Promising Young Woman si v klubu hraje na lovnou zvěř

11. května 2021

Oscarový snímek poukazuje i prostřednictvím promyšlené hry se žánry na palčivý problém rape culture. Scény zabalené do cukrátkového vizuálu demonstrují to nejodpornější, co vyvěrá z genderové nerovnosti.

Mladá žena se opile potácí v klubu, přistoupí k ní muž a nabídne doprovod domů: „Bydlím jenom kousek odtud, nechceš ještě na skleničku?“ Na gauči u sebe doma pak začne opilou dívku, která je v ten moment už v zásadě v bezvědomí, bezostyšně svlékat a osahávat. Jenže během okamžiku se role v odporné scéně otočí, všechno je jinak. Kdo je tady lovená zvěř a kdo lovec? 

Promising Young Woman nabízí neotřelé zpracování tematiky znásilnění a mocenské dynamiky spjaté s genderem. Hlavní postava Cassandra (Carey Mulligan) je třicetiletá žena pracující v zapadlé kavárně. Pronásleduje ji trauma ze znásilnění a následné sebevraždy nejlepší kamarádky Niny. Tato tragédie funguje jako výchozí bod, od něhož se děj odvíjí.

Klišé jako významově nosný nástroj

Snímek osciluje mezi několika žánry a atmosféra se několikrát pouhými pár okamžiky mění. Odlehčenou romantickou komedii během rande střídají záběry jak vystřižené z Kill Billa, když se hlavní hrdinka vítězoslavně prochází po městě. O pár minut později divák sleduje horor, v němž ženské postavy zpravidla umírají první, zde se ovšem proti očekávání žena stává lovkyní. Režisérka Emerald Fennell nápaditě s možnostmi žánrů pracuje, Promising Young Woman připomíná Parazita, který obdobně subverzivně užívá žánrových pravidel pro drtivou společenskou kritiku. Zatím co Bong Joon-ho ukazuje obrovské sociální propasti, které existují v jihokorejské společnosti, Emerald Fennell se zaměřuje na současný postoj vůči znásilnění. Klišé, jakými jsou hororová cesta lesem nebo tekoucí kečup, vyniknou v kontrastu se závažným tématem.  Eklektismus potvrzuje fakt, že byl snímek v nominacích na Golden Globes přeřazen z komedie (kam ho tvůrci přihlásili) do kategorie drama.

Téma by mohlo vydat na úmorné psychologické drama a mnohé snímky se touto cestou vydávají, režisérka si však zvolila odlišný přístup. Vytváří znepokojivou koláž povědomých frází a situací, jež poukazují na absurdní dvojjakost ve společenském přístupu vůči mužům a ženám. Zatímco ti první jsou ve filmu zobrazeni jako svéprávní a autonomní, jejich protějšky jsou předmětem, s nímž je možno libovolně zacházet. Ostatní postavy (především ty v pozici moci) se strachují o budoucnost a kariéru mužů, kteří znásilnili nějakou ženu, ta se ale přitom musí místo porozumění potýkat s nedůvěrou a odsudky. Některé z replik, jež herci pronášejí, jsou dokonce doslovné citáty z amerických soudních stání. Sám název filmu je aluze na slavný americký případ z roku 2016, kdy student Stanfordu Brock Turner znásilnil opilou ženu v bezvědomí. Jeho právník ho totiž během soudního řízení popsal jako „nadějného mladého muže“.

Podstatné je, co chtějí muži 

Žena je ve snímku definována tím, co po ní chtějí znázorňovaní muži, je dobrou manželkou a zároveň děvkou, úspěšnou, nevinnou a svůdnou. Jak podotkne s úsměvem jedna z postav: „muži chtějí hodnou holku, feministku chtějí jenom na vejšce.“ Mocenské pozice jsou jasně definované, žena je tou druhou a musí podléhat nárokům ostatních – ať už je to partner nebo vlastní rodina. Paradoxně si požadavky mnohdy navzájem odporují: být vzornou a usebranou (jak požadují Cassandřini rodiče), ale přitom fetišizovanou dětskou kurvou. Tato absurdní dvojjakost je demonstrována také na kostýmech Cassie. Její šatník se v denních scénách podobá garderobě malé holčičky, na noční tažení se obléká zcela odlišně. 

Přes den dominuje  kostýmům růžová a jemné florální motivy, Cassie si splétá vlasy do copů, do nichž jsou vetknuty mašličky. Její zdánlivá ustrnulost v dětství pak kontrastuje s úspěšnými ženami, které se na patriarchálním uspořádání podílejí, a s personou, kterou Cassie performuje po nocích v barech a klubech. Na noční vycházky se vyzývavě nalíčí, oblékne krátkou sukni a poté v baru předstírá opilost, aby konfrontovala predátorské muže s jejich odporným chováním. Cassandřino okolí ji vnímá jako pološílenou a neschopnou odpoutat se od minulosti. Ocitá se tak v obdobné situaci jako stejnojmenná trojská věštkyně, jíž taktéž nikdo nevěřil, přestože veškerá její proroctví se beze zbytku naplnila. Snímek naznačuje, že to svět není v pořádku a Cassie je jediná, kdo to má v hlavě srovnané. Cílem odvety není primárně ublížit jednomu konkrétnímu muži. Hrdinka si uvědomuje, že to, co se stalo kamarádce Nině, je zrůdným výsledkem rape culture, jež je hluboce zakořeněná v současné společnosti. Není jasné, jakým způsobem dotyčné trestá, deníček, v němž si dělá za každého čárku, však naznačuje, že své mužské oběti vraždí.
 
Postava Cassie je propracovaná do detailu, film ji prezentuje z různých úhlů a v situacích, kdy performuje odlišné role. Po celou dobu (snad s výjimkou kratičké sekvence vprostřed) však nikdy nevstoupí do dialogu, často se objevuje sama uprostřed záběru, v některých scénách je dokonce vizuálně orámovaná (oknem nebo vzorem na zdi). Je tak akcentována hlavní hrdinka a skvělý herecký výkon Carey Mulligan, ovšem důraz na Cassie způsobuje, že žádné jiné postavě není dán dostatečný prostor. Ty tak zůstávají ve svých předepsaných rolích, nevyvíjejí se a interakce Cassie s nimi jsou pro diváka předvídatelné a mnohdy repetitivní.

To nejdůležitější neukázat

Vztah mezi zobrazeným a skrytým – ať už se jedná o explicitní scénu, v níž dojde ke znásilnění, nebo implikované vraždy – vytváří napětí a očekávání. Přestože divák si je celou dobu vědom, okolo čeho se film točí, není slovo znásilnění explicitně vyřčeno ani jednou. Není to totiž potřeba. Stejně tak zde  nefiguruje ani jedna sexuální scéna. Video znásilněné Niny je zobrazeno pouze skrze záběr na Cassandřin zděšený výraz.

Klíčové scény jsou podtrženy hudebním doprovodem. Výběr titulů ovšem neslouží jen k navození atmosféry, ale plnohodnotně participuje na významu. Zaznívají největší hity zpěvaček první dekády 21. století, hudebními kritiky většinově popisované jako „hloupoučký pop“. V kontextu filmu se ovšem skladby stávají osobitou revoltou proti mužské hegemonii a dominanci: vyzní tak například It’s Raining Men, která hraje, zatímco se Cassie vítězoslavně vrací z tahu. V takových momentech hudba umocňuje, že hlavní postava není pasivní, jak bývá ženským hrdinkám připisováno. Píseň Toxic od Britney Spears se objevuje v instrumentální verzi, když jde Cassie dovršit svoji misi. Vyznění skladby je zlověstné a předjímá samotný závěr: „There's no escape, I can't wait / I need a hit, baby, give me it / You're dangerous“.

Čtěte také: Mumblecore: žánr o krizích, proti kterým není třeba bojovat

Film Promising Young Woman poukazuje na hluboce zakořeněný společenský problém, aniž by sklouzával k lacinému psychologizování. Místo snahy o realističnost sází na umělost vyhnanou do extrému. Napětí má ovšem kolísavou tendenci, některé dějové linky jsou nadbytečné a zahrnuty jsou pouze z toho důvodu, aby bylo v díle obsaženo celé spektrum reakcí a možností. Tento nedostatek ovšem neubírá na grandiózním finále, které zasáhne o to víc, že se celým filmem line jeho neblahá předzvěst. Cassandra se stává světicí, andělem pohlížejícím na svět a diváky svrchu (ne nadarmo se v několika scénách opírá o čelo postele nápadně připomínající andělská křídla) – pomsta byla dokonána navzdory vysoké ceně.

Promising Young Woman. Režie a scénář: Emerald Fennell. Hudba: Susan Jacobs. USA, 2020.