Táborská Transforma: festival ušitý na míru pražskému diváku
5. SRPNA 2020
Letos se již po páté na konci června konal festival Transforma v Táboře. K jeho návštěvě mě zlákala hudební dramaturgie přinášející nová jména domácí alternativy. Kromě ní jsem si užil domáckou atmosféru celé akce odehrávající se v příjemném prostředí bývalého mlýna. Na rozdíl od velkých hudebních festivalů jsem ocenil nekomerční záměr.
V pátek dopoledne odcházím na poslední zkoušku tohohle semestru. Hned po jejím zdárném složení jedu na Malovanku, kde mám sraz s řidičem spolujízdy. V tramvaji potkávám dva kluky, o kterých vím, že mají stejnou cestu – martensky, beanie a oblečení v černém. Později spolu prohodíme pár slov. Říkají mi, že jsou na Erasmu v Brně na FaVU. O Transformě se dozvěděli od spolužáků, se kterými se mají v Táboře setkat. Nasedáme do auta a po Strakonické se pomalu šineme dál na jih.
Za dvě hodiny přijíždíme do centra města a s krosnami se vydáváme podél břehu Lužnice ke kulturnímu centru CESTA, kde se festival z velké části odehrává. Jedná se o objekt bývalého mlýna nacházejícího se v táborském podhradí, který na počátku 90. let koupila skupina amerických emigrantů. Scházíme dolů po ostrých schodech a z výšky vidíme všude postávat skupinky mladých lidí, kteří pokuřují a popíjí pivo. Nízkými dveřmi vcházíme do objektu a před námi se rozprostírá dlouhá zahrada. Na ní je připraveno několik stánků s občerstvením. V přilehlé garáži je slyšet pomalý house a lze zahlédnout pár vlnících se lidí. O několik hodin později se do místnosti o třiceti metrech čtverečních nasouká několik desítek tanečníků a tanečnic. V zadní části zahrady je na zemi rozloženo několik koberců a nad nimi visí natažené plachty chránící návštěvníky před ostrým sluncem.
Brzy potkávám první kamarády a dávám si batoh do jejich stanu. Spaní mám domluvené u kamaráda na chatě nacházející se devět kilometrů od Tábora. V průběhu večera se ukáže, že plánovaný přesun po půlnoci vlakem byl opravdu pošetilý nápad.
Kupuji si pivo a jdu nahoru do stodoly, kde hraje letošní dream-popový objev, jihočeské uskupení Fotbal. V prosinci jim vyšlo EP Moon Landing Revival na oceňovaném labelu Stoned To Death. Do modře blikajících výbojek zní dlouhé kytarové plochy s tepající basou. Melodické, atmosférické pasáže se občas přelijí do noisových poloh zkreslené kytary. O pár hodin později na stejném místě hraje duo Black Tar Jesus, které letos na jaře představilo své nové album. Obě kapely spojuje meditativnost a psychedeličnost kytarového projevu. Frontman Tomáš Kopáček přepíná mezi písněmi stojícími na kytarových vyhrávkách a rychlými akordovkami. Do toho z povzdálí vstupuje jeho sténající hlas.
Program má trochu skluz. Vydávám se zpátky do centra, kde na mě v místní čtyřce U Zlatého lva čeká trojice kamarádů. Atmosféra na náměstí se diametrálně odlišuje od festivalové v podhradí: páteční maloměsto ožívá, lidé vysedávají v místních restauracích a na rynku je pořádána veřejná lekce tanga. Poslední sluneční paprsky mizí za střechami gotických domů a my se spouštíme zpět k mlýnu. Festival je i po postupných vlnách uvolnění několik dní dopředu vyprodaný a kluci nemají lístky. Vymýšlíme, jak je dostat do areálu, kolem kterého hlídkují vyhazovači. Než jít do kontaktu a předstírat, že jsou francouzská kapela s místem na guest listu, se navzájem vyzdvihují a přelézají přes plot.
Na zahradě panuje jiná nálada, než když jsem odcházel: lidi jsou uvolněnější, hoří táborák a hudba hraje víc nahlas. Rovnou vcházíme do vyklizených sklepních prostor, kde hrají pražští Lightning Glove. Zpěvák Jan Bělíček křičí do surových beatů, ve kterých lze občas zaslechnout prvky dabu nebo grimeu. Před šesti lety si vydobyli uznání díky desce Radical Zoo (Nothing) a nyní jsou stálicí české experimentální elektronické scény. Z melancholické nálady nás vytrhávají taneční rytmy ozývající se z přilehlé garáže. Soukáme se mezi vlnícími se lidmi až k pultu, kde se už necháváme odnášet repetitivním zvukem afrických bubnů. Během noci si střídavě chodíme odpočinout k ohni, kde se neustále zdržuje několik klábosících lidí. Hřebem večera je b2b set tří DJs, z nichž poznávám jen Xynnh. Party trvá do nočních hodin, kdy je ukončena nekompromisním vypnutím beden. My se ještě na chvíli přesouváme k dohořívajícímu ohni a se svítáním odcházíme spát do přilehlého parku.
Probouzím se před polednem i kvůli pálícímu slunci, které rozehnalo poslední zbytky stínu. S kocovinou šplhám na oběd do města, kde potkávám další kamarády. Koupíme si zmrzlinu a míříme k rybníku Jordán se vykoupat. Na travnaté pláži si dáváme klasický festivalový proviant – pivo a smažený sýr v housce. Vracíme se zpět na představení brněnského spolku D’epog. Performance vybočuje mimo jakákoliv žánrová omezení a pro člověka, který naspal jen pár hodin spánku, je těžké se uvolnit a nechat se konfrontovat s herci. Odcházíme raději do zahrady, kde po celé dopoledne hraje ambientní hudba. Na skromném pódiu se střídají dvě důležitá jména pražské modulátorové scény – David Herzig a Oliver Torr. Uleháme na koberce a pod korunami stromů upadáme do polospánku.
Po chvíli vstanu na hardcore-punkový projekt Kurvy Češi. Živelné kytary doplňuje nespoutaný projev zpěváka, kterému nikdo neřekne jinak než Chasník. V podvečer se půda znovu zaplní, protože na řadě je „sockaraper“ Násilník. Ten ze začátku zpívá o temném světě drogové závislosti a vlastní zkušenosti podávané dikcí nepoučitelného floutka. Po pár písničkách oznamuje, že končí s trapem a pozve na pódium svého kytaristu. Nové songy zní jako stadionový rock postavený na riffech The Clash, to vše posazené do trapových beatů. Raději odcházím ven. Chuť si nechávám napravit o několik hodin později. Na podiu je za značného jásotu přivítán loňský slovenský objev Edův syn, který přijel spolu s Fvck_Kvlt. Edova poetika je založená na popisu depresí, bezcílných jízdách autem a konzumaci drog. Nízko posazený hlas se nechává inspirovat současnými trapovými odnožemi mumblu a emo-rapu.
Předzvěst o příjemné atmosféře v podhradí jihočeského města se potvrdila. Transforma se zdá být ideálním startem letních prázdnin i na příští rok. Těsně před koncem koncertu, kdy se do tříštících se beatů vlní většina sálu, beru krosnu a vydávám se na poslední vlak směr Praha. Zítra ráno už musím být na opačné straně Čech.
Zdroj fotografií: Transforma 2020
