MAGNESIA BLOG ROKU: Knihomam Tolasz, Pacholek Nagyová, Ficencová a Zrzi brněnští poldové

„Zpoplatňovat práci někoho jiného by bylo jako zpoplatňovat fotky, na kterých žvýkám“

17. dubna 2020

Vyhlášení letošních cen Magnesia Litera se odsunulo na podzim, ale Klacek se přesto ptal. Každý pátek zveřejňujeme krátké rozhovory s nominovanými. Letošní blogy otevírají mnoho světů, do kterých běžně člověk nenahlédne. Autoři jednotlivých stránek se nebojí svými texty otvírat tabuizovaná nebo málo diskutovaná témata, která by neměla zůstat přehlížená, a zpracovávají jedna s nadhledem, druhá věcně. A pak je tu Městská policie Brno. 

Proč jste začal psát svůj blog?
Po nehodě na motorce, při které jsem přišel o nohu, mi kamarádka donesla do nemocnice bloček s jednorožcem na obalu. Abych si psal věci, co se mi stanou. Prý to pomáhá. Nejprve jsem ho uklidil do šuplíku, ale pak jsem si z hecu začal psát nějaké vtipné nebo absurdní situace, kterých se v nemocnici stává až neuvěřitelně moc. Takhle jsem fungoval zhruba ještě měsíc po nehodě, v papírové formě. Pak jsem ale zveřejnil svůj první den z deníčku online a blog byl na světě. Od té doby zveřejňuji den po dni s větším nebo menším (spíš větším) zpožděním za realitou.

Co si vybavíte, když se řekne blog?
Online, veřejně přístupný deník.

Je srovnatelná pozice blogera s youtuberem?
Ne. Blog může psát i introvertně založená osoba. Je jednodušší datlovat slova pomocí klávesnice a mít možnost zpětné kontroly a editace, než je chrlit do kamery, vypadat u toho sympaticky, uvolněně a srozumitelně.

Kdo je váš cílový čtenář?
Podle Google Analytics je to česká žena 30+. Jinak své texty nemířím na nikoho konkrétního. Některé dny jsou sprosté, jiné smutné a některé snad i vtipné.

Uvažoval jste někdy nad zpoplatněním svých příspěvků?
To fakt ne. Ale je pravda, že než zveřejním článek, nechávám ho na webu chvilku uzamčenej (probíhající kontrola rodinou atp.) a občas mi někdo napíše, kolik mi má poslat peněz, abych mu dal heslo. Zatím jsem ho nikomu nedal. Jen tak mimochodem, to heslo bylo dlouhou dobu heslo123. 

Co je podle vás největší nevýhoda online světa?
Že každej uživatel v online světě, nejčastěji s falešnou nebo skrytou identitou, může komentovat, tvořit, prezentovat „svou“ pravdu tak, jak se mu zlíbí, a tím může ve výsledku těžce ublížit nebo poškodit.

Proč jste začala psát svůj blog?
Blog jsem začala psát proto, aby se ostatním (nejen) ženám a dívkám na spektru nedělo to samé, co se stalo mně: že jsem dorostla do dospělosti a o autismu jsem nevěděla vůbec nic a připadalo mi, že se mě netýká. Když jsem dostala po dvacítce diagnózu, říkala jsem si, jak by mi bylo lépe, kdybych některým věcem rozuměla v pubertě, možná i v dětství, v partnerství, obecně. Na českém internetu nebyly téměř vůbec žádné informace o autismu přímo od dospělých autistů a stále je jich poskrovnu, dává se přednost spíše pohledům odborníků, případně rodičů. A u žen může autismus vypadat často jinak než u mužů, je přehlíženější, na první pohled „nenápadnější“, holky často proklouznou takzvaným „diagnostickým sítem“. Začala jsem vlastně tím, že jsem překládala články z angličtiny, někdy i z němčiny, protože mně samotné tyto články velmi pomohly; až časem jsem začala psát své vlastní.

Co si vybavíte, když se řekne blog?
Blog je pro mě platforma, skrze kterou je velmi jednoduché komunikovat s širším publikem. Je na ní kouzelné, že je snadno použitelná téměř pro každého. Je to prostor, který můžu využít mnoha způsoby: k informování ostatních, snad i k nějakému tomu uměleckému vyjádření, k nesmyslnému tlachání a konečně snad i jako zpovědnici, když se chci svěřit s tím, co se mi děje – ale zároveň se jen nemáchat v „sebelítosti“ nebo se chválit, ale svým psaním ukázat někomu, kdo to má podobně, že v tom není sám. A všechno můžu hned, z domova, pod peřinou.

Je srovnatelná pozice blogera s youtuberem?
Asi mě nikdy nenapadlo přemýšlet o youtuberech a blogerech. Ani nevím, jestli sama sebe nahlížím jako „blogerku“, spíše jsem takový „eklektik“, sbírám informace z různých zdrojů, kombinuju je a propojuju a sem tam přihodím i něco nového, svého… Takže se mi těžko soudí něco, o čem toho vlastně tolik nevím.

Kdo je váš cílový čtenář?
Můj finální cílový čtenář je vlastně každý člověk. V první řadě to ale jsou určitě ženy, dívky, holky, které se cítí být tak trochu jiné – a přemýšlí nad tím proč. Nejvíc mě těší, když se najde žena, která mě čte, a tím myslím doopravdy najde v mých článcích. Protože i to se stává, což je přesně důvod, proč píšu. Ale pak v druhé řadě cílím opravdu na všechny, autismu je v populaci spoustu, vlastně ani nevíme, kolik existuje doopravdy autistů, máme k dispozici pouze odhady. A každý z nás pravděpodobně nějakého zná. A čím více víme, tím snadnější je pro nás věcem rozumět a mít je rádi. 

Uvažovala jste někdy nad zpoplatněním svých příspěvků?
Nikdy jsem nechtěla své příspěvky zpoplatnit. Nenapadá mě jediný důvod proč. Chci, aby mé psaní bylo přístupné pro všechny, třeba i pro lidi z různých ekonomických skupin nebo pro mládež, protože přece jenom autismus se může dotýkat života každého z nás. Zpoplatnění příspěvků by snadnou přístupnost mohlo komplikovat.

Co je podle vás největší nevýhoda online světa?
Největší nevýhoda online světa je, že na sebe na internetu nevidíme a nevíme, jak přesně kdo co myslel, když něco psal. Což teda nevíme ani v reálném světě, jestli člověk říká přesně to, co myslí – ale přece jenom to dokážeme nějak trochu odhadnout. Online mi píše hrozná spousta lidí, která nevidí, že dostávám hroznou spoustu zpráv, a někdy je může i naštvat, že neodepisuji. Je pro mě možná paradoxně složitější toto komunikovat online, i když internet by měl mezilidskou komunikaci zlehčovat.

Odpovídá správce facebookového profilu Marek Picha.

Proč jste začal psát svůj blog?
Protože jsem chtěl dokumentovat a zvýraznit legrační či duchaplné svodky Městské policie Brno. Když už si dali tu práci, aby do obvykle strohého a nezáživného jazyka policejních zpráv propašovali verbální ornamenty i barvité detaily, byla by škoda, kdyby to zůstalo jen objektem denní spotřeby. 

Co si vybavíte, když se řekne blog?
Tematicky či autorsky sevřený soubor textů publikovaných na internetu. 

Je srovnatelná pozice blogera s youtuberem?
Naprosto. Youtuber je bloger, který raději mluví než píše. 

Kdo je váš cílový čtenář?
Já. 

Uvažoval jste někdy nad zpoplatněním svých příspěvků?
Ne, nikdy, v případě Městské poezie Brno tahle otázka nedává kloudný smysl. Vedle toho, že to má být veřejná služba lidstvu, trocha té veselé světliny do temnoty bytí, bla bla bla, hrají proti tomu i dvě prozaičtější okolnosti. Zaprvé, pořád platí, že autorem svodek je Městská policie Brno, takže zpoplatňovat něco, co takto těsně parazituje na jejich práci, by bylo nefér, a možná dokonce i nelegální. Zadruhé, to parazitování je tak snadné, že zpoplatňovat to by bylo jako zpoplatňovat fotky, na kterých žvýkám. 

Co je podle vás největší nevýhoda online světa?
Že si tam každý najde kamaráda.

Proč jste začala psát svůj blog?
Baví mě psaní a od malička píšu povídky do šuplíku. A protože v tom nejsem sama, rozhodla jsem se šuplíkovou literaturu nabídnout čtenářům ke zhodnocení. Funguje to skvěle, čtenáři jsou upřímní, neberou si servítky.

Co si vybavíte, když se řekne blog?
Online platformu, na které může každý vyjádřit svůj názor na cokoliv. A je jen na čtenářích, jestli je to bude zajímat.

Je srovnatelná pozice blogera s youtuberem?
Asi ne. Řekla bych, že úspěšní youtubeři to mají hodně těžké a trvá jim spoustu hodin, než vytvoří kloudné video. Na blogu vám pravidelný čtenář odpustí občas i průměrný obsah. Často ho čte v dopravním prostředku a oddechovka mu nevadí.

Kdo je váš cílový čtenář?
Snažím se, aby na Knihomamu našel každý to své. Proto tam najdete povídky společenské, k zamyšlení, sci-fi, ale i pohádky pro děti. Do budoucna chci tuhle škálu ještě rozšířit.

Uvažovala jste někdy nad zpoplatněním svých příspěvků?
Ne, to určitě ne. Na Knihomamu se má člověk bavit zadarmo.

Co je podle vás největší nevýhoda online světa?
Chaos. Obsahu je tolik, že nevíte, co a jak vybírat. Něco si někde přečtete a zapomenete kde... A to je problém i u literatury. I proto vznikl Knihomam –  aby vše bylo přehledně na jednom místě.

Proč jste začal psát svůj blog?
První „blog“ jsem napsal v červenci 2007, když jsem využil nabídku Aktuálně.cz a na tomto serveru jsem blogoval až do loňského roku. Nyní bloguji jen na vlastní doméně. A proč jsem začal? Měl jsem pocit, že je blogosféra dobrým místem pro popularizaci tak složitého oboru, jakým klimatologie bezesporu je. A myslím si to dodnes.

Co si vybavíte, když se řekne blog?
Krátké, stručné a pokud možno populárně psané zamyšlení autora nad aktuálními tématy, která hýbou společností. Součástí blogu však musí být i diskuse autora se čtenáři, bez které je blog jen poloviční. Postupem času se diskuse přesunula na sociální sítě, které jsou dnešním čtenářům většinou bližší, a já jako autor se tomu nebráním.

Je srovnatelná pozice blogera s youtuberem?
Srovnatelná asi ano, ale schopnost psát je jiná než schopnost vyjádřit se „na kameru“. Často bývám vyzýván, abych prezentoval změnu klimatu i formou krátkých videí. Přemýšlím o tom, ale zatím jsem nenašel dostatek odvahy a drzosti.

Kdo je váš cílový čtenář?
Kdokoliv, kdo je schopen a ochoten nad mým textem přemýšlet.

Uvažoval jste někdy nad zpoplatněním svých příspěvků?
Ne.

Co je podle vás největší nevýhoda online světa?
Anonymita, za kterou se často schovávají ti největší kritici čehokoliv. Hodně špatně se s anonymy diskutuje, protože používají argumenty, které by „z očí do očí“ nikdy nepoužili.

Proč jste začala psát svůj blog?
Blog jsem začala psát, protože jsem měla pocit, že se v naší republice pacienti bojí otevřeně o stomii mluvit. Vůbec se k ní přiznat, natož se pak se stomickým sáčkem vyfotit. Ze strachu a neznalosti vznikají zbytečné mýty. Chtěla jsem to změnit.

Co si vybavíte, když se řekne blog?
Blog si představuji jako ohraničený prostor na internetu, takový šuplík, kam si každý může odkládat svoje emoce a příběhy.

Je srovnatelná pozice blogera s youtuberem?
Myslím si, že dnes jsou více populární videa. Lidem se moc nechce číst. Vstřebávat informace skrze video či podcast je snazší a rychlejší.

Kdo je váš cílový čtenář?
Pro mě jsou cílovým čtenářem vlastně všichni. Veřejnosti chci skrze své příspěvky přiblížit život stomika, že je normální. A ostatní pacienty namotivovat, aby se opět zvedli a šli dál spokojeně životem bez zbytečného studu.

Uvažovala jste někdy nad zpoplatněním svých příspěvků?
Neuvažovala.

Co je podle vás největší nevýhoda online světa?
Že v něm na první pohled není poznat, jestli je člověk na druhé straně reálný, či je to vymyšlená postava. Internet dává lidem možnost schovat se, a tím podle mě ztrácejí zábrany, které by na veřejnosti nepřekonali. Takže se například nestydí vyjadřovat se zle a sprostě. Ta mince má samozřejmě i druhou stranu, anonymně člověk snáze odhalí svůj problém, položí otázku a hledá odpověď. Která často přichází rychleji než v reálu.