Viktorky brouzdající evropskými splavy

10. února 2020

Zdroj: Host

Motiv mladé utonulé dívky se v nové knize Radka Malého objevuje jako plynulá linie vinoucí se skrz evropskou poezii. Titul Ofélie a její sestry, vydaný loňského listopadu nakladatelstvím Host, přináší přehled básníků, kteří s daným tématem pracují, doplněný o kulturní kontext a v Čechách poměrně neznámý skutečný příběh utonulé Pařížanky. 

Radek Malý projevil již v dřívějších letech svou všestrannost jako autor dětské literatury (Magnesia Litera 2011), překladatel (Cena Jiřího Ortena 2002) i básník (Magnesia Litera 2005). Před třemi roky vyšla v jeho překladu také sbírka poezie německých expresionistů Prokletí básníci německé poezie, která mu také sloužila jako základ pro zpracování motivu utonulé dívky, jež se právě u německých autorů často objevuje, a to – jak Malý pozoruje – v návaznosti na Rimbauda a francouzskou dekadenci. 

Pojednání o „krásných utonulých“, které v literatuře reprezentuje nejvýrazněji postava Ofélie, přináší čtenáři zejména katalogizovaný přehled autorů a básní, v nichž se tento motiv objevuje. Malý sám uvádí, že sbírka by měla sloužit také jako antologie textů s danou tematikou, a proto se básně objevují v originále i v překladu. Přestože hlavním tématem knihy je jasně daný motiv utonulé dívky, uvedené originály do textu vnáší příjemnou možnost pozorovat také dobové zvláštnosti a proměny básní. Překlady nemusí vždy dokonale umožnit sledování všech aspektů textu, tím spíš v tomto případě, kdy se kniha silně zaměřuje na básně symbolické, které často výrazně pracují se zvukovou stránkou.

Samotnému „katalogu“ předchází obecný výklad o kulturním kontextu, který čtenáře vybaví znalostí potřebnou pro následné analýzy konkrétních básní. Autorovi se vydařilo sestavit celý text logicky a přitom srozumitelně. Linii motivu utonulé dívky vede od jeho počátků v rusalkách a Ofélii přes francouzskou dekadenci a německý expresionismus až k českým autorům v čele s Nezvalem, ovlivněným pravděpodobně překlady francouzských autorů,  a Holanem. Jak se ukazuje, u Holana se motiv Ofélie neobjevuje jen v Noci s Ofélií (často vnímané spíše jako doplněk známější Noci s Hamletem), ale na pozadí velké části jeho díla. 

V rámci celkové výstavby knihy by se mohl zdát poněkud problematický kontrast mezi zpracováním německých a českých autorů. Zatímco němečtí básníci tvoří užší, víceméně ucelený soubor, analýza českých spisovatelů se zdá být opravdu spíše antologií jednotlivých básní skrz naskrz českou literaturou. Tenhle poněkud široce rozptýlený přehled ale nemusí být nutně na škodu. Naopak dobře podtrhuje význam a sílu motivu utonulé dívky v poezii obecně. 

Kult utopené dívky

Malého výklad zároveň nenásilně poskytuje i odkazy na odbornou literaturu, a především charakterizaci postavy Ofélie, jež se ukazuje být pro tuto oblast evropské poezie určující. V kontrastu k běžně zavedenému hamletovskému mýtu, který výrazně rezonuje v literatuře do dneška, tak Malý zavádí ženský protějšek, postavený právě na postavě Ofélie, vycházející z takzvaného Oféliina komplexu (s nímž přišel literární vědec Bachelard v rámci své teorie komplexů), který propojuje motivy ženy, vody a smrti. 

Vedle dobře známé literární postavy, která je předobrazem dalších textů, staví postavu ještě jednu – neznámou ze Seiny. Kult mladé dívky, která v osmdesátých letech devatenáctého století údajně utonula v pařížské Seině, se opírá především o její posmrtnou masku. Odlitky této masky se staly masovou záležitostí francouzských obchodů se suvenýry. A také záležitostí hojně zpracovávanou v literatuře, jak Malý v knize pozoruje – dokonce i v rámci české poezie, nejvýrazněji v Nezvalově Neznámé ze Seiny.

Vydařená grafická podoba knihy se odráží i v drobných vlnkách kolem číslování stránek. / Zdroj: Anna Fremrová

Ofélie pro každého

Již letmým pročtením celého textu je patrné (a podrobné čtení to potvrzuje), že autorovým cílem bylo sestavit pro čtenáře knihu co nejpřehlednější. A tento záměr se mu podařil. Kapitoly jsou rozčleněny do krátkých oddílů, aniž by jim to ubíralo na pochopitelnosti či obsahu. Antologická část je rozdělena jednoduše podle jmen autorů, což se u takovéhoto typu textu nabízí jako snadný klíč k uspořádání. 

Vzhledem k rozčlenění textu i počátečnímu uvedení do problematiky se podařilo Malému sestavit odborný text, který pravděpodobně neodradí ani čtenáře ochotného číst  maximálně texty populárně-naučné. Jediným čtenářským předpokladem je pozornost a touha probírat se větším množstvím poezie. Text má ale zároveň co dát i čtenáři náročnějšímu, který se může pohodlně zaměřit na jiné aspekty – ať už na detailní pozorování proměn předkládané poezie, nebo naopak na obecnější začlenění do kontextu literárního mýtu. 

Jediným poměrně nešťastným rozhodnutím autora je chybějící závěr knihy. Přestože jeho absenci vysvětluje už v úvodu tím, že náhradou mají být dílčí závěry jednotlivých kapitolek, vyznívá text poněkud nedořečeně. Pár slov či stran závěrem, v nichž by se objevilo shrnutí předtím pečlivě rozebraného motivu, by čtenáři pomohlo nejen lépe pochopit a uzavřít téma, ale také by umožnilo dostatečné zvýraznění mýtu utopené dívky, jenž je v evropské poezii očividně pevně usazený.

Kniha Ofélie a její sestry přináší strukturovaný pohled na dodnes v literatuře aktuální téma, který může dobře posloužit pro základní orientaci v dané problematice. Překládaný text se dá ale vnímat i jako vstup do širšího rámce studia mýtů, který od mužských nositelů mytického přívlastku tentokrát obrací pozornost na postavu ženskou, navíc vybavenou skoro až archetypálními vlastnostmi, jako je propojení s vodním živlem, květinami i obecnou křehkostí, akcentovanou v tomto případě značně tragickým způsobem. Rozšiřuje tak tato témata za postavu samotné Ofélie a v českém kontextu také za dobře známou postavu bláznivé Viktorky.

MALÝ, Radek: Ofélie a její sestry. Motivu utonulé dívky v evropské poezii. Praha: Host, 2019. 160 s.