Slibné premise románu Nejvyšší karta Petry Hůlové podráží nohy banálně cynický tón, který neumožňuje žádné z témat, které text otevírá, zkoumat s empatií či intelektuální poctivostí.

Leïla Slimani dává ženským hrdinkám prostor ve všech svých dílech a pokaždé k nim a jejich svobodě přistupuje z jiného úhlu. Argo letos vydalo její nejnovější komiks Ruční práce, v němž ohledává vnitřní svobodu pozapomenuté průkopnici plastické chirurgie Suzanne Noël.

Loni vyšel nový titul Evy Švankmajerové – Zvuk dýní v zákulisí. Šestnáct let po autorčině smrti se dostávají k veřejnosti texty dosud knižně nevydané. Žánrová pestrost a imaginativní trip mohou lákat, ale skýtají i nebezpečí ztráty půdy pod nohama.

Fernanda Melchor vypráví skrz hru s thrillerovými a hororovými prvky příběh současného Mexika. „Nikdy jsem nechtěl lhát tak moc, jako teď. Říct, že žiju v zemi-povídce nebo v zemi-filmovém scénáři,“ napsal mexický básník Alejandro Merino ve své básni Země-horor. Stejnou krajinu pustoší i bouře Fernandy Melchor v románu Období hurikánů.

Časopis Heroine na svém webu zveřejňuje mnohé ze svých tištěných článků, nicméně za tento obsah gratis platí samotní*é čtenáři*ky, a to konzumací reklam a spoluprací, které jdou v naprosté většině proti feministickému sdělení článků.

Daňa Horáková ve svých vzpomínkách ukazuje Pavla Juráčka z nové perspektivy. S tím se snaží vypořádat celá řada reakcí. A to do takové míry, až se úplně ztrácí fakt, že Horáková v první řadě napsala knihu.

Oscarový snímek poukazuje i prostřednictvím promyšlené hry se žánry na palčivý problém rape culture. Scény zabalené do cukrátkového vizuálu demonstrují to nejodpornější, co vyvěrá z genderové nerovnosti.

Studenti FAMU na letošním festivalu s tématem Spektrum představí přes šest desítek krátkých filmů. Mimo již uvedené a oceněné tituly stojí za pozornost trendující snímky na feministická témata a variace na žánr coming of age.

K myšlenkám feminismu se každým dnem hlásí víc a víc celebrit i žen, pro které dosud představovaly okrajový proud. Množí se projekty, jež hlásají, co ten feminismus vlastně znamená. Mezi ty patří i kniha Feministky nenosí růžovou a jiné lži, po které jsem rok od jejího vydání sáhla i já.

Ženy hrají v české literatuře prim, zaznívá z úst mnohých, kteří se v posledních letech vyjadřovali k situaci na českém knižním trhu. Znamenají však ženské bestsellery a převaha žen-spisovatelek také jejich rovnoprávnou pozici v mediálním diskurzu?

První pohled na provokativní název publikace vyvolává senzacechtivý dojem. Asi to byla strategie autorky, jak k přečtení knihy nalákat co nejširší okruh čtenářů. Ti si z ní pak mohou odnést poučení i nečekaná zjištění. Otázka je, jak knihu budeme vnímat my, Češi.

Zejména v situaci posledních měsíců, kdy byl náš osobní i veřejný život omezen do prostoru mezi čtyřmi stěnami se ukazuje, jak podstatné je pro naši psychiku jejich běžné oddělení. Chování lidí, uzavřených ve stísněném prostoru, je koneckonců také častým námětem literárním a filmovým.

Po delší době jsem si objednala několik titulů, po kterých už dlouho pošilhávám. Jedním takovým doporučením z mého „zkopýtkavyhazujícíhosi“ košíku je komiks Ovoce poznání švédské autorky Liv Strömquist.