Proč je normální být divný

3. února 2020

Výřez z obálky. / Zdroj: Host

Jsou introvertní, žijí s hendikepem, ostatní je mají za podivíny, strašpytle nebo chudáky. Jde o děti, které se – každé po svém – vyrovnávají se svými „divnostmi“. Do jejich života plného útrap plynoucích z neporozumění se snaží ve své knize Klub divných dětí nahlédnout spisovatelka Petra Soukupová. 

Autorka se už potřetí obrací k dětským čtenářům, tentokrát s příběhem čtyř dětí, které to v životě nemají zrovna jednoduché. Ve škole nezapadají do kolektivu, mnohdy se potýkají s šikanou, rodiče jim dostatečně nenaslouchají. V Klubu divných dětí dostávají prostor k vyjádření svého pohledu na věc.

Jako první se představuje Mila, která je vždycky trochu mimo. Ráda zůstává ve svých myšlenkách, dokáže vypnout okolní svět a přesunout se do toho svého. Petr se bojí tmy a nadpřirozených bytostí, které se v ní ukrývají, proto nikdy nemůže usnout. Vypadá jako prvňák, i když je už ve čtvrté třídě. Katka je knihomolka a má problém s váhou. Situaci jí neusnadňuje ani matka, která jí to různými způsoby dává neustále najevo. A nakonec je tady Franta. Od narození má potíže s nohama a musí používat berle. Vadí mu, že se na něj ostatní dívají jako na chudáka, a tak je provokuje a vyvolává rvačky.

Kdopak to mluví 

Příběh má jednoduchou dějovou linii. Mila, Petr, Katka a Franta nemají žádné kamarády. Postupně se náhodně potkávají, až jednoho dne přijde Petr s nápadem, že uteče z domova. Ostatním se nápad zalíbí, a tak se společně vydávají na cestu. Nic předem neponechají náhodě, dokonce si pořídí i převleky, aby je během putování nikdo nepoznal. Brzy ale zjistí, že jejich představy byly od reality dost vzdálené a nic není tak, jak si vysnily. Třebaže celé dobrodružství nakonec nedopadá příliš slavně, teď už děti ví, že nejsou samy. A to jim pro tuto chvíli stačí.

Obálka knihy je z dílny Martina T. Peciny, ilustrace vytvořila Nikola Logosová. / Zdroj: Lucie Vondrysová

Důležitým aspektem utvářejícím atmosféru knihy je umná práce s jazykem. Soukupové se daří imitovat dětský způsob vyjadřování, aniž by působil nepřirozeně. Používá k tomu obraty odpovídající dětské mentalitě a dětskému vidění světa. Celý příběh je vyprávěný v ich-formě, vždy z pohledu některého z dětí. Střídání vypravěčů umožňuje vracet se v ději nazpátek a nahlížet na jednotlivé události dalšíma očima. Subjektivní pocit jednoho se tím dostává do střetu s pohledy ostatních. Díky tomu se všechny jejich zmíněné divnosti relativizují a najednou už tolik nepálí. Každý totiž vidí ono divné v něčem jiném. A když je divné všechno, není nakonec všechno normální?

Sbírejte klubové body

O slovo „divný“ čtenář v textu doslova zakopává. Někdo se cítí být divný nebo se divně chová, jiný je „ještě divnější“. Splňuje totiž některou z následujících podmínek – nezapadá do svého okolí vzhledem, vystupováním nebo myšlením, má jiné cíle než ostatní nebo si pokládá až mnoho otázek, na které by druhé ani nenapadlo hledat odpovědi.

Kniha se dotýká konformismu panujícího až příliš často v nejrůznějších dětských kolektivech a přeneseně i ve společnosti dospělých. Soukupová vnímá a prostřednictvím svých postav sdílí nepochopení, se kterým se dítě může potýkat, když se něčím vymyká z takzvaného normálu, když je odlišné od většiny. Ukazuje těžkosti, které z onoho nepochopení plynou, ať už ze strany rodičů, učitelů nebo spolužáků. Upozorňuje také na problém šikany a ptá se po jejích motivech. Nenabízí odpovědi, ale otevírá prostor pro diskusi, která je potřebná, neboť stigmatizace lidí potýkajících se s nadváhou, slabých či jinak odlišujících se jedinců je ve společnosti stále přítomná. 

Příběh čtyř dětí, které se vyrovnávají se svým vlastním já a snaží se zařadit do společnosti, bude blízký čtenářům bez rozdílu věku. Soukupová napsala čtivou knihu, která pod jednoduchým příběhem ukrývá příběhy mnohem složitější. A přináší naději. Ukazuje totiž, že neexistuje problém, jehož břímě by nesl pouze jednotlivec sám. Vždy se najde někdo další, kdo pro něj i na základě vlastních zkušeností bude mít pochopení. Nebo dotyčnému ukáže, že problém existuje pouze v jeho hlavě.

SOUKUPOVÁ, Petra: Klub divných dětí. Brno: Host, 2019. 216 s.