Řekni, kde ty texty jsou

O tradičním českém řemeslu přetextovávání populárních písní

4. června 2020

S populární hudbou je spojená celá řada řemesel – od zvukařů po aranžéry. Významné místo mezi nimi zaujímá textařina, která u nás ale vždy měla kolísavou úroveň. Dříve patřilo mezi její nejzásadnější úkoly především přetextovávání zahraničních hitů. Tak vznikaly překlady, parafráze, parodie, ale i zcela nové básnické výtvory reagující více či méně vynalézavě i na kulturněpolitickou situaci u nás. 

Protože Američané (a od 60. let i Britové) určovali směr populární hudby i za železnou oponou, řada hitů z těchto zemí se záhy objevila i u nás. Přejímání anglofonních písní ale nebylo tak jednoduché. Sice si čeští producenti a textaři vůbec nedělali starost s autorskými právy, ve výsledku to ale mimo jiné znamenalo, že většinou neměli k dispozici provozovací materiály písní, a tak jejich hudební i textovou linku odposlouchávali z nahrávek. Písně potom „rekonstruovali“, což kromě opětovné orchestrace většinou znamenalo také nové české otextování.

Pátá, motýlek a křídla

Abyste z anglické písně udělali český hit, nemusíte rozumět originálu. Anebo mu rozumět můžete, ale přijde vám, že dokážete na danou melodii vymyslet lepší a nápaditější slova. Mezi českými covery zabírají opravdu velké procento písně otextované zcela nezávisle na originálu. Tak se z hitu Dusty Springfield I Only Want to Be with You tematizujícího teenagerské milostné vzplanutí stalo české Chytila jsem na pasece motýlka. Český text sice obsahuje erotický motiv („Pomalu se od něj [motýlka] líbat naučím…“), ale z milostné balady je najednou jakási absurdní parodie.

„Co si počít mám?“ zpívá brněnská zpěvačka Helena Blehárová a člověk má pocit, že stejnou otázkou se musel trápit i textař.

Některé české covery dobře ilustrují rozdíly mezi mentalitami: pokud píseň Petuly Clark I Know a Place oslavuje noční klubový život v Liverpoolu s důrazem na dobovou módu a s aluzemi na Beatles („It’s a swinging place / a cellar full of noise“), pak česká verze v podání Heleny Blehárové akcentuje docela jiné hodnoty: „Před vchodem nikdo nevybírá [...] / Znám jeden kout, kde se neplatí vstup [...] / a hudba zdarma vyhrává“. Podobný případ představuje hit Downtown nazpívaný toutéž britskou zpěvačkou. Oslava nočního života v pulzujícím centru města plném neomezených možností („Downtown / everything’s waiting for you“) se v cover verzi Heleny Vondráčkové Pátá překóduje na euforii středoškolačky z konce vyučování v kulisách maloměstské idyly („Novák leze po jabloni / a je náhle svěží / bláznivej den.“). Snad nebyla v socialistickém systému chvála nočního hýření zrovna v kurzu, nové české texty čerpající ze sociokulturní reality tehdejší doby ubíraly písním na jejich kvalitách.

I mezi těmito písněmi ale můžeme narazit na velmi zdařilé případy. Asi nejznámější a nejpovedenější český text anglické písně založený na významových posunech je Borovcova verze hitu Roberty Flack Killing Me Softly with His Song. Sugestivní originál líčí bolestivé, až patologické pocity zpěvačky, když kdosi svou písní obnažuje citlivá místa jejího života. Troufnu si říct, že český text je snad ještě sugestivnější. Helena Vondráčková zpívá pomocí neotřelých metafor („Dvě malá křídla tu nejsou [...] Jen lékař napsal krátkou / svou zprávu úřední /o někom zmínka první/ zmínka poslední.“) o zkušenosti potratu. Za poslech stojí celá píseň i klip s tancující holčičkou. Potrat byl poměrně častá a diskutovaná zkušenost žen v socialistickém režimu – rozhodně více než v USA, kde stál mnohem déle mimo zákon. Nekonečná a podivně drásavá melodie písně dobře koresponduje jak s originálním, tak s českým textem. 

Silné emocionální sdělení a tabuizované téma najdeme v českém coveru písně Killing Me Softly with His Song.

Ztraceno v překladu

Specifickou kategorii dějin českého textařství tvoří převzaté písně s textem, který je viditelně výsledkem chyby či nedorozumění při překladu. Tyto posuny mohou být způsobeny i tím, že čeští autoři ve svých převodech vycházeli pouze z titulu písní. Tak například country hit Tanyi Tucker Delta Dawn popisuje příběh ženy s přezdívkou Delta dawn, trpící obsesivní psychickou poruchou. Český textař si vzal z originálu pouze ono „dawn“ a vyšlo z toho „Svítání / slunce žízeň zahání / rosou průzračnou...“. Líčení ranních nálad se táhne téměř čtyři minuty a snoubí se s vyprázdněnými obecnými moudry.

S dalším, podobně komickým nepochopením slov písně se setkáme v případě písně Australanky Helen Reddy I Am Woman. Emancipační poselství originálu („I am woman, hear me roar / in numbers too big to ignore…“) udělalo ve Státech z hitu hymnu druhé vlny feminismu. Český textař se namáhal zřejmě pouze s překladem titulu: „Já jsem ženská bláhová, / jak já se žádný nechová [...] / Bůhví čím jsem taková / hloupá ženská blahová [...] / Jsem tvůj hřích / já jsem tvé zázemí / já jsem ženská.“ Do očí bijící významový posun je zde z těch nejtrapnějších a dnešní posluchač žasne nad tím, jak k něčemu takovému mohlo dojít. Inu, hlavně to nějak otextovat, ať máme mezinárodní hit i u nás.

Kde jsi, Jesse?

…a co takhle vzít anglický název a nahradit ho českými slovy tak, aby to znělo co nejpodobněji? Do nejdůslednější podoby je tento experiment doveden v raném českém coveru swingové písně Ain’t She Sweet – Anči, sviť. Fonetická podobnost anglického originálu a české varianty je textařem Rudolfem Juristem zachována po celou dobu písně, což si jistě zasluhuje obdiv. Píseň byla později přetextována pro účely normalizační estrády a z původního překladu a vypointovaného vtipu zbylo pouze: „Anči, sviť“. Podobně anekdotický charakter má Gottova cover verze hitu Eltona Johna I’m Still Standing, v češtině Mám styl Čendy – vtip se ale vytěžit moc nepodařilo, a píseň tak balancuje na hranici vkusu a uslintanosti, obzvláště pokud známe kontext geneze originálu.

Fonetická podobnost může být ale i dobrým impulsem pro kvalitní text. Jiřině Fikejzové se to povedlo hned dvakrát. Francouzský popchanson Je suis malade převedla pro Marii Rottrovou zdařile jako To mám tak ráda a u tklivé balady americké písničkářky Janis Ian Jesse se chopila šance a napsala stejně sugestivní text s foneticky podobným titulem Kde jsi. Zvuková hříčka byla vkusně zachována a vytěžena na maximum.

České cover verze se často setkaly s úspěchem i díky kvalitním interpretacím.

Možnosti kongeniality

Má-li být cover v jiném jazyce zároveň překladem, měl by se textař držet specifik překladu poezie a předat jak významovou (ideovou) stránku originálu, tak v rámci možností jazyka překladu i jeho rytmus a melodii. I to se našim textařům občas povedlo. Dvě písně jsou toho důkazem a v případě jedné z nich dokonce cover verze popularitou předčila originál.

Na jediném LP v první kariéře Marty Kubišové zaujme podivně temnou, až hororovou atmosférou píseň Mamá. Píseň v originálním podání pop ikony Cher i v české verzi líčí pocit zklamání a rezignace v životě ženy, pro niž je jedinou konstantou matka. Textaři Eduardu Krečmarovi se podařilo tyto pocity vykreslit ještě tíživěji, a tak zde varianta v emocionálním podání Marty Kubišové zarezonovala silněji než Cher v Americe.

Ještě přesnější zachycení ideje i atmosféry originálu se podařilo Jiřině Fikejzově v Seegerově protiválečné baladě Where Have All the Flowers Gone. Snad i proto, že autor originálu byl komunistou a text zcela odpovídal levicovým myšlenkám, vycítila textařka možnost co nejvěrněji převést slova vynikající americké písně, a tím ji i u nás proslavit. Řekni, kde ty kytky jsou nahrála v dosud nepřekonané verzi Judita Čeřovská a slova této písně zná snad každý Čech. 

Přetextovávání anglických písní bylo příznakem své doby – šlo v podstatě o médium, jak do uzavřeného československého systému dostat čerstvou populární hudbu ze západu. To, že byly české texty těchto coverů často nekvalitní a odbyté, nás může překvapit (chtěli přece, aby si píseň i v češtině zachovala své kvality!), ale zároveň to tolik překvapivé být nemusí (chtěli to co nejdřív, za vynaložení minimálních prostředků a dělali to – de iure – ilegálně). Ale vcelku se, myslím, není za co stydět. Textařina byla řemeslo, které mělo z hlediska popularity zlaté dno, a oproti dnešku z textů 60. a 70. let častěji vysvítá erudice a básnické střevo jejich autorů: i když i jim občas uklouzl nějaký ten motýlek nebo bláhová ženská.