Poutník nad mořem mlhy a jeho sveřepí Tinder nástupci

29. ledna 2021

Pokud by se Roland Barthes, známý francouzský sémiolog, narodil o pár desítek let později, možná by dnes s chutí swipeoval na Tinderu a měl by radost, že se jeho „mýtus“ o vizuální stránce politických kampaní z knihy Mytologie, publikované na konci 50. let, přeformoval a zakotvil právě v prostředí mužských profilů. Určité strategie zapůsobení na recipienty, které autor popisuje, se totiž očividně otiskly z veřejného, politického života do toho soukromého. 

Prizmatem Mytologií lze Tinder pochopit jako druh volebního rallye, kde jednotlivé profily substituují obrazy z volebních kampaní, akorát místo do vlády jsou kandidáti voleni do vztahu, nebo rovnou do postele. Nutnost být v rámci kampaně zvolen primárně na základě obrazu tak vstupuje v dnešní době do popředí i v online seznamování, protože „program“ se objeví až po volbě. Při důkladnějším zkoumání profilů si lze povšimnout opakujících se vzorců, pomocí kterých se muži prezentují: pózy a typ oblečení, aktivity, při nichž jsou na fotografiích zachyceni, nebo popisky profilů.

Všechny tyto aspekty souzní s popisem a funkcemi, které popisuje Barthes v kapitole Volební fotogeničnost – sebejistě působí póza přímého pohledu, jenž je občas zdůrazněn koukáním zpoza brýlí, nebo hrdý tříčtvrteční profil hledící do dáli a vyjadřující víru v zářnou budoucnost. V rámci aplikace na seznamování nejdou přehlédnout ani další poznatky, jež Barthes zmiňuje – prezentace fyzična, které je pochopitelně mnohem nápadnější a odhalenější, než bývá v politickém milieu běžné. Stejně tak autor mluví o sdělování „erotických okolností“, které sice mohou v rámci běžné volební kampaně působit jako peprné obohacení a sblížení s voliči, ale pro dívku hledající partnera zafungují svou přílišnou detailností někdy právě naopak. Jistá míra erotizovaného nevkusu však občas dokáže oslovit a pozitivně zafungovat na obou frontách. 

Intelektuál, nebo hrdina

Nejsou to ale jen fyziologické informace, jež na Tinderu vstřebáváme. Typy vzezření, kterými se na „voliče“ vědomě působí, mají podle Bartha ukazovat 1) sociální stabilitu, 2) intelektuálství nebo 3) typ „hezkého hocha“.

První typ popisuje autor slovy: „Je jasně patrné, že velká většina našich kandidátů nám dává ze své podobizny vyčíst sociální stabilitu, okázalou pohodlnost rodinných, právních a náboženských norem, bohem nadělené vlastnictví takových buržoazních statků, jakými je kupříkladu nedělní mše, xenofobie, biftek s hranolky nebo komika manželské nevěry.“ Místo zmiňovaného bifteku s hranolky dnes můžeme vidět obdobu uvedených buržoazních statků například v podobě „domácího“ Bún bò Nam Bộ a místo komiky manželské nevěry zase okázalá přiznání, že je doma s přítelkyní už zkrátka nuda. Z nedělní mše se pravděpodobně stane jen záměrně dobře viditelný zlatý křížek na krku, ale Gott sei Dank, alespoň xenofobii si stále hýčkáme.

Intelektuálství se zase pánové často nebojí vyjádřit v popiscích, a to prostřednictvím nároků na inteligenci hledaných slečen. Není těžké najít profily, kde se kostrbatými, ale smrtelně vážnými větami s hrubkami požaduje, aby žena uměla vařit, uklízet, byla aktivní, milá, hodná, kamarádská, a ještě k tomu všemu inteligentní. Je asi lehčí popsat svou ideální partnerku než napsat něco o sobě nebo se raději sám naučit prát a vařit. U některých mužů se zase může stát, že nevyjadřují požadavky na čistou domácnost a vždy připravenou večeři přímo v popisku, ale bohužel z „přirozeného“ patriarchálního řádu věcí od žen vlastně neočekávají nic jiného, i když si to možná nechtějí tak úplně přiznat.

„Hezký hoch“ sice také akcentuje fyzickou stránku, ale zároveň s ní vždy přináší určité „hlubší“ poselství. Typy sebeprezentace je možné prolínat, a tak se na jedné fotce může zjevit například v uniformě, která je interpretovatelná jako znak autority a síly, a na druhé nadšeně pózovat s mladšími sourozenci, a vyzařovat tak rodinného ducha a veselou povahu do nepohody. Jak uniforma, tak fotka s dětmi vyjadřují jistou sociální stabilitu, „správné hodnoty“ a definitivně dojem schopnosti starat se o rodinu a ochránit ji.

Na chobotnici mě nesbalíš

V kultuře obecně po mnoho let přetrvává a zároveň vzniká mnoho obrazů, ze kterých muži pravděpodobně čerpají inspiraci pro své pózy. Mimo Barthesových konkrétních volebních postojů je možné vysledovat několik dalších vzorců, dle kterých se muži sebe(re)prezentují. Díla, jako je Caspar Davidův Friedrichův Poutník nad mořem mlhy, hrdě stojící nad rozbouřenou krajinou zády k pozorovateli, portréty rytířů a panovníků s bradou a hrudí řádně vystrčenou, reklamní výjevy ideálních mužů, nehledě na charakter nabízeného produktu, nebo třeba jen logo oblíbeného Captaina Morgana s úsměvem od ucha k uchu a jednou nohou na sudu. 

Podobné výjevy lze nejčastěji interpretovat jako zobrazení muže, podmaňujícího si s radostí svět již od úsvitu lidstva. Jsou to zejména variace na uvedené obrazy, kterých se dá na Tinderu najít extrémní množství, a to za relativně krátkou chvíli soustředěného swipeování. Conquistadorské pudy ve spoustě mužů dodnes očividně přetrvávají, a právě všudypřítomná vyobrazení maskulinity dobyvatelského rázu jim nedovolují vymizet. Další motivací uživatelů Tinderu pro pořizování fotografií takového typu je patrně snaha odlišit se, zaujmout něčím neobvyklým a nečekaným. A tak se kluk z antropocentricky laděné fotografie vyvyšuje nad zdolanou přírodu a krásný výhled z dobytého vrcholu ozvláštňuje holým pozadím. Jiný svou nadřazenost vůči méně významným druhům zase doloží živou chobotnicí na hrudi.

Muž bez tváře

Kromě profilů, které si chtějí cíleně získat ženu fotografiemi, jež aspoň v některých případech napomáhají k seznamování, se objevují i takové, které z podstaty seznamovací aplikace samy sobě odporují. Neobsahují jedinou fotografii obličeje, natož pak samotného uživatele. Lze to brát jako znamení, jak daný muž vnímá a záměrně profiluje sám sebe. Někdo tvář urputně skrývá, možná z ostychu nebo z touhy zůstat opředen tajemstvím, které se snad jeví pro někoho lákavě. Další volí alter ega, třeba Leopolda I. (který ve své době jistě neměl o shody nouzi), Satana či Marxe. Kromě očividného záměru pobavit se snad s těmito historickými personami dají probrat vztahy v dynastii Habsburků, jaký byl pád z nebes, nebo zásadní myšlenky Kapitálu. Mohla by se tak rozpoutat podnětná konverzace o společných zájmech, a tudíž se alter ego až tolik nevzdaluje od skutečnosti. 

Zvláště podivné a těžko vysvětlitelné jsou pak profily propojené s Facebookem, kde figuruje pouze default profilový obrázek sociální sítě. Prázdnou, zneklidňující siluetu lze jen těžko nebrat jako nebezpečný signál. Pokud člověk nestojí o anonymního, a tudíž nedůvěryhodného pen pala, z tinderového rallye ho automaticky vyřazuje.

Čtěte také: Umění vykročit z osamělosti

Obzvlášť v dnešní době, výrazně poznamenané izolací, se kromě Tinderu a jemu podobných aplikací bohužel nenaskýtá tolik možností k seznamování. Naopak možností pro sledování volebních klání a jejich taktik pro zviditelnění kandidátů je víc než dost, a sebeprodávající se tendence se tak přenášejí z veřejného prostoru do intimní sféry o to intenzivněji. Není se čemu divit, neboť všudypřítomná (nejen) politická obrazová prostituce zřejmě funguje už dlouhá léta. Přímo se tak nabízí otázka, proč to nezkusit i v osobním životě, a místo mandátu nedobýt něčí manželku.

Zdroj úvodního obrázku: Wikimedia Commons