Cirk-UFF – to je jinej cirkus, vole

9. říjen 2020

Jako mnoho kulturních akcí, i trutnovský Cirk-UFF byl nucen se přesunout z června na podzim. Letos navíc slavil jubilejní desátý ročník jak festival, tak jeho základna  –  centrum UFFO. Mezi 23. a 27. zářím přijeli cirkusáci z Česka i ze světa a odžonglovali, odskákali a odtančili šestadvacet představení za podpory publika z celé republiky. Za dobu své existence se festival stal známým v tuzemsku i ve světě.

Cestou z autobusového nádraží vyslechnu rozhovor dvou mladíků, snad studentů místní střední školy: 

První kluk: Ty tam nejdeš?

Druhý: Nemám rád cirkus, kámo.

První: Tohle není cirkus. To je jinej cirkus, vole. Nemaj tam zvířata, chápeš? Jak tam hodně skáčou a tak, vole.

Druhý: Kámo, tak to možná zajdu.  

Jisté je, že festivalu, především jeho řediteli Liboru Kasíkovi, se podařilo za dekádu své existence přiblížit nový cirkus alespoň části trutnovských diváků.

Cirk-UFF by nevznikl bez trutnovského společenského centra UFFO. To rozhodně není obyčejným maloměstským kulturákem. Trutnovští se v půli nultých let rozhodli, že potřebují nové divadlo, a po architektonické soutěži tak s podporou EU vznikl moderní variabilní prostor, kde je možné pořádat různorodé koncerty (hrají tu filharmonie i Kryštof), činohru v kukátkovém divadle, a dokonce přetvořit sál do ideální novocirkusové scény. Vedle toho nabízí kavárnu, galerii a několik divadelních zkušeben. Celou prosklenou stavbu střeží dílo Smečka sochaře Michala Gabriela. Mohlo by se zdát, že je to až příliš mnoho superlativů. Ale podobná stavba, navíc umístěná přímo uprostřed malého podhorského města, u nás nemá obdoby.

SVAŘÁK, COLA, POLITIKA

Teploměr v pátek hlásí 10 °C, klasickou atmosféru letního festivalu letos nahradil rychlý nástup studeného, deštivého podzimu. Věrných diváků v bundách a čepicích sice není tolik jako v letních měsících, přesto z půlky zaplňují přistavené šapitó i prostor kolem venkovního pódia. Herci a herečky si sami vytváří mlhové efekty vlastním dechem a je vidět, že mnohé kostýmy byly původně koncipovány pro letní pouliční produkci. Zachráncem ledového večera se stává stánek se svařeným vínem. Atmosféra téměř vánoční. Z nebe naštěstí padají zatím pouze akrobati. 

Velký akcent dává festival na zpřístupnění nového cirkusu široké domácí divácké základně. I proto jsou dvě třetiny programu přístupné zdarma, letos včetně velkých show souboru La Putyka, který je součástí Cirk-UFFu od jeho počátku v roce 2011. Na jeho představeních Kaleidoskop a Dynamo je dva večery po sobě plno. 

Každoročně se podaří do Trutnova dostat i prvotřídní cirkusové soubory z Kanady, Austrálie či Francie. Tentokrát i přes cestovní obtíže přijel marocko-francouzský soubor Groupe Acrobatique de Tanger s inscenací FIQ! – Probuďte se!. Diváci byli během představení (protože tento jevištní kus dalece překonává označení show) konfrontováni s otázkami a názory současného globalizovaného světa: Jak sdílet bohatství? Mají mít ženy právo na potrat zdarma? Jak je možné, že šestadvacet nejbohatších lidí vlastní jednu polovinu světového majetku? Tyto věty psali performeři a performerky arabsky přímo před zraky diváků. V druhé půli zařadili i formát živé debaty a dále scénicky rozvíjeli především motiv utiskování (tanečníkům byl zmenšován prostor až k neúnosné mezi). Současně pokládali také otázky čistě osobní, existenční: Kdo jsem já? Co zvládne lidské tělo? 

Odpovědí na poslední otázku byla precizní a zároveň hravá skupinová pozemní akrobacie. Soubor předváděl salta, přemety a v plynulém rytmu napojoval skoky do výšky, prvky urban choreo i football dance. Barevnými kostýmy a scénografickými prvky (vzorovaný koberec byl postupně odkrýván zpod baletizolu) soubor jasně upozorňoval na svůj exotický původ. K současnému globalizovanému a konzumnímu světu zase odkazovala multimédia pojatá v instagramové grafice a bedny od Coca-Coly využité jako stavební i akrobatický materiál. Divák ve výsledku odchází ohromen uměním performerů a zároveň znepokojen kvantem vyřčených problémů.

čtěte také: Pocta divadlům, která lidem načechrávají mozkovny

KDO INTERAGUJE, VYHRAJE

Hlavní náplní pěti zářijových dnů bylo dvanáct souborů z české novocirkusové scény. Festival totiž organizátoři otevírají široké skupině účinkujících, což se odráží na různorodé žánrové, ale i na kvalitativní úrovni. Vedle soudržných jevištních tvarů a více či méně podařených experimentů tak bohužel divák narazí i na podbízivé, komerčním ziskem motivované cirkusové a divadelní klišé. To nabírá podobu v kýčovitých pásmech à la cirkus pro děti či fireshow pro dospělé. 

Značná část souborů zapracovává do představení interakce s publikem, bohužel u některých je využita jen jako přechod do další části nebo jako časová výplň. Hlavní účel je zde samozřejmě pobavit, na kvalitu využitých prostředků nehledě – vybraný divák je zesměšněn či vyzván k naprosto neopodstatněné činnosti na scéně. Anebo herci zkrátka jen chodí mezi diváky, aby s nimi navázali kontakt, celek to však nikam neposouvá a působí to dojmem: „Teď jsme nevěděli co, tak je tam interakce.“ 

Součástmi programu jsou i inscenace, kde se s interakcemi nakládá dramaturgicky uvědoměle. Vybraný divák či divačka má možnost (alespoň zdánlivou) ovlivnit, posouvat či spoluutvářet děj. To se děje například v Bratřím speciálu u dvojice groteskních žonglérů Bratři v tricku, kteří kromě manipulace s prakticky jakýmikoliv předměty denní potřeby (záchodové prkénko, štětce, lyžařské hůlky) zvládají kreativně reagovat na podněty z publika. Jimi zapojení dobrovolníci (hlavně děti) působí jako přirození jevištní aktéři.

Podobně pracuje soubor FysioART. V inscenaci Hnízdo na nitkách, založené na závěsné akrobacii, dětští diváci vícekrát vstupují na jeviště jako partneři hlavní postavy ptáčete a procházejí spolu s ním postupně příběhem. Jinou cestu volí dvojice Koťátko zkázy, která ve své absurdní pouliční show 101 věcí, co jste chtěli udělat, ale báli jste se nechává účastníky prožít svůj vlastní strach (například z veřejného zpěvu či tance). Divák se tak stává na malý moment středobodem celé show, přičemž performeři nestaví svůj um proti jeho nešikovnosti, ale zesměšňují sami sebe ještě větší měrou.

Festival představuje českou novocirkusovou scénu bez předsudků se všemi jejími artistickými vrcholy i kýčovitými přešlapy. Nabízí tak souborům i divákům tolik potřebnou konfrontaci a zároveň se varuje elitářské nálepky. Každý rok se tak diváci v Trutnově setkávají s novými impulzy, město ožívá a na pár dní se stává více než „východní bránou Krkonoš“. Díky prostoru UFFO znají jeho jméno cirkusové soubory po celém světě. Na deset let existence festivalu je to rozhodně úctyhodný výsledek. Nezbývá než si přát, aby příští rok nebylo nutné žonglovat s termíny a aby na jedenáctém ročníku Cirk-UFFu vystřídaly svařák sluneční brýle. 

Autorem fotografií: Miloš Šálek, Cirk-UFF