tak snadno nepřekračuje. Není ovšem důvod snažit se tlačit ho z nich ven. Naopak je precizně zacílený na dospívající čtenáře jako součást young adult literatury, v rámci níž vhodně otevírá otázku, jak rozpoznat a řešit problematický vztah. Minimálně v českém prostředí navíc přináší potřebné rozšíření spektra zobrazení běžných vztahů.