Chytat čtenáře na lososa

21. PROSINCE 2020

Nejnovější kniha literárního vědce Jiřího Trávníčka provádí od kamenných destiček přes kodexy až k elektronickým čtečkám. Publikace Kulturní vetřelec: Dějiny čtení – kalendárium, kterou vydalo nakladatelství Host, si klade za cíl představit fenomén čtení v kulturních, historických a sociálních souvislostech a zároveň nechat text přístupný širokému publiku.

Při pohledu do regálů knihkupectví v sekci odborné literatury vidí kolemjdoucí převážně neutrální barevné tóny obálek až do chvíle, než jejich zrak spočine na lososově reflexním Kulturním vetřelci. Zbarvení jako vábnička láká čtenáře a čtenářky blíž, autor totiž dobře ví, jak je chytit – výzkumem čtenářství se zabývá bezmála poslední dvě dekády. Představuje jednak nasbírané střípky z historie tohoto fenoménu a jednak vede své „oběti“ obratně od začátku do konce s jasnou představou toho, jak je zaujmout, pobavit a udržet jejich pozornost. Přesto se nevzdává vědeckého žargonu a vyhýbá se zjednodušování. 

Předchozí publikace Jiřího Trávníčka popisovaly současnou čtenářskou kulturu tradičním odborným způsobem, obsahovaly množství grafů a tabulek a pro nezainteresované nebyly velkým lákadlem. Kulturní vetřelec v tomto směru představuje výrazný obsahový i vizuální obrat. Minimalistická grafika z ruky Aleny Gratiasové založená na barvě zvýrazňovače pomáhá se v díle snadno orientovat a zároveň veškerou pozornost strhává na autorův text, nikoliv sama na sebe. Obrazové materiály, umístěné za každou kapitolou zvlášť, se vztahují k vybraným informacím a nabízí příležitost znovu si oživit právě přečtené. Čtenář se může vrátit, zastavit a změnit rychlost vnímání. To sice lze i v jiných publikacích, ale Kulturní vetřelec k tomu svou formou přímo vybízí.

ČTĚTE TAKÉ: ŠVEJK ZTRACENÝ V OBRAZECH

Trávníček sestavuje publikaci na základě toho, co o čtenářích ví – stále častěji se věnují povrchnímu, rychlému čtení a na rozsáhlé studie nemají kapacitu ani chuť. Šest hlavních kapitol zaujímá časová osa, která bodovým způsobem přibližuje na 700 událostí z šesti dějinných epoch. V této části plyne text vertikálně a knihu je třeba otočit o devadesát stupňů. Čtení se tak přibližuje způsobu sledování obsahu na obrazovkách telefonů shora dolů – takzvanému scrollingu (nebo je to návrat ke starobylým svitkům?). Jednotlivé body nejsou v průměru delší než dva tweety (asi 560 znaků), pozornost tedy zůstává snadno zachována. Osa událostí je rozdělena a rámovaná kratšími částmi (úvod, mezikapitoly, závěr), které se noří – už horizontálně – do metodologického, historického a kulturního kontextu. Čtenář zpozorní, jelikož musí knihu znovu otočit, a zároveň vnímá, že vystoupil z proudu času. Autor se řídí heslem: „Buď stručný, jinak je vyplašíš.“ Texty jsou proto informačně hutné, napsané zábavnou formou a vejdou se na pár stránek. 

PÁLÍM PÁLÍŠ PÁLÍME

Obsahově se Trávníček rozkračuje nad polem čtenářské kultury poměrně zeširoka a vysbírává vše, co ji nějak ovlivňuje – knihy, trh, instituce, gramotnost, písmo, atd. V centru pozornosti stojí situace v tuzemsku a odstředivě od ní situace ve střední Evropě, zbytku Evropy a světa. Začíná u prvních jeskynních maleb a dochází až k jarnímu boomu čtení za koronakrize letošního roku. Autor přiznává, že proporčně se nejvíce věnuje době, která nám je nejblíže, protože disponuje větším množstvím materiálu a zároveň na světě stále přibývá čtenářů. Dvacáté první století spojuje především s digitalizací, nadvládou angličtiny a posílením audiovizuální kultury na úkor psané. Strach ze smrti literatury a čtení obecně se ale ukazuje jako lichý, knih vychází stále více a například Jeff Bezos vybudoval Amazon z internetového knihkupectví a stal se největším producentem čteček elektronických knih.

Mezi jednotlivými střípky lze sledovat témata, která je sjednocují v mozaiku – od vzdělanosti přes gender, medialitu, duchovnost až po takové bizarnosti jako označování čtení za zdraví škodlivé. Nejvíce znepokojujícím motivem jsou represe ze strany mocných, cenzura, zabavování a pálení knih. Lidstvo brzy přišlo na to, jakou moc může mít recepce textů, a tak již v 7. století př. n. l. ničil judský král židovské svitky, v raném novověku protireformace pálila Lutherovy spisy a v Polsku skončily v roce 2019 v ohni Harry Potter a Stmívání. Výběrem témat autor dokazuje, že dějiny čtení se nerovnají dějinám knih, ale historiím kultur a lidí – v knize se odráží příběh emancipačního hnutí, nerovnost mezi zeměmi třetího světa a zbytkem planety v míře gramotnosti a lze vysledovat i postupné slábnutí církevních dogmat.

Kulturní vetřelec nenabízí hloubkovou, konkrétní studii, ale kráčí po všem přístupné cestě s množstvím artefaktů, citátů, křižovatek a detailů. Trávníček se neptá po detailních příčinách, spíš kreslí vše, co by podle něj na mapě čtení nemělo chybět. Na jedné dvojstraně tak události mohou působit nesouvisle až roztříštěně, ale v celku šesti kapitol, doprovodných textů a ilustrací nabízí publikace ucelený pohled na dějiny čtení z ptačí perspektivy.  

TRÁVNÍČEK, Jiří: Kulturní vetřelec: Dějiny čtení – kalendárium. Brno: Host, 2020. 272 s.