Za stěnou rodinného domu čeká jen deprese

22. února 2021

V minimalistickém příběhu tří generací žen zachycuje spisovatelka Caroline Ringskog Ferrrada-Noli, jak těžké může být vymanit se z determinace vlastní rodinnou situací, a především svým dětstvím. Román Za skleněnou stěnou vydaný na sklonku roku 2020 v nakladatelství Argo je psaný značně strohým jazykem, a právě díky tomu tne do živého. 

Tři oddělené úseky knihy o třech ženách spojuje linie problematických vztahů s rodinou a pasivita hlavních hrdinek, které oscilují mezi těžkou depresí a nenaplněnou touhou po lásce. Gully v pouhých čtyřiatřiceti letech ovdoví a není si vlastně jistá, jestli vůbec chtěla děti, natož čtyři, o které se musí zvládnout sama postarat. Nejhůř to odnáší nejmladší Marianne, jíž zůstane jen mlžná vzpomínka na otce a celoživotní pocit, že pro vlastní matku není dost dobrá. Příběh Marianne, nejdelší ze tří oddílů knihy, se v šedesátých letech proplétá skrze studia, seznámení s mladými levičáky na univerzitě a vztah s Kajem. Sice ho zrovna bezhlavě nemiluje, ale žije v přesvědčení, že být s mužem je prostě lepší než být sama. A tak s ním zůstává navzdory stupňovanému násilí psychickému i fyzickému a propadá se do hlubší a hlubší deprese, bezútěšnosti a postupně i letargické rezignace. Její dcera Annika, ztělesňující poslední generaci, se v rámci problémů ve vztahu zamýšlí nad minulostí a postupně rozkrývá původ svých úzkostí, které neplynou ani tak od partnera, jak by se jí napřed mohlo zdát, ale spíš z rodinných zážitků. Z pozice dospělého přehodnocuje své vzpomínky a obrací se k otázce determinace člověka jeho dětstvím, hlavně vlastní matkou.   

Autorka Caroline Ringskog Ferrada-Noli v knize ohledává vztah matky a dítěte, a to velmi důkladně z obou perspektiv. Naznačuje nejen to, jak může nedostatečný mateřský cit ovlivnit všechny budoucí vztahy dcery v dospělosti, ale soustředí se také na psychologii dítěte, které se marně snaží alespoň o náznak pochvaly od vlastních rodičů – a které si tak nevědomky obhajuje všechny přešlapy, jichž se matka a otec dopouští, i když to dělají vědomě. Pro obě matky, Gully i Marianne, je důležité základní materiální zabezpečení dítěte, ale vlastnímu nezájmu o dceru a absenci citu už nevěnují pozornost. Dokonce ani Marianne, která si nese zážitek utrpení z dětství, ho není schopná v rámci vlastního mateřství reflektovat, a dokonce ani v dospělosti přehodnotit neustálou snahu o uznání od své matky.

S mrazivou přesvědčivostí se spisovatelce daří zpodobnit pocity zoufalství a úzkosti, jež s sebou může přinést vyrůstání v problematické rodině, od nedostatku pozornosti, nadávek či ponižování v dětství přes pokřivené nastavení hodnot a představ o vztazích až po absurdně trvající marnou snahu zavděčit se rodičům i v dospělosti. 

Stručně a tíživě

Psychologickým výpadům a tíživému tématu navíc dávají vyniknout i struktura a styl románu. Autorka příběh rozčlenila do oddílů jednotlivých generací, které se dělí na úseky někdy dlouhé jen pár odstavců a někdy několik souvislých stran. Kompozicí mohou připomínat poetickou sbírku, jazykově se už ovšem básním nepodobají. Román je z velké části tvořený popisem zabaleným do stručných vět a téměř až banálního jazyka, což umožňuje o to výrazněji podtrhnout příběh. Skoro jako by čtenář nahlížel do nemocničních zápisů o pacientech s psychickými obtížemi, do strohých shrnutí okolností i projevů nemoci, a četl si jejich příběhy z bezpečného odstupu – jenže čím déle čtenář čte, tím víc se odstup zmenšuje, až se nakonec přistihne, že jejich bolesti prožívá spolu s nimi. 

V rámci tematizace problémového vztahu s rodiči i domácího násilí se v českém prostředí nabízí srovnání s knihou Vrány Petry Dvořákové, která byla rovněž publikována v loňském roce. Stylem se od sebe obě knihy liší – zatímco v kratších Vránách proplétají rodinné pasáže poetické obrazy reálných vran za oknem, švédský román je strohým psychologickým pozorováním vzájemného vlivu několika generací. Přesto by bylo možné v tematickém ohledu vnímat knihu Za skleněnou stěnou jako případnou cestu, kterou pokračovat po dočtení Vran. V širších souvislostech a více do hloubky totiž ukazuje zkušenost a následky nefunkčního vztahu matky a dcery.

Čtěte také: Korejky se rodí jako zklamání

Zdá se být velmi případné, že kniha věnující se prožitku mateřství a domácího násilí prošla kromě autora grafické úpravy pod rukama výlučně ženského týmu od autorky přes překlad a redakci až po ilustraci na obálce. Caroline Ringskog Ferrada-Noli předkládá čtenáři především románový příběh, ale zároveň umně a citlivě otevírá i z psychologického hlediska otázku násilí, jež může být součástí života ženy – ať už se jedná o uvažování týrané, krutost vůči dítěti, nefunkční vztahy s muži, nebo o nutnou a bolestivou revizi představ o vlastní matce a její lásce. Ohledává různé podoby úzkosti, deprese, zoufalství i odevzdanosti a zároveň zachycuje drobné okamžiky vztahů a osobního prožitku ženy ve vztahu k jiným, ale i (a to zejména) k sobě samé.

RINGSKOG FERRADA-NOLI, Caroline: Za skleněnou stěnou. Přel. Jana Holá. Praha: Argo, 2020. 379 s.