Smrt divadla: Klaunův tanec na torzu Borkovcových próz

26. září 2020

V pochmurných kulisách novovysočanských skladů se odehrála premiéra projektu Průvodce peklem_Lido di Dante v rámci festivalu …příští vlna/next wave…. Původní Borkovcova poetika krátkých próz se během představení vytratila a divák se ze slunného ravennského letoviska propadal do hlubších kruhů jak dantovského, tak divadelního pekla.

Autorem a jediným performerem představení je Petr Krušelnický, který je umělecky činný již od poloviny 90. let, kdy se stal součástí zakládajícího souboru divadla Alfred ve dvoře (tehdejšího Divadla mimů), kam jej pozval jeho učitel a známý mim Ctibor Turba. Petr Krušelnický alias Krusha ve své tvorbě spojuje nejen různé divadelní a taneční postupy, ale své performance doplňuje o další média syntetizovaného zvuku, analogové projekce a videoartu.

V potemnělém ateliéru diváky zaujme aranž jevištní techniky. V prapodivné změti strojů se nachází starý filmový projektor, problikávající televizní obrazovka a zářivky protažené železnou konstrukcí ve tvaru kříže. Na zemi jsou v nepravidelném kruhu rozházena torza oškubaných kuřat v igelitových sáčcích. Uprostřed toho všeho stojí performer v upnutých plaveckých šortkách zírající mezi diváky usazené v půlkruhovém hledišti. Jeho hlava a poprsí jsou nalíčeny bílou barvou a oči zvýrazněny černou linkou. Mimská vizáž je doplněna o červenou rtěnku vedoucí od konce rtů směrem k oběma spánkům.

Sedmý kruh výrazového pekla

První část představení je uvedena drone zvukem, na jehož pozadí divák uslyší cvrkot cikád a hlasy dětí hrajících si na pláži u šumícího moře. Úvodní aranžmá pomalu přehlušují zvuky bijícího zvonu, skřípotu a syntetizátorového šumu. Motiv hmyzího cvrkotu se znovu objevuje až na konci představení, a vytváří tak jeho rámec upomínající na italské letovisko, kde se předloha odehrává. Sugestivní jsou ale jednotlivé vizuální projekce. Od karmínově červené se dostáváme k schizofrenním kresbám připomínajícím uhlové črty od Aléna Diviše. Obrazy neustále morfují a vzájemně se prostupují. Zvukové a vizuální přechody jsou cézurami pro performerovy pohybové variace, v nichž lze pozorovat inspiraci v expresivním tanci butó, ale zdůrazněny jsou zejména obličejové grimasy. Plynulost celého představení ruší zejména repetice všech pohybů pro pravou a levou skupinu diváků.

Čtěte také: Oči na stopkách, zbraně na jazyku

Krušelnického výrazový pohyb je omezený na několik opakujícíc se figur, a proto málo sugestivní. Grimasy hýřící expresivitou rovněž v divákovi nevzbuzují žádné emoce. Změna barevných a zvukových nálad nese i tušenou základní příběhovou linku o propadání se do hlubších kruhů pekla. Jednotlivé pohybové části jsou však zaměnitelné a představení tak strádá na gradaci. Plytká je i část, kdy se performer plácá po těle a nedokáže vyvolat očekávatelnou úzkost z prožívané tělesné bolesti. Celá scéna je brutální pouze v náznaku i kvůli svému krátkému trvání. Určité pnutí ze znechucení vyvolá pleskot rozmražených kuřat o betonovou zem. Ta jsou následně vyvěšena na železnou konstrukci kříže. S motivem se nijak dál nepracuje a obraz postrádá jakékoliv vyznění. Performance nepřináší očišťující pocit katarze pro diváky a pravděpodobně ani pro účinkujícího, který se po závěrečné scéně vesele zvedá a upozorňuje, že představení je u konce. Celý projekt je spíše než podobenstvím o zákoutích pekla metaforou vnitřní nudy, kterou diváci během sledování zažívají.

Průvodce peklem_Lido di Dante. Koncept a performance: Petr Krusha, spolupráce: Petr Borkovec, Adrian Kukal, Anja Kaufmann, Jana Kozubková, Milan Štěpánek. Premiéra 24. září 2020.

Autorka fotografie: Anna Černá