Pomočené plínky se týkají i světic

7. prosince 2020

Útlá a v pořadí pátá sbírka českobudějovické básnířky Kateřiny Bolechové Sádrová hlava jiné Marie přináší čtenářům vhled do zacykleného střetu dvou generací. Podává nelehké a kruté svědectví o někdy zdánlivě nekonečném umírání a o tom, co to pro všechny zúčastněné znamená. Autorka líčí šedou realitu konce necitelně všedním a rutinním jazykem s notnou dávkou sebeironie a cynismu. 

Kateřina Bolechová je často označována jako básnířka navazující na poetiku všedního dne a ve své nejnovější sbírce tento názor opět potvrzuje. Prokazují to hlavně náměty, které staví do ústředních pozic svých básní, ale také jazyk, jímž o daných fenoménech mluví. Jako náměty figurují například panelákové byty, vůně Sava a pracích prášků, zaprášené sklenice nebo sepraná trička, přesto texty nepůsobí banálně. A to především kvůli strohosti stylu a absolutní absenci rytmiky či rýmu.  Autorka glosuje, poukazuje a vyzobává střípky nebo neotřelé postřehy z běžného života, jež následně sestavuje do textových obrazů. Technika skládání zdánlivě nesouvisejících dílků je vůbec pro Bolechovou velice příznačná, neboť se mimo jiné věnuje i tvorbě grafických koláží, kterými tu a tam doprovází své texty, jako je to například i v tomto případě.

Sádrová hlava jiné Marie funguje jako mozaika vztahu mezi postavou/objektem Marie – přestárlého dítěte a básnickým subjektem (básnířkou) – nedobrovolnou ošetřovatelkou. Sbírka je protkána ponurými tóny smutného svědectví stáří. Motivy nemohoucnosti, senility, ale i podivné dětinskosti a trucovitosti, které jsou s vysokým věkem často spojené, vroubí básně a zároveň efektivně kontrastují právě se sepranými tričky a ucpanými záchodovými mísami. Co zde však působí nejvíce bolestně, je upřímnost. Svět tu není vykreslen černobíle a básnířka si v leckterých textech bere na paškál právě samu sebe. Morbidní vtipkování nad „sličnými těly muchomůrek“, která by mohla vyřešit všechny problémy, působí mrazivě a zároveň vykresluje panickou bezvýchodnost situace. Texty Bolechové v některých ohledech působí spíše jako forma zpovědi či doznání se k „proviněním všedního dne“ jakými jsou například lhostejnost či sobectví. Čtyřiapadesátiletá autorka vše deklamuje bez plytkého sentimentu.

Čtěte také: 24 hodin, 130 stran a příliš mnoho ambicí

V knize se nachází kromě textů věnovaných Marii ještě i druhý kratší oddíl s názvem Jiné básně, který je tvořen již nesourodou směsicí autorčiných textů. Smysl této části v kontextu celku sbírky je nejasný. Čtenář může být na začátku zmatený z náhlého střihu, při němž v jednu chvíli dočítá poslední střípek Mariina příběhu a hned nato se ocitá na „nevzrostlé trávě“ uprostřed úplně na první pohled jiného světa. Přesto s jistotou nelze tvrdit, že je to jiný fikční svět než ten, ve kterém se nachází Marie. Byť autorka ve druhé části Marii zcela opouští, nikde není explicitně řečeno, že se ve světě Jiných básní Marie nevyskytuje. Tím, že jsou oba textové soubory umístěny v jedné knize a v obou vystupuje stejný lyrický subjekt (básnířka) lze predikovat, že se skutečně jedná o tentýž fikční svět. To by mohla být první spojnice těchto dvou dílů. Dalším kontextovým pojítkem je všudypřítomná texty prostupující skepse a životní tíseň, kterou bohužel ani Savo neumyje.

Důvodem zařazení Jiných básní by mohla být snaha o vyvolání tenze pomocí kontrastu. Narozdíl od první litanické části totiž působí druhý oddíl hravěji, a to především díky větší námětové rozmanitosti. Jak už bylo řečeno, autorka zde úplně opouští postavu Marie, ale zato podrobuje mikrobásnickým rozborům vánoční atmosféru, letní vedra, předměty pohozené u kontejnerů. Na plátně běžných věcí tak opět vynikají nenásilně kladené hlubší otázky a krátké úvahy týkající se vnitřního světa autorky a jejího přístupu k Bohu, ke společnosti i k sobě samé. Zároveň všechny běžné objekty v podání Bolechové naznačují své vlastní příběhy, které do básní pouze prosvítají a popichují čtenářovu schopnost percepce. Další znaky hravosti nese jazyk, jenž vyznívá u těchto textů barevněji než v první šedé části. Více prostoru zde získávají personifikované věci, pomocí jejichž vnitřních pochodů na sebe Bolechová leccos vyzrazuje a zároveň jazyk podbarvuje i větší dávka metaforičnosti. 

Citlivý obsah v prefabrikované grafice

V rámci strohého stylu jsou pomálu využity básnické prostředky a častá je i absence velkých písmen či interpunkčních znamének. To celému textu dodává značnou dynamičnost a údernost, neboť citelná strohost sdělení podporuje apelativní funkci textu. Některé kratší texty jsou pak opravdu jako z reklamního plakátu. Pozoruhodná je i práce s vulgaritou. Hrubá slova jsou centrována především na finálních verších, nikoli však za účelem šoku. V kontextu autorčiny poetiky lze tyto na první pohled laciné výkřiky vnímat spíše jako gesta závěrečné úlevy. Markantní je i religiózní tón v jazyce, přestože autorka opakovaně tvrdí, že v Boha nevěří a modlit se neumí. V básních přitom  modlitbu pronáší často. Avšak adresátem není Bůh, ale například domácí spotřebiče, kuchyňský kout či samotná Marie, jejíž obraz tu a tam připomene právě onu sádrovou hlavu úplně jiné světice. 

Vedle kontextové nejasnosti, již lze nakonec po delších úvahách obhájit, je asi nejzásadnějším negativem knihy její vizuální stránka. Vyvstává zde otázka, proč místo nevkusného obalu, který by mohl konkurovat lecjakému příspěvku facebookové skupiny Grafický odpad, nezvolil nakladatel některou z koláží Bolechové, tak jako tomu bylo u předešlé knihy Strop nade mnou jednou zmizí, kterou vydalo nakladatelství Měsíc ve dne v roce 2016.

Bolechová není žádný grafoman a její přístup k poezii je všední. Ve svých básních figuruje sama za sebe a realitu popisuje dobře promyšleným leč očividně jednoduchým stylem. Nemá potřebu naparovat se pomocí komplikovaných básnických prostředků. Českobudějovická rodačka ve svých básních ani nerýmuje a ani nerytmizuje. Přesto se jedná o hutné texty, které obstojí i při samostatném čtení mimo celkový kontext díla. Je tedy čistě na čtenáři, zda bude k textům Sádrové hlavy jiné Marie přistupovat jako k jednotlivým fragmentům reality, nebo k jako ucelené výpovědi o ponurém a komplikovaném vztahu dvou žen, z nichž jedna je stárnoucí a ta druhá již přestárlá.

BOLECHOVÁ, Kateřina: Sádrová hlava jiné Marie, Praha: Nakladatelství Petr Štengl 2020, 46 s.