Requiem za básníky

Sedí přede mnou a v očích se jí začíná vyjevovat ten nevěřícný pohled. Netrpělivé čeká, až konečně skončím s tím opěvováním. Snaha o shovívavý úsměv. Využívá mojí pauzy na nádech a skáče mi do řeči. „Víš, já poezii nerozumím, nikdy jsem ji nečetla, je na mě moc složitá.“