Moskva pod šesticípou hvězdou
3. února 2022
Dramatizaci jednoho z nejtajemnějších děl ruské literatury Mistr a Markétka uvedlo Divadlo v Dlouhé na den výročí dvaceti pěti let od svého založení. Odvážné volby románu Michaila Bulgakova v překladu Aleny Morávkové se chopil režijní tandem SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský), aby mu vtiskl tvar v Dlouhé již mnohokrát ověřený – kabaret. Bulgakovova faustovská variace zasazená do Moskvy 30. let 20. století se však svou složitostí vzpírá každému pokusu svázat ji pro jeviště a vždy zůstává tvrdým dramaturgickým oříškem.
Základní dějovou linkou tříhodinové inscenace režijního dua zůstává příběh těžce zkoušených milenců a jen o trochu méně prostoru dostává v druhém plánu řádění Wolanda a jeho svity v Moskvě. Epizodické osudy moskevských občanů a funkcionářů, pokoušených a trestaných ďáblovou družinou, jsou ale vynechány. Tím pádem dochází také k redukci absurdních situací vykreslujících dobovou Moskvu jako sovětský Kocourkov a inscenace z velké části opouští sociálně kritický rozměr předlohy. Dramaturgicky významným interpretačním zásahem se stává i důraz na analogii mezi hlavními aktéry událostí stalinistické Moskvy a postavami Mistrova románu. Právě příběh o Pilátu Pontském utváří třetí dějovou linku inscenace, která zároveň slouží jako zrcadlo osudů Berlioze, Mistra, Bezprizorného i Stravinského, aby nakonec vzájemně splynuly i s Wolandovou cestou v křesťansky útěšném, dějově i časoprostorově neukotveném závěru. Šesticípá biblická hvězda nemá koneckonců daleko k té sovětské vyvěšené nad Moskvou – a tu už stačí ďáblovi jen o pár stupňů pootočit, aby se změnila v satanistickou...
Osekáním sociálně kritických dějových linek je šíře Bulgakovova románu redukována na milostnou pohádku pro dospělé s historickými referencemi a filozofickým přesahem. Mistr a Markétka bojující o svou lásku – to jediné, co jim v totalitním světě zůstalo – jsou odsouzeni k záhubě, setkávají se s ďáblem, demaskujícím přetvářku a hříchy místních obyvatel, aby svedli vnitřní boj mezi dobrem a zlem. Ani ďábel však nemůže úplně konkurovat sovětskému zřízení – přichází Moskvany pokoušet, aby zjistil, že mu mnoho operačního prostoru již nezbylo. Sám to komentuje: „Tyhle lidi už zkazila bytová otázka.“ Těžko se mu pracuje s dušemi, které nejen že zarytě nevěří v Boha, ale ani v Satana – ani když stojí přímo před nimi a doprošuje se, aby v něj uvěřili. I přesto lze v běžných Moskvanech i v Markétce stále nalézt milosrdenství, které zůstává jedinou nadějí na vysvobození ze světa, v němž se nedá žít.
Mistr a Markétka, stejně jako Pilát, jsou nakonec ze svého vězení zachráněni. Právě dějové zkratky (zejména ve třetí třetině), obzvlášť vynechání příběhů jednotlivých Moskvanů, jejichž přízemnější osudy v předloze rozmělňují patos finálního „nanebevstoupení“, dohromady strhávají závěr inscenace k poněkud přeslazenému happyendu. Navzdory dojímavému tónu si však dramatizace i v závěru filozofický (chcete-li duchovní) rozměr udržuje. Zodpovězeny jsou otázky viny a odpuštění, trestu a vysvobození, mučednictví a milosrdenství. Navíc dramaturgickým promísením „moskevské“ a „jeruzalémské“ roviny je nesmrtelnost těchto otázek naopak důraznější.
Stalinistický Kocourkov
Gogolovská grotesknost nepříčetné doby se však stále odráží v kabaretním tvaru inscenace, který nevypočitatelně střídá stepařské sólo s ruskou diskotékou devadesátých let a přebíjí jedno scénografické řešení druhým, vždy o něco překvapivějším, vynalézavějším a bizarnějším. Scénograf Jakub Kopecký obratně testuje, kolik groteskní psychadeliky lze vměstnat do kulis šedého stalinského realismu. Propojujícím a konzistentním prvkem je pak hudba Petra Kalába – pomalý akordeonový valčík v maniodepresivním pulsu inscenace nakonec vždy připomene melancholickou hořkost střízlivých momentů. Na rozdíl od scénografického kaleidoskopu, který chvílemi působí jako silný trip, vždy dynamiku celé inscenace znova usadí a pomůže se divákovi zorientovat.
Role Mistra/Ješuy a Markétky jsou hereckou příležitostí pro Ondřeje Rychlého a Marii Poulovou, jejichž milenecká dvojice se v dynamickém vztahu nenásilně a bez patosu překlápí z poetické něhy do vroucí mánie a zpět. Postava Markétky pak v druhé polovině inscenace dostává větší prostor pro vývoj a různé herecké polohy. Herecky nejsilnějším však zůstává ztvárnění Piláta Pontského a Míši Berlioze v podání Tomáše Turka, který minimalistickým projevem citlivě vykresluje psychologickou složitost vladaře uvězněného ve vlastním životě.
Pokud zároveň přihlédneme k Divadlu v Dlouhé jako ke scéně, která programově cílí i na dětské a dospívající publikum (a jejíž repertoár z nemalé části zohledňuje školní četbu, do níž Mistr a Markétka jednoznačně spadá), je nutno vyzdvihnout ještě jednu kvalitu: má bezesporu potenciál úspěšně obstát coby první setkání s Bulgakovovým dílem, oslovit mladého diváka a otevřít mu cestu i k literární předloze. Nejen přetextováním Billie Eilish do ruštiny či příležitostnou hudebně-taneční světelnou show s nábojem technoparty, ale právě i onou kontroverzní redukcí na filozofickou pohádku pro dospělé, která předlohu dvojsečně mrzačí, ale zároveň ji činí přístupnější.
Mistr a Markétka. Dramatizace a režie: SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský). Scéna: Jakub Kopecký. Kostýmy: Simona Rybáková. Hudba: Petr Kaláb. Pohybová spolupráce: Jan Kodet. Premiéra 16. listopadu 2021.
