Raz dva 345 děti musí poznat hip hop nultých let

2. března 2020

Zdroj: Host

Na podzim minulého roku vyšla v brněnském nakladatelství Host kniha s názvem Malej NY. Na jejím nevkusně vyvedeném obalu se kromě černé čepice s rovným kšiltem blyští i zlatá známka s nápisem „thriller o českým hip hopu“. Z undergroundového prostředí si Přemysl Krejčík propůjčuje vulgární jazyk a atmosféru nezřízených večírků. Obojí však slouží spíše jako nálepka autentičnosti, za kterou se přitom ukrývá solidní detektivka s žánrovým přesahem do thrilleru.

Cesta hlavního hrdiny Vladimíra Kopáče začíná na gauči u psychoterapeuta Bláhy, který skoro třicátníkovi pomáhá rozplést směsici traumat nahromaděných v jeho životě. Ten se v mládí skládal z nekončící šňůry večírků, na kterých jako náctiletý hrál s hiphopovou kapelou Skylla. Ambice stát se uznávanými rapery skončila tragickou smrtí jeho dvou spoluhráčů – MC Radka a Kapitána. O pár let později za nepříliš vyjasněných okolností umřela i jeho bývalá přítelkyně Julie, se kterou prožil část svého divokého mládí. Minulost se znovu ozývá ve chvíli, kdy mu na mobilu zapípá SMS z čísla několik let mrtvého Kapitána. Vladimír začne pátrat, kdo je onou tajemnou osobou, která se vydává za jeho zemřelého kamaráda.

Knihou se proplétají dvě příběhové linie. Jedna sleduje hlavního hrdinu Vladimíra a jeho epizodické vzpomínky na mládí z nultých let. Druhá a hlavní je detektivní příběh odehrávající se v jeho současnosti, v krátkém sledu několika týdnů na konci první dekády. Tu navíc doplňují rozhovory s doktorem Bláhou, které pomáhají k hladšímu přechodu do vzpomínaných událostí, ale nikoliv k jejich samotnému zhodnocení. Hrdina příběhy spíše uvádí do kontextu, než že by se k nim kriticky vyjadřoval. Většina z těchto setkání se odehrává na začátku knihy a slouží k bližšímu seznámení čtenáře s Vladimírovou minulostí. Zároveň odlišuje úvodní část, kde se hlavní postava snaží s minulostí vyrovnat pasivně skrze terapii, od té následující.

V té Vladimír končí s pravidelnou léčbou a skrze vlastní detektivní pátrání přemítá nad zpřetrhanými vztahy a nad uplynulým životem v rodném Nymburku, který se rozhodl navždy opustit a přestěhovat se do Prahy. Poslední linií jsou úryvky z Kapitánova deníku, které čtenáři jednak poskytují odlišný pohled na vyprávěné události a jednak mu dávají nahlédnout do vnitřního světa postavy, která se vymyká z maskulinního hiphopového prostředí. V průběhu knihy se totiž dozvíme o Kapitánově homosexuální orientaci. Tento motiv však bohužel není dál rozvinut a čtenáři nenabízí hlubší kritický pohled na homofobní prostředí českého hip hopu poloviny nultých let, kde se slova jako homouš nebo buzerant často vyskytovala v disstracích a sloužila k zesměšnění jiných MCs.

„Wassup, homie!“

Obálka je natolik kýčovitá, že si čtenář musí klást otázku, zda nemá za účel podtrhnout brakový žánr knihy. / Zdroj: Host

Hlavní stylovou dominantou knihy je využití hiphopového slangu. Díky pouličním výrazům jsou vzpomínané události pro čtenáře zábavnější. U přejatých anglicismů je vždy vysvětlen jejich původ a užití v českém kontextu. Pro postavy je slang způsobem, prostřednictvím kterého se vymezují vůči ne-hiphopovému světu nácků a pankáčů. Výrazy jako homie nebo G pocházejí z amerického hip hopu, jenž vycházel z reálné zkušenosti segregovaných Afroameričanů. Tato póza gangsterů slouží protagonistům jako předloha k příběhům, které chtějí prožívat. Už samotný název Malej NY naráží na označení americké metropole a zároveň obsahuje počáteční písmena polabského maloměsta Nymburk.

Kromě slovníku je další složkou jejich společné identity styl oblékání a poslouchání hudby. V knize jsou použity mnohé reálie z hiphopového prostředí nultých let. Kromě oblečení – rovných kšiltů, nízko posazených kalhot a velkých XXL trik s nápisem „G-Unit“ – je doba zprostředkována skrze odkazování na známé rapery a jejich hity. Dexter (Vladimírův hiphopový pseudonym) se pyšní vymyšleným přátelstvím s Orionem (členem již v té době legendárních PSH) nebo například vypráví o známém beefu mezi Supercrooo a časopisem Bébarák. Ke každé kapitole je připojena i jedna píseň. Jedinci, kteří znají dobové reálie, se s příběhem mohou lépe identifikovat a sentimentálně zavzpomínat na zašlé mládí, které je uvězněno v kolektivní paměti popkulturních symbolů.

Beaty a čas

Krejčík se mimo slang, oblečení a hudbu snaží navodit pocit autenticity i vykreslením divokých „storek“ z mládí, které tvoří více či méně zábavné opilecké anekdoty. Ty nemají pro knihu stěžejní význam a pouze retardují její tempo. Některé postavy se objevují napříč příběhy a autor se snaží o jejich vztahové propletení, kterého dobře využívá hlavně v detektivní linii příběhu. Žádná ze vzpomínaných postav přesto není šířeji popsána. Jedná se o figurky, které disponují podobnými vlastnostmi – agresivitou a cyničností. Ty spolu s obrazy násilí, sexu a lehkých drog budují atmosféru celé knihy. Dexter se v rychlém epizodickém sledu moc neohlíží za svým jednáním. Ke světu je rovněž cynický, hlubší prožívání lze pozorovat pouze ve vztahu k Julii. Naprosto zbytný je nerozvinutý vztah k matce opomíjející očekávaný motiv generačního konfliktu.

Supercrooo je jedna z Dexterových oblíbených kapel. Duo se proslavilo svými tvrdými rýmy zesměšňujícími celý porevoluční showbyznys. / Zdroj: Hypno808

Čas na reflexi sebe sama se nabízí až o několik let později. Dexter (nyní vystupující pod vlastním jménem Vladimír) je podstatně (sebe)kritičtější. Krátce po spuštění pátrání začíná v postavách rozeznávat širší lidské příběhy a jejich životní, většinou ne moc šťastný vývoj. Během několikaletého Vladimírova odloučení se vztahy mezi postavami zesložiťují. Právě rozmotání vztahového propletence slouží jako hlavní detektivní cíl. Vladimír se spolu s Juliinou sestrou Alicí snaží odhalit motivy jednotlivých postav a určit, kdo by se mohl vydávat za mrtvého Kapitána. Spolu s pátráním se Vladimír dostává k nevyřešeným traumatům z mládí – detektivní a terapeutická linie se propojují.

Krejčík nechává čtenáře několikrát během pátrání strhnout na špatnou stopu a skrze Vladimíra znovu přehodnocuje dosavadní závěry, což vytváří příjemnou, strhující dynamiku příběhu. Výstavba detektivního rozuzlení je nejsilnější částí knihy. Práce s napětím nahrazuje ostatní nedostatky knihy, kterými jsou zmíněná povrchnost postav, banálnost atmosféry „drsného“ hiphopového prostředí a neoriginálnost opileckých příhod. Krejčík nemá ambice podat zprávu o vlastní generaci. Čtenáři, kteří poslouchali stejný hudební žánr, si připomenou pozapomenuté hity, ale už se jim nevrátí osobitý duch doby. Hip hop autorovi slouží jako popkulturní pozlátko kolektivní paměti, kterým se snaží zprostředkovat žitou atmosféru poloviny nultých let, ale požadované autenticity se mu dosáhnout nedaří.

KREJČÍK, Přemysl: Malej NY. Brno: Host, 2019. 280 s.