Oslabování role literárního autora v interpretaci je příznačné pro velké množství literárněteoretických proudů 20. století. Anna Schubertová ve své knize Stávám se řečí: Smrt a návrat autora v perspektivě filozofie identit představuje alternativní model interpretace.

Slovním spojením „ženské psaní“ bývá neproblematicky označována literatura psaná ženami. Jan Matonoha si toto sousloví bere a přeznačuje jej, v jeho pojetí jde o termín pro soubor poetologických rysů a narativních strategií, které nejsou odvislé od pohlaví subjektu.