Ohledávání hranic lesa a reality

16. března 2020

Výrazný povídkový soubor Hranice lesa, který Vratislavu Kadlecovi vynesl nominaci v kategorii Objev roku cen Magnesia Litera, je barevnou směsí grotesky, fantastiky a absurdity s nečekanými zvraty a závěry. Tento zdařilý debut představuje svěží příběhy silně inspirované spekulativní fikcí, ve kterých si čtenář nemůže být ničím jistý. „Nechat se překvapit“ se tak stává při četbě o něco naléhavějším požadavkem, než jsme u realistických žánrů zvyklí.

Debut zavedeného překladatele a bývalého knižního redaktora Vratislava Kadlece tvoří sedmnáct povídek. Přestože se jedná o Kadlecovu první knížku, je zřejmé, že se v literárním prostoru orientuje na výbornou, čtenáři nabízí soubor, ve kterém každý z příběhů udržuje tempo, vtip a nebojí se jít za hranici nejen lesa, ale i toho, na co jsme ve fikčním světě zvyklí. Lovci ztracených obličejů potulující se po mlhavých stráních, jméno jako předmět krádeže či rostlina prorůstající lidským tělem. Fantastické výstřelky jsou doprovázeny vážněji laděnými povídkami, v jejichž centru stojí krize a setrvačnost vztahů nebo hluboko uložená frustrace. 

Sbírka je často přirovnávána k Bubákům pro všední den Karla Michala, zvláště pro výrazný fantaskní prvek, který je Kadlecovi blízký nejen díky překládání dětských knížek, ale rovněž pro jeho zálibu ve čtení sci-fi, jak uvádí v rozhovoru pro Oko Kosmasu. Rovněž přiznává inspiraci u Borgese, Kafky či Gombrowicze, ačkoliv podle jeho slov nejsilnější roli hrály přeci jen knížky dětské. 

Jazyk jako postava

Jazyková složka, silně napodobující mluvenou řeč, je výrazným rysem sbírky. Jedním ze silných témat souboru je otázka autenticity, jež z roviny motivické proniká do sféry jazyka. Kadlec je podle všeho výborný posluchač, kterému se daří proud řeči zachytit s přesností na milimetry. Jazyk se proměňuje v jednotlivých povídkách a bravurně dotváří charakter postav a situací. Na jiných místech autor zároveň dokazuje, že nespoléhá pouze na jazykovou uvolněnost. Jeho soubor rovněž disponuje povídkami, které dosahují stejných kvalit a efektů se zachováním jazyka spisovného. V kontrastu k přehnané expresivitě stojí motiv neschopnosti promluvit, najít správné slovo, pojmenování, mlčení.

Kromě toho povídky vynikají silnou, až švankmajerovskou imaginativností, svižnou pointou a humorem. Čtenář vchází do lesů, ve kterých platí převrácená pravidla, a svět, v němž se zrovna ocitá, se tekutě proměňuje. Při čtení se zprvu vyjevuje svět dobře známý, bezpečný, kde vše funguje podle zaběhnutých pravidel, potom ale najednou přichází zvrat, neohlášeně a jakoby z čistého nebe, který dává jasně najevo, že v tomto textu může přijít cokoliv, především pak to, co by nás samotné nenapadlo. „Čtenář nemá rád, když je znejisťován, a to já mám rád jako autor,“ řekl Kadlec při prezentaci knihy na besedě Čerstvý vítr v plachtách Arga. 

Vážná témata v odlehčeném kabátě

Přestože Kadlec v několika rozhovorech zmiňuje, že povídky na knižním trhu často diskvalifikuje tematická roztříštěnost a bohatost, lze ve sbírce vysledovat určité navracející se motivy. Jedním z nich je lidská identita a hledání odpovědi na otázku, co nás dělá lidmi. Kadlec tento sofistikovaný problém konfrontuje ve svých povídkách s vyhrocením ad absurdum, a to jak za použití nadsázky, tak pochmurných prvků kafkovského byrokratického labyrintu. V úzkém vztahu k problematice identity je rovněž autentičnost jako projev lidského proti které stojí artificiálnost lidí, předmětů a vztahů, jež tvoří centrum Kadlecova motivického indexu. Odrážejí rutinu, pohodlné uvelebení v zajetých kolejích, ze kterého se jen těžko vystupuje a které je prosté vší romantiky a naivity. Bohužel právě toto téma svádí Kadlece největší měrou ke klišovitým závěrům a mírné repetitivnosti.

Celkově po sobě zanechává sbírka Hranice lesa osvěžující dojem kvalitně zvládnutého a uceleného souboru, který s vtipem a lehkostí předkládá vážná témata. Povídky se hemží podivuhodnými postavami a fantaskními světy, spolu s běžnými příběhy nám dobře známými. Nic a nikdo se tu ale nebije, žánrová rozrůzněnost funguje a ve výsledku jen zbývá doufat, že Kadlec dokončí avizovaný román a čtenáři se dočkají zhuštěné dávky vypravěčského umění a mnoha překvapení, která jsou v poťouchlém Kadlecově světě jedinou jistotou.  

KADLEC, Vratislav: Hranice lesa. Praha: Argo, 2019. 176 s.