Oscaři přivítali jihokorejskou invazi s otevřenou náručí

21. února 2020

Zdroj: Kinobox, Universal Pictures

Letošní udělování Oscarů bylo v mnoha ohledech výjimečné. Přepisovaly se dějiny, během večera zaznělo jméno studentky FAMU a v nominacích na nejlepší snímek konečně nebyl jediný film, který by stál za starou belu. I přesto ale nemůžu říct, že bych byl z celého večera nadšený.

Minulý filmový rok byl opravdu silný. O Oscary se popraly pecky jako tarantinovka Tenkrát v Hollywoodu, Scorseseho Irčan nebo Joker, spasitel filmových adaptací DC komiksů. Nemluvě o ostatních skromnějších snímcích jako Manželská historie a Malé ženy, které si onu nominaci na nejlepší film opravdu zasloužily… No, možná až na jeden. Historická satira Králíček Jojo byl pro mě něčím podobným jako loni Black Panther – zkrátka tam nepatřil (i když přirovnávat Králíčka k takovému přešlapu je možná příliš). I přes sympatické herce a občasný povedený humor totiž film velice lacině pracuje s příběhovou linkou, kvůli čemuž mě snímek zanechal úplně chladným. Králíček zvítězil v kategorii Nejlepší adaptovaný scénář, nicméně tato cena měla zcela jasně náležet Gretě Gerwing za její povedené Malé ženy. Předloha Louisy May Alcott se už dočkala mnoha adaptací, ale scenáristka do toho vnesla zase trochu jinou šťávu. Díky funkčním dialogům, které působí přirozeně a svižně, a výborně vybraným čtyřem hlavním představitelkám, kterým scenáristka dala volné pole působnosti v tom, jak si se svou rolí pohrají, se tak jedná o adaptaci unikátní a zdařilou. Větším zklamáním pro mě byl propad naprosto skvostného válečného dramatu 1917 od Sama Mendese, které bylo asi největším favoritem v oněch velkých kategoriích. Akademie byla očividně oslněna úplně jiným filmem.

Skutečnou bombou se totiž stal fenomenální úspěch korejské černé komedie Parazit. Nejenže zvítězila v kategorii Nejlepší zahraniční film, ale nakonec Oscara shrábla i v kategorii hlavní (Nejlepší film roku). Díky tomu se tak stala prvním cizojazyčným filmem, kterému se to povedlo. Zaslouženě? Možná. Parazit je totiž opravdu velice povedeným a zábavným snímkem, ovšem dokázal bych vyjmenovat minimálně osm filmů, které se mi minulý rok líbily více (Maják, Le Mans ’66, Slunovrat, atd.). Byť by si cenu za Nejlepší film zasloužila spíše díla výše zmíněná, dokážu nad tím mávnout rukou. Mnohem hůře se mi ale mává rukou nad faktem, že Parazit překvapivě zvítězil i v dalších velkých kategoriích, kde už vůbec nepochybuji o tom, že si to nezasloužil. V první řadě je to Oscar za Nejlepší režii. Tu měl zcela bezpochyby vyhrát buď Sam Mendes se svým 1917, které sklidilo úspěch na Zlatých glóbech, nebo Quentin Tarantino. A když ne tihle dva, tak Scorsese za Irčana. A když ani on ne, tak Todd Phillips za Jokera. Parazit je úplně ten poslední, kterému bych sošku předal. A jak říkám, ten film JE povedený a dobře zrežírovaný. Jenom byl v oné kategorii v přítomnosti filmů, které vedla lepší režisérská ruka. I proto to byl tak silný rok. Podobně je na tom i kategorie Nejlepší původní scénář, ve které Parazit taktéž zvítězil. Díky tomu porazil nejen Tarantina, o kterém je všeobecně známo, že je i mistrem pera, ale i Noaha Baumacha a jeho překrásně smutnou Manželskou historii, která si onoho zlatého plešouna zasloužila tisíckrát více. Obzvlášť díky jejímu autentickému, ale zároveň podmanivému znázornění toho, jak náročné některé rozvody jsou.  

Válečné drama 1917 nezvítězilo v tolika kategoriích, kolik by si zasloužilo. / Zdroj: Kinobox, Universal Pictures

Náladu mi ale spravilo předávání sošek za nejlepší herecké výkony. Spokojeně jsem kýval hlavou nad výhrou Joaquina Phoenixe a během jeho vítězné řeči jsem si uvědomil, že by mě nepřekvapilo, kdyby najednou vytáhl z kapsy pistoli a jen tak z principu někoho odprásknul. A to myslím jako kompliment! Stejně tak vítězství Brada Pitta a Laury Dern, známých hereckých veteránů, bylo zasloužené. Pitt v roli kaskadérského frajera dokázal, že ani po padesátce nijak neztrácí na svém přirozeném charismatu, u Laury Dern je to podobně – ať už diváka její role vykočičkované právničky štvala, nebo ne, musel  uznat, že byla jednou z nejsilnějších částí Manželské historie. A byť mám Renée Zellweger hodně rád, stejně jsem onu sošku více přál Scarlett Johansson, která byla v již zmiňované Manželské historii vynikající, obzvlášť v srdcervoucí poslední hádce s Adamem Driverem. Ovšem Judy, za kterou Renée Oscara dostala, jsem dosud neviděl, tudíž je možné, že ještě změním názor. 

Velice mě potěšilo, že na Oscara za nejlepší kameru byl nominován děsivý Maják, který považuji za nejméně doceněný film minulého roku. Ale takový už holt bývá uděl dobrých hororů. Ovšem samotnou sošku si zcela jednoznačně zasloužilo 1917, natočit dvouhodinový film na pouhé dva nebo tři záběry rozhodně není žádná sranda, přičemž kameraman Roger Deakins, který má za sebou trháky jako Vykoupení z věznice Shawshank (1994) nebo Tahle země není pro starý (2007), se toho zhostil bravurně. A nakonec poněkud svrašťuji obočí nad výhrou Toy Story 4 v kategorii Nejlepší animovaný film. Už jen kvůli tomu, že ten díl zcela zradil svou krásnou filozofii o významu hraček, kterou si v předchozích dílech tak krásně stavěl. 

Kdo ví, co za oním monumentálním vzestupem Parazita stojí. Možná úspěch v box officu, možná tím chtěla být Akademie politicky korektní, ale možná se to jejím členům prostě opravdu moc líbilo. Ať je to jakkoliv, je to rozhodně překvápko. Možná ze mě ale mluví zatrpklost z toho, že kvůli jeho vítězství propadlo 1917, které  je společně s Jokerem to nejlepší, co filmový svět minulého roku nabídl.